Aktivní ustájení koní má ve vínku už téměř dvacet let rakouská firma Schauer. Na českém trhu ji zastupuje společnost AGRICO Třeboň, která k této technologii dodává i řadu vysoce kvalitních stájových prvků a doplňků, s nimiž má mnohaleté zkušenosti. V Zemědělci číslo 35 jsme přinesli informace o tom, že první aktivní ustájení koní v České republice bylo zprovozněno na farmě Ing. Františka Čoudka v Mažicích nedaleko Veselí nad Lužnicí.
Koně označení snímatelnými čipy si v daném prostoru sami určují vlastní aktivitu. Na zdravém vzduchu jsou neustále v pohybu, neboť si vychutnávají volnost a nenuceně obcházejí řadu stanovišť. Například krmné stanice s jadrným či objemným krmivem, místo s napáječkami, zónu oddychu, kruhový výběh, kaliště, případně pastvinu. Proto je tolik důležitý koncept, jak jednotlivá zařízení v areálu přirozeně a citlivě rozmístit. A to má na starosti Carola Brandtová, garant firmy Schauer.
Mohla byste krátce charakterizovat aktivní ustájení koní?
Tento způsob chovu vychází z přirozených instinktů koní a zohledňuje jejich veškeré fyziologické nároky, které odpradávna mají. Zároveň usnadňuje práci chovatelům a zvyšuje jejich produktivitu.
Kolik takových zařízení už v Evropě existuje?
Asi 400, nejvíce na jihu Německa. Hodně jich je pak ve Švýcarsku, v Rakousku, Lucembursku, Belgii či Francii.
Co doposud odrazuje většinu chovatelů koní od tohoto přirozeného chovu?
Je to v hlavách chovatelů, než tento způsob chovu pochopí a prosadí, trvá to podle mých zkušenosti asi dvacet let. Chovatelé jsou stále velice konzervativní, neberou vůbec v úvahu, že využití koně se výrazně změnilo a je zcela jiné. V minulosti byli koně základním pracovním a dopravním prostředkem, celý den tvrdě pracovali a teprve večer si šli do boxu po celodenní veliké námaze odpočinout. Dnes se kůň posunul do pozice hobby zvířete, spousta lidí ho vlastní, ale má ho ustájeného mimo svůj domov. A to v lepším případě v boxu o ploše dvanáct metrů čtverečních, kde tráví každý den 24 hodin, ve výjimečných případech může vyjít na krátký čas do paddoku. On však potřebuje přirozený a dlouhodobý pohyb. Musím konstatovat, že i když se využití koní výrazně změnilo, jejich chovatelé si toho ještě nevšimli.*
Celý rozhovor naleznete v Zemědělci č. 36
