Dříve stačilo k zisku produkovat hodně. Následně se začalo hledět spíše na kvalitu, než na množství. Současným spotřebitelům už nestačí vědět, že je daný produkt kvalitní a co „navíc“ pro zdraví v něm mohou očekávat, ale pátrají i po tom, jaký měla jeho produkce vliv na životní prostředí.
Současní chovatelé, či zemědělci obecně (a vlastně i podnikatelé v jiných oborech) to vůbec nemají snadné. Pravda, oni to moc snadné neměli nikdy, ale dnes se krom kvality a vhodnosti pro lidskou spotřebu sleduje snad u každého produktu také jeho vliv na kvalitu životního prostředí. A pokud to nesledují přímo spotřebitelé, tak to sledují konkurenti, aby i sebemenší odlišnost tím „správným směrem“ mohli využít jako svou konkurenční výhodu. V případě chovu hospodářských zvířat fungují na celém světě organizace, které bojují za lepší životní podmínky zvířat v zemědělských podnicích. Jejich podněty poslouchají nejenom vlády jednotlivých zemí, které pak upravují pravidla pro chov, ale také vědci zkoumající, zda navrhované či již přijaté změny legislativy a následně technologií opravdu naplňují očekávání či jen komplikují život těm, kteří se jimi musí řídit.
Pokud jde o welfare a jeho vlivu na mléčnou produkci, tak například vědci z Newcastle University sledovali, jak vztah chovatelů k jejich zvířatům ovlivňuje mléčnou produkci. Dotázali se více než pětistovky britských farmářů na to, zda jsou přesvědčeni o tom, že vztah člověka ke kravám může mít vliv na jejich užitkovost, chování a pohodu. Téměř polovina z nich prohlásila, že všechny krávy na jejich farmě mají svá jména. Následně vědci na těchto farmách zjistili o 258 litrů vyšší produkci mléka oproti farmám, kde byl vztah chovatelů ke kravám více odtažitý.
Farmářů, kteří uvedli, že znají podrobnosti o všech kravách ve stádě, bylo 61 % a téměř polovina dotázaných souhlasila s tím, že pozitivní vztah s člověkem přispívá ke klidnějšímu chování krav v dojírně. Téměř 10 % chovatelů uvedlo, že pokud mají krávy strach z člověka, jsou s nimi problémy i v dojírně. Celkově tato dotazníková akce ukázala, že v globálu považují britští chovatelé své krávy za inteligentní stvoření, která jsou schopná cítit a vyjadřovat celou řadu emocí. Uvědomění si důležitosti poznání jednotlivých zvířat a třeba i to, že mají svá jména a jsou jimi oslovována, nemusí vést k vyšším nákladům, ale může to přinést vyšší mléčnou produkci. Samozřejmě to nezachrání chov, kde nejsou splněny základní požadavky krav na výživu, péči a ustájení.
