V Bavorsku se farmáři specializují na chov a prodej určité kategorie skotu. Mnoho chovatelů dojnic prodává prvotelky těsně po otelení nebo jalovice. Další se specializují na výkrm a nakupují telata, jiní je odchovávají. Většina obchodů probíhá formou aukcí, minimálně 80 % prodaných kusů tak projde dražbou. Jedno takové aukční místo v oblasti Würzburgu v Dettelbachu jsme navštívili. Draží se v moderní, necelé tři roky staré Frankenhalle.
V Německu působí především regionální chovatelské svazy. Ve Frankenhalle pořádal aukci Svaz chovatelů skotu Würzburg. Organizace sdružuje chovatele všech plemen skotu (gelbvieh, fleckvieh a holstein) a vede jejich plemenné knihy. Z příspěvků chovatelů je také hrazen provoz svazu. Předseda zvolený z chovatelů nese odpovědnost především za finance a jedná ve vztahu k ostatním společnostem a svazům. Ředitel, jako placený zaměstnanec, odpovídá za šlechtitelskou práci a organizační záležitosti. Současný předseda farmář Fritz Röder chová 50 krav plemene fleckvieh (60 %) a gelbvieh (40 %). Průměrná užitkovost celého stáda dosahuje 7200 kg mléka, přičemž průměr u domácího plemene gelbvieh je o 600 až 700 kg mléka nižší než u fleckvieh.
Investovat museli chovatelé
O financování aukcí jsme hovořili s předsedou svazu Fritzem Röderem a ředitelem Nikolausem Sauerem. Aukční hala Frankenhalle, která odpovídá požadavkům Evropské unie, byla postavena v roce 1999 nákladem deseti miliónů marek. Původní aukční prostory vlastnil svaz přímo ve městě Würzburgu. Další rozšiřování a provoz ale nebyl ve městě možný, proto se rozhodli pro výstavbu nové budovy v průmyslové oblasti Dettelbachu. Stavbu financovali z chovatelských prostředků a podíleli se na ní i největší chovatelé prasat. Ti pak založili provozní společnost s ručením omezeným, která halu provozuje. Majoritním vlastníkem je tak svaz. Společnost s. r. o. pronajímá halu na aukce a i na další přehlídky (např. aut nebo dokonce na svatbu pro 600 lidí). Musí si na provoz vydělat. Nesmí však tvořit zisk, aby nemuseli platit daně, což platí rovněž pro svaz. To dodržují pod přísným dohledem finančních úřadů.
Organizace prodeje
Prodávajícími mohou být pouze členové svazu, kupující však přijíždějí z celého Německa. Chovatelé zaplatí svazu provizi za zprostředkování prodeje, který se děje v aukční kanceláři. Platby probíhají zásadně přes banku, nikoliv hotově. Dokud kupující nezaplatí, nedostane povolenku k odjezdu.
Trh s telaty se koná každé tři týdny a s velkým dobytkem (dojnice, býci, jalovice) každých šest neděl. .Celkem za rok, vypočítává Sauer, prodají kolem 1200 kusů dobytka, 500 chovných telat a 5000 telat na výkrm. „Dříve,“ podotýka předseda, „v době, kdy ještě nebyla rozšířená inseminace, procházelo ročně trhem ve Würzburgu až tisíc plemenných býků.“
Aukce dobytka
Aukce, kterou jsme navštívili, se konala 30. dubna. Před vlastní dražbou pořadatelé v kruhu představili nejlepší plemenná zvířata. Celkem bylo dopoledne k prodeji přihlášeno 170 kusů. První, nejmenší, ale divácky nejatraktivnější kategorií, se stali plemenní býčci ve věku 12 až 14 měsíců. V Dettelbachu jich nabízeli k prodeji sedm. „Předtím však už prošli,“ vysvětluje Sauer, „přísnou selekcí“. Absolutní jedničkou a nejdráže prodaným býčkem fleckvieh se stal roční syn Ralbita (OM: Egol). Ten má v rodokmenu i matku s vynikající plemennou hodnotou (nadojila 10 906 kg mléka, MW 149). O plemeníka měli zájem z inseminační stanice v Neustadtu a v Grubu, kteří ale dražbu vzdali při 4000 euro. Býk byl nakonec prodán za 4200 eur. Na inseminační stanici do Neustadtu putovali i další dva vydražení plemeníci - fleckvieh (syn Malhaxe)za 3000 euro a gelbvieh za 2500 eur. Ceny ostatních prodaných se pohybovaly kolem 1500 eur. Dražitel přihazoval po padesáti euro, cenu a číslo kupujícího mohli přítomní kontrolovat na plátně, kam se tyto údaje promítají přímo z počítače.
Další skupinou byly prvotelky. Pořadí v prodeji určuje užitkovost, s jejím poklesem jde dolů samozřejmě i cena. Přihazuje se po dvaceti euro. Zajímavé je, že se draží taky směrem dolů od vyvolávací ceny, samozřejmě se souhlasem chovatele a po určitou hranici. Ani tak však všechna zvířata chovatelé neprodali. Nejvyšší cenu zaplatil kupující 1620 eur za plemenici gelbvieh. Jak tvrdili přítomní, zvířata tohoto domácího plemene lze nakoupit jen v Dettelbachu. Nejdražší plemenice fleckvieh stála 1460 eur. Ceny za dojnice s denní užitkovostí kolem 25 kg mléka se pohybovaly kolem 1200 eur, pro nádoj kolem 20 kg již klesly pod 1000 eur.
V kategorii vysokobřezích jalovic (termín otelení v květnu) ceny dosahovaly výše od 1280 po 900 eur. Za mladý skot – roční jalovičky platili zájemci kolem 500 eur. Výjimkou se stala pouze jalovička po otci Reder, s vynikajícím exteriérem, za kterou majitel utržil 1020 eur.
Telata exportují na sever
Odpolední program patřil dražbě telat, plemenných přihlásili chovatelé 70 a více než 300 nabízeli na výkrm. Prodej telat je podle Nikolase Sauera mnohem jednodušší. Především nemusí být chovatel přítomný na aukci, jako v případě velkých zvířat. Telata jsou před aukcí zvážena a přidělí jim čárkový kód. Elektronická váha jejich hmotnost už zaznamená do počítače a je při dražbě promítána. V případě chovných kusů, které šly první, rozhoduje o ceně původ a kvalita. Ceny za nejlepší dvouměsíční býčky se pohybovaly od 1120 do 510 eur. Necelý měsíc starý stál 310 eur. Nejvýše vydražená chovná jalovička – dvouměsíční stála 710 eur, šlo o dceru po známém fleckvieh býkovi Romelovi v kombinaci s matkou vysoké plemenné hodnoty.
Telata na výkrm z větší části putovala ke kupcům do severního Německa. Prodej je jednoduchý, kupci často jen poptávku oznámí a pracovníci místního svazu za ně zvířata koupí. Ceny za 1 kg živé hmotnosti u telat ve váze od 90 do 100 kg se pohybují kolem 3,80 eur.
Chovatelé hodnotí aukční prodej pozitivně. Dražba je místem, které nastavuje úroveň cen. „Když se trhy zakázaly kvůli výskytu slintavky a kulhavky, okamžitě šly ceny dolů,“ říká Sauer. Předseda svazu se zajímal, zda podobný způsob prodeje vznikne také u nás po vstupu do Evropské unie.
