Původní představa Jana Frühbauera staršího věnovat se sedlačině na rodinném hospodářství v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, v osadě Peršíkov na Havlíčkobrodsku, pouze jako vedlejší činnosti, vzala rychle za své. A to je jedině dobře. Díky tomu vznikla dnešní ukázková mléčná farma se 140 hektary půdy a s více než stovkou dojnic s dlouhodobě vynikající užitkovostí a supermoderní stájí, vídanou dosud spíše v západní Evropě.
Hospodářství s velkým zápalem, selským smýšlením, doslova celým svým srdcem a šikovnýma rukama již několik let budují jeho syn Jan se snachou – veterinární lékařkou Markétou, a dnes již i za pomoci svých čtyř dětí – Nely, Jana, Matyáše a Markétky.
Rod Frühbauerových je s Peršíkovem, jednou z osad městyse Havlíčková Borová, spjat již několik století, s domem č. p. 23, kde dnes pospolu žijí tři generace, pak od roku 1805. A nutno podotknout, že tato rodina měla v několika posledních letech na zdejší osadu, jež je využívána především rekreanty a má pouze 38 stálých obyvatel, velmi významný vliv. Rozsáhlými rekonstrukcemi svých hospodářských i obytných budov ji vzhledově výrazně vylepšila a nejen to – značně přispěla i k tomu, že toto místo ožilo.
V minulosti se tu o rozkvět hospodářství zasloužil zejména pradědeček dnešního majitele Jana Frühbauera – taktéž Jan, po němž tu začal v roce 1943 sedlačit na 13 hektarech zemědělské půdy a jednom a půl hektaru lesa jeho syn Albín. Ten byl v roce 1953 označen za vesnického boháče s pozdějším písemným odůvodněním, že: „…většina členů rady MNV byla pro toto označení, neboť postoj dotyčného k lidově demokratickému zřízení jest nepřátelský, podléhá zprávám zahraničního rozhlasu, jeho hospodářství je dobře vystavěné a strojově vybavené, rovněž jsou na něm zaměstnávány pracovní síly…“ V roce 1955 zde bylo založeno družstvo, a tak byl na téměř čtyřicet let se sedlačinou konec.
Žádosti o restituce a značně nelehkých začátků soukromého hospodaření se v devadesátých letech ujal otec stávajícího hospodáře, Jan Frühbauer starší se svou ženou Dagmar, která pochází z velkého statku v Olešince na Přibyslavsku.
„Zpočátku jsem měl v úmyslu věnovat se zemědělství pouze při zaměstnání. Když ale k navráceným třinácti hektarům během vcelku krátké doby přibylo dalších 45 a stáje u budovy původního statku zaplnily dojnice, v mžiku vzala počáteční představa za své,“ usmívá se Jan Frühbauer starší.
