Chovatel ovcí v Hrusicích triumfuje

Středočeskou obec Hrusice většina z nás spojuje se jménem jejího rodáka národního umělce Josefa Lady a jeho nejslavnější postavičkou kocoura Mikeše. Pro ovčáky je to však místo, kde se chová nejpočetnější stádo masného plemene ovcí – texela. Tamní chov drží ale ještě jeden rekord, a to za počet nejvíce využívaných zahraničních plemeníků. Jejich stav chovatel plánuje rozšířit do konce roku ještě o dalších pět importovaných beranů.

Majitelem největšího stáda ovcí plemene texel v republice je Ing. Pavel Vávra, který v kontrole užitkovosti eviduje 150 bahnic a 40 plemenných beranů reprezentujících šest linií. Vedle bezmála dvou set čistokrevných zvířat základního stáda má ve stavech ještě 800 bahnic, vesměs kříženek pro účely užitkového křížení. To představuje spolu s jehňaty, která během května stavy ovcí chovaných v Hrusicích zdvojnásobí, opravdu slušnou porci.
Chovatel Pavel Vávra začínal hospodařit s otcem již před šestnácti lety na deseti hektarech zemědělské půdy, kterou získali zpět v restituci. Jejich původní stádo ovcí tvořilo asi padesát bahnic východofríského plemene a kříženek. K texelům se Vávra dostal až o několik let později. Konkrétně to bylo v roce 1998, kdy si po tříměsíční stáži z Francie dovezl dva plemenné berany za účelem vylepšení užitkovosti stáda. Rok na to dovezl z chovu, odkud pocházeli importovaní plemeníci linií Tefal a Teofil, ještě 20 jehnic. Napřesrok od nich získaná jehňata pak byla prvním odchovem plemene texel v Čechách po rodičích z dovozu.

Celoročně venku
„Ovce pobývají na pastvině celoročně. S prvním sněhem je přeháním na pastvinu, kde mám složené objemné krmivo, to je seno a senáž. Z celkem obhospodařovaných 300 ha pastvin jich je 180 ha oploceno elektrickým ohradníkem, což představuje 30 km oplocení pod proudem. Jenom kolem oplocení nachodím přes sto kilometrů, protože musím ohradníky každého čtvrt roku procházet a opravovat je,“ uvedl chovatel.
Právě v těchto dnech probíhá u Vávrova stáda ovcí v Hrusicích odčervování a ošetřování paznehtů. Zvlášť ustájení plemenní berani navíc dostávají přídavek vitamínů A, D, E, aby obstáli ve zkoušce a bez úhony pokryli necelou tisícovku bahnic, včetně užitkového stáda.
Září je pro jmenovaného chovatele také dobou zpeněžování vyprodukovaných jehňat. „Jehňata z čistokrevné plemenitby jdou dále do chovu. Zatímco jehničky zásadně využívám na obnovu stáda, dvě třetiny z celkem asi třiceti aukčních beránků zpeněžím na aukcích. Produkci z užitkového chovu, která představuje kolem 400 jehňat, odbývám jednorázově k jatečním účelům do zahraničí,“ pokračoval.
Kvůli bahnění během května se začíná s připouštěním čistokrevného stáda v polovině listopadu. Ke skupinám po 40 až 50 bahnicích se pouštějí plemenní berani, reprezentanti šesti linií – Teofil, Tefal, Tefran, Tefax, Tamer a Toman. Na Mikuláše se potom přidělují zbývající ze 40 plemeníků ještě k osmi stovkám bahnic užitkového stáda. Protože je to ale dva měsíce po plnohodnotné říji, která probíhá v září, Vávra nedosahuje takové četnosti jehňat ve vrhu jako ve francouzském chovu, odkud základ stáda pochází. Jehničky, které chovatel připouští až ve dvou letech věku, jsou ve stádu zvlášť.
Až do zámrazu jsou ovce na pastvě. S prvním sněhem mají už k dispozici seno a senáž, kterou dostávají zvláště v silných mrazech, kdy je nouze o vodu. Jádro není třeba přidávat, protože texel je plemeno stavěné pro extenzivní podmínky hospodaření.

Největší nápor začíná v dubnu
Konec dubna je pro Vávru ve znamení přípravy bahnic na bahnění. Především se musí celé stádo ostříhat. Najímá čtyři profesionální střihače, kteří ovce v Hrusicích střihají tři dny. Při té příležitosti se ještě bahnicím ošetřují paznehty a odčervují se. „V tak vysoké koncentraci zvířat je odčervování nezbytné. Chovná zvířata odčervujeme na jaře a na podzim a dále podle aktuální potřeby. Bohužel, na domácím trhu nejsou dostupné kvalitní přípravky a na běžně používané si parazité vytvářejí rezistenci. Snažíme se toto riziko alespoň minimalizovat rotací několika preparátů, jako jsou například Albex, Aldifal, Cevamec nebo Panakur,“ vypočítal Vávra.
Před bahněním se bahnice rozdělí do oplůtků asi po 100 až 120 kusech. V té době je podle chovatele důležité nezanedbat výživu bahnic, která by měla zahrnovat také minerálně vitaminové přípravky s obsahem organického selenu. Osvědčila se mu i melasa (Ovipack). Březí bahnice musí být neustále pod kontrolou chovatele. Mají totiž nižší těžiště, což jim způsobuje potíže při vstávání.
V období bahnění, které se v Hrusicích plánuje od prvního května, se asi 75 % bahnic obahní během prvních dvou týdnů. Zbývající bahnice porodí do konce měsíce. Z celkového počtu je více než pětina jehňat z čistokrevné plemenitby. Každý týden se postupně označí všechna narozená jehňata a po čtyřiceti dnech věku se začínají odčervovat. Následující ošetření jehňat proti helmintům probíhá zhruba ve čtyřicetidenním intervalu až do poloviny prosince. To znamená, že jehňata, která se v září neprodají a zůstanou v chovu, podstupují odčervovací kůru šestkrát.

Další import na spadnutí
„U čistokrevného stáda dosahuji průměrného odchovu 1,5 jehněte na bahnici. V užitkovém stádu je pak odchov nižší a pohybuje se na úrovni jednoho jehněte. Ve třech měsících věku mají průměrnou hmotnost 35 až 40 kg. Jak jsem se již zmínil, veškerá produkce jehňat z užitkového chovu je určena k jatečním účelům. Asi dvě třetiny čistokrevných beránků zpeněžuji na aukcích. U aukčních beránků se provádí genotypizace, kterou se zjišťuje jejich vnímavost nebo odolnost vůči scrapii. Obchodovat lze s beránky zařazenými do první z pěti možných skupin, kteří vykazují genotyp ARR/ARR. To jsou zvířata, která jsou vůči onemocnění ze skupiny transmisivních spongiformních encefalopatií geneticky velmi rezistentní. Bez jakýchkoli omezení se mohou v plemenitbě využívat i beránci ve druhé skupině, ale vzhledem k možnému vyštěpení vnímavých genotypů v F2 generaci s nimi neobchoduji,“ prozradil chovatel a dodal: „V rámci státní zakázky odebíráme ještě krevní vzorky plemenným zvířatům za účelem sérologického vyšetření na brucelózu, infekční epididymitidu a maedi visnu. Celkem to dělá asi 200 krevních vzorků ročně.“
Není to ale jen práce se zvířaty, která chovatele Pavla Vávru s manželkou Lenkou provozující soukromou veterinární praxi zaměstnává na celý úvazek. Je to i zajištění dostatečné krmivové základny, které se bez znalosti místních poměrů a navazujících agrotechnických postupů jen stěží obejde. V Hrusicích, kde je nadmořská výška v rozmezí od 296 do 435 m, je průměrně 50 dnů pod sněhem. To je statisticky vykázaná minimální doba, během které se ovce nedostanou k vegetaci, ve skutečnosti je období bez vegetace podstatně delší. Chovatelem obhospodařovaných 300 ha vlastní mechanizací skýtá dostatek objemného krmiva, ať už v podobě sena nebo senáže po celé mimovegetační období tisícovce zvířat.
Na závěr se Pavel Vávra svěřil, že v brzké době plánuje rozšířit stavy plemenných zvířat ještě o pět zahraničních beranů a deset jehnic s genotypem ARR/ ARR. Prozradil, že importovaný chovný materiál bude opět pocházet z chovu manželů Lévequeových z Francie, jejichž zvířata reprezentují francouzský, tedy větší, typ tohoto u nás stále oblíbenějšího masného plemene.