Produkční rybářství Evropské unie je založeno na chovu lososovitých ryb (losos, pstruh). Státy sdružené ve Federaci evropských chovatelů ryb (FEAP), kam patří
nejen členové EU, vyprodukují ročně přes 1,1 milionu ryb, včetně 115 tisíc tun mořských ryb chovem.
Rybníky našeho typu nejsou v EU obvyklé a nepřikládá se jim velký hospodářský význam. Výjimkou jsou jen některé regiony Francie, Německa a Rakouska, jinak se ryby chovají v drtivé většině na specializovaných hospodářstvích nebo v plovoucích klecích. Produkce kapra je v celé západní Evropě na úrovni celé české roční produkce ryb, jedná se tedy o 20 tisíc tun.
Porovnání českého produkčního rybářství a trhu s rybami s poměry stejného oboru v EU je proto prakticky nemožné.
Rybníkářství dominující v produkčním hospodářství ČR je typickou disciplínou střední a východní Evropy. V tomto směru srovnatelným západoevropským regionem je jedině spolková země Sasko (SRN). Ekonomické podmínky v rybničním chovu ale porovnávat nelze, protože ty jsou ovlivněny dotacemi ze zemských i celoevropských fondů, které podporují, chrání či stabilizují mimoprodukční funkce rybničních soustav.
Mezi tradiční producenty ryb v rybnících je nutno zařadit Maďarsko a Polsko. V Maďarsku je objem chovaných kaprovitých ryb pod 50 % české produkce, v Polsku přibližně na její úrovni. Další východoevropské země, dříve rybníkářsky silné (Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko a země bývalého SSSR), zatím procházejí složitým transformačním procesem.
Kapr, coby dominantní česká ryba, má v EU pozici regionálního produktu. Toto postavení pouze vyjadřuje existující stav na trhu, nic víc a nic míň. Kapr vyplňuje jen určitou část z četných požadavků konzumentů, založenou na tradici, víře a orientaci na určité roční období (Vánoce, Velikonoce).
Postupně lze předpokládat, že i u nás bude pozice živého kapra slábnout díky generační výměně a ovlivní ji vedle pracnosti domácí úpravy například i etický přístup k zabíjení ryby. České rybářství bude muset hledat jiné formy odbytu. V první řadě se nabízí úvaha o dodávce zpracovaných ryb – ty ovšem budou vstupovat do tvrdé konkurence vysoce sofistikovaných rybích výrobků, stanou se identifikovatelnými s výrobky z lososa a pstruha a je vcelku nereálné, aby nad nimi zvítězily. Ke změně situace před rokem 2005 zřejmě nedojde, nicméně se české rybářství bude muset nad dalším možným vývojem zamyslet s předstihem.
Českým rybám zatím ze strany dalších exportujících zemí nehrozí bezprostřední nebezpečí. Jejich kvalita je tradiční a cena pro obchodní zprostředkovatele stále víc než lákavá. Generační výměna konzumentů přijde zhruba za 10 let....ale. Ale!
