Ještě před čtyřiceti roky se pekingská kachňata běžně vykrmovala na rybnících. Systém takzvaného kaprokachního hospodaření, který se praktikoval v tehdejších podnicích Státního rybářství, jež nesly gesci za šlechtění vodní drůbeže (kachen a husí), byl prospěšný pro oba finální produkty – kachnu i kapra.
Vykrmovaná kachňata se na rybníky vypouštěla nejdříve po dvou, ale častěji až po třech týdnech strávených v halách se slamnatou podestýlkou nebo na dřevěných roštech.
Kachny na rybníce odstraňovaly měkké vodní porosty, které jim sloužily za potravu a vytvářely tak lepší podmínky pro rozvoj planktonu. Rovněž omezovaly růst tvrdších porostů, jako je rákos nebo orobinec, které snižují využití vodní plochy.
Kachny nacházely v rybníce dostatek potravy, kterou kapři nepřijímají a nedovedou ji využít ani jiné druhy hospodářských zvířat. Srovnávací studie potvrdily, že měkké vodní rostliny spolu s obsaženými larvami vodního hmyzu se obsahem živin vyrovnají dobrým pícninám, což umožňovalo dosáhnout až čtyřicetiprocentní úsporu krmiva. Neméně výmluvný byl také argument ukazující na pevnější konstituci a lepší zdravotní stav, což se u kachen odchovaných na rybnících odráželo v jejich vyšší užitkovosti.
Kachní trus, který je bohatý na živiny, současně posloužil jako velmi účinné hnojivo, jež přispívalo ke zvýšení rybniční produkce kapra. Z četných výsledků z praxe se reálně hovořilo přibližně o čtyřicetiprocentním navýšení výtěžnosti kaprových rybníků. Základním předpokladem zmiňovaného efektu však bylo dodržovat optimální koncentraci odchovávaných kachen na jednotku rybniční plochy, kterou se předcházelo zhoršení kyslíkových poměrů v rybníce, respektive podmínek pro chov ryb. Podle tehdejších norem se na jeden hektar rybniční plochy doporučovalo vysazovat 200 kachňat určených k odchovu, přičemž ptáků k jatečnému využití mohlo být krátkodobě vysazeno dvojnásobné množství. Jatečné zralosti kachny dosahovaly za šedesát dnů pobytu na vodě při průměrné hmotnosti 2,5 kg a konverzi 3 až 3,5 kg jádra na kg přírůstku.
Kaprokachní systém hospodaření byl využívaný také z důvodu minimálních nákladů na stavby a jejich vybavenost. Na rybníce se kachny chovaly bez přístřešků a jediným technologickým vybavením pro tento druh výkrmu byla velkokapacitní zásobníková krmítka umístěná na břehu rybníka.
Zejména kvůli ochraně životního prostředí se chov kachen na rybnících postupně omezoval, až prakticky zcela vymizel. Napomohly tomu také poznatky, které ukázaly, že z hlediska produkce, ale i reprodukce kachny nejsou na vodní ploše závislé. Tím se vyhovělo požadavku na zvýšení plochy rybníků jako zdrojů nezávadné vody s možností využití pro rekreační účely.*
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Na malinkém lesni potučku jsme si udělali hráz,aby měly kačeny přistup k vodě,asi tak 50m níž je rybníček do kterého přežila voda z našeho Kačáku může tato voda vadit rybám?