13.01.2002 | 10:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Charakteristika a ekonomický význam BVDV infekcí pro chovatele skotu

Výskyt onemocnění skotu způsobených infekcemi virem bovinní virové diarrhoey – slizniční choroby (BVD-MD) je známý po celém světě. I když rozsah rozšíření BVDV infekcí kolísá případ od případu, má onemocnění ve většině stád charakter endemický, pro který je typický nález do 1 až 2 % perzistentně infikovaných (PI) zvířat celoživotně vylučujících virus BVD všemi sekrety a exkrety, a 60 až 80 % skotu s protilátkami proti viru BVD. Perzistentně infikovaný skot je hlavním zdrojem přenosu viru.

Zvířata v akutní fázi onemocnění rovněž virus přenáší, ale jen po přechodnou dobu. Nejúčinnější přenos a šíření viru BVD se děje přímým kontaktem zvířat. Vzhledem k tomu, že infekce proniká i do uzavřených stád skotu, nabývají na praktickém významu i další zdroje a cesty šíření (používání neprověřených inseminačních dávek nebo embryí, kontakt s malými přežvýkavci, aplikace různých vakcín kontaminovaných virem BVD aj.). Rozdíly v rozšíření BVDV mezi chovy skotu a pravděpodobnost zavlečení viru do stád zdravých jsou ovlivněny mnoha faktory, z nichž za rozhodující lze považovat počet chovaných zvířat, nákupy a přesuny zvířat a kooperační vztahy, například při organizaci společné pastvy nebo v odchovu telat.

Situace ve stádech českého skotu se významně neodchyluje od výše uvedených skutečností. Protilátky proti viru BVD byly nalezeny v rozsahu od 17 do 86 % vyšetřovaných zvířat odchovávaných celkem v 98 stádech. Pouze ve čtyřech vyšetřovaných stádech nebyly nalezeny žádné BVDV protilátky. Průměrný podíl jednotlivých kategorií skotu s protilátkami proti viru BVD činil u krav 66 %, u jalovic 41 % a u býků pro výkrm 46 %. Inseminační stanice plemenných býků jsou pod trvalou kontrolou od roku 1994, kdy byly z plemenitby vyřazeni všichni virologicky pozitivní býci včetně jejich skladovaného semene. PI zvířata v samičí populaci skotu jsou rovněž identifikována, ale většinou při virologické diagnostice BVD z klinických případů onemocnění ve stádech, která nebyla zahrnuta do sérologického sledování. V období let 1996 až 2000 jsme například identifikovali 12 PI zvířat nejčastěji při výskytu slizniční formy onemocnění a při objasňování příčin potratů u krav a vysokobřezích jalovic.
Odhady ekonomických ztrát způsobených infekcemi BVDV kolísají v závislosti na úrovni imunity v dané populaci a na biologických vlastnostech BVDV kmenů, zejména stupni patogenity a antigenní variantě. Zavlečením infekce do naprosto vnímavé populace dochází k trvalým ekonomickým ztrátám až do doby dosažení určitého „stadia rovnováhy“. Infekce vysoce virulentním kmenem BVDV vyvolává vážné klinické příznaky onemocnění a vysoký podíl úhynů zejména v mladší věkové kategorii skotu v akutní fázi onemocnění (průjmy nebo respirační potíže u telat), dále zhoršení reprodukčních ukazatelů vlivem infekce březích zvířat a přestupem viru z matky na plod (potraty, předčasné porody, nedostatečně vyvinutá telata, zadržená lůžka, prodloužení intervalu telení aj.) a často i náhlý pokles užitkovosti dojnic. V Dánsku, při předpokládaném ročním výskytu nových akutních BVDV infekcí 34 %, jsou celkové ztráty odhadovány do výše 20 miliónů dolarů na jeden milión porodů, pokud se prokazatelně na ztrátách podílí BVDV kmeny s nízkou virulencí. Při stejné četnosti výskytu infekcí, ale způsobených vysoce patogenními kmeny BVDV, jsou ztráty odhadovány na 57 miliónů dolarů na jeden milión porodů. Bez ohledu na metodiku stanovení těchto kvalifikovaných odhadů jsou infekce skotu virem BVDV považovány za příčinu nezanedbatelných ekonomických ztrát. Proto zájem chovatelů skotu ve většině států Evropy ale i Severní Ameriky je soustředěn na kontrolu zdravotního stavu stád ve vztahu k nemoci BVD-MD a na programy, které by vedly k postupnému ozdravení skotu od viru BVD. Výhodou je, že tyto programy mohou být organizovány a) na podkladě dobrovolného rozhodnutí farmáře, b) na úrovni chovatelských svazů k ozdravení určité části populace, například šlechtitelských chovů, c) na celonárodní úrovni s účastí státu a jeho institucí.
Postupy zdolávání infekce a ozdravení stád skotu od BVDV jsou založeny na dvou základních metodách:
1) metoda vakcinace – vakcinační schémata s využitím živých oslabených nebo inaktivovaných vakcín;
2) metoda systematické eradikace na podkladě výsledků laboratorního vyšetření a rozboru nákazové situace;

Na rozdíl od Severní Ameriky je v Evropě většinou využívána metoda systematické eradikace bez vakcinace. Platí to zejména pro severské státy Evropy, kde je větší pravděpodobnost úspěchu předurčena nízkým počtem infikovaných stád dojnic, například v Norsku 37 % a ve Finsku pouze 1 %. Nicméně ozdravovací programy v jižní části Švédska a v Dánsku, tj. v oblastech s větší hustotou skotu a vyšším rizikem BVDV infekcí, přináší rovněž důkazy o úspěšném postupu proti šíření BVDV, jehož výsledkem je deklarace stále většího počtu stád BVDV prostých. Metoda systematické eradikace je v principu schéma, které zahrnuje:
a) vyhledávání a identifikaci zdravých (neinfikovaných) a nebo postižených (infikovaných) stád využitím různých kombinací sérologických a virologických metod;
b) vyhledávání a eliminace PI zvířat ve stádech při vynaložení minimálních nákladů a v nejkratším čase;
c) monitorování neinfikovaných stád systematickým a cíleným vyšetřováním bazénových vzorků mléka a eliminaci rizika zavlečení infekce nebo reinfekce, například kontrolou zdravotního stavu nově nakupovaných zvířat;

Provádění laboratorní diagnostiky podle výše uvedených bodů neznamená plošné a nákladné odebírání vzorků biologického materiálů od všech zvířat ve stádě. Dnešní moderní metody diagnostiky a znalosti o způsobech šíření BVDV infekcí dovolují stanovit diagnózu z reprezentativního počtu vzorků krve od různých věkových kategorií skotu a z bazénových vzorků mléka. Na základě znalostí o úrovni imunity stáda, o existenci PI zvířat a podle rozboru ekonomických ztrát je možné navrhnout ozdravovací postup, který bude nejvíce vyhovovat danému systému odchovu.

V našich podmínkách nebude úspěšnost programů k ozdravení stád skotu od BVDV infekcí závislá na určení privilegované referenční laboratoře k provádění diagnostiky a s největší pravděpodobností ani na dotačním systému státní zakázky. Rozhodovat bude výsledná analýza nákladů a přínosů jednotlivých ozdravovacích programů, které musí přesvědčit chovatele o jejich prospěšnosti, zejména pokud se budou podílet na jejich financování.

Ivan Pšikal, K. Kovařčík, M. Koutná,
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, Brno

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down