Chovy lišek mají stoletou tradici

Začátky farmového chovu lišek pocházejí ze 70. let 19. století, ale až o dvacet let později položili K. Dalton a R. Oulton základy úspěšného chovu, který řadí lišku stříbrnou již více než 100 let mezi významné druhy kožešinových zvířat. V té době se cena za chovný pár pohybovala okolo 30 000 dolarů. Evropa měla první farmové chovy ještě o dalších dvacet let později.

Chovy lišek mají stoletou tradici
Začátky farmového chovu lišek pocházejí ze 70. let 19. století, ale až o dvacet let později položili K. Dalton a R. Oulton základy úspěšného chovu, který řadí lišku stříbrnou již více než 100 let mezi významné druhy kožešinových zvířat. V té době se cena za chovný pár pohybovala okolo 30 000 dolarů. Evropa měla první farmové chovy ještě o dalších dvacet let později.
Éru chovu lišek v Evropě odstartovalo v roce 1913 Norsko nákupem chovných zvířat od amerických farmářů. V tehdejším Československu začal s farmovým chovem lišek Jiří Kinzel ve 20. letech minulého století.
Podle současných poznatků je liška stříbrná melanotickou formou dvou mutačních typů - divoké kanadské lišky a aljašské lišky. Srst lišek (rodu Vulpes) je v porovnání s pescem (polární liškou) delší a hrubší. U současných typů stříbrných lišek mají být pesíky černé s výraznými stříbřitými prstenci, které mají tvořit závoj především na krku, hřbetě, kříži a bocích a částečně i na oháňce. Zbarvení končetin, srsti na hrudi a břiše je černé, ukončení oháňky má bílé zbarvení. Takzvaná dlouhosrstá kožešina v porovnání s kožešinou norka není tak trvanlivá a navíc více podléhá módním trendům. Podle některých autorů jsou stříbrné lišky stále mimo hlavní zájem kožešnických firem.
Světovou velmocí v chovu lišek je Finsko, které vedle čistých barevných rázů produkuje i křížence s pesci. Některé typy červených lišek by mohly oživit zájem o dlouhosrstou kožešinu na aukcích. Jedním z ceněných barevných rázů je i zlatá platinová liška (někdy označovaná Gold Fox), která se začala v našich chovech objevovat asi od 80. let minulého století.
Při výběru chovných zvířat se vedle kondice a tělesných rozměrů klade důraz na zbarvení a kvalitu srsti. Požadovaná hmotnost lišáků je 7 až 8 kg s délkou těla více než 70 cm; samice jsou o něco lehčí. Pesíky mají být co nejtmavší, s ohledem na stříbřitost je pak nejcennější její rovnoměrné rozložení po celém těle.
Na farmách se lišky chovají v klecích z pozinkovaného bodového pletiva, které jsou umístěné pod přístřešky. Březím liškám se do klecí dává budník se stříškou o rozměrech 45 x 45 cm. Klece se nesmějí umísťovat na sebe. V drobných chovech se praktikují kotce s betonovým ložem nebo hlubšími základy, aby se lišky nepodhrabaly. V kryté, závětrné části je umístěn budník, stejně jako miska na potravu a vodu.
Převážnou část krmné dávky, až 70 %, tvoří kvalitní krmiva živočišného původu - svalovina, jatečné odpady, mléko, tvaroh, vejce, která jsou důležitá především v celém reprodukčním období. Dvacet procent připadá na obilné kaše a zbylý podíl na zeleninu, minerální a vitamínové doplňky. Drobnochovatelé liškám ještě zpestřují základní krmnou dávku například jednodenními vyřazenými (sexovanými) kuřátky, dále laboratorními myšmi nebo potkany.
Asi po 50 dnech samice vrhají 4 až 6 mláďat. Holá a málo vyvinutá mláďata, která jsou první tři týdny závislá na mléčnosti matky, jsou v případě adopce pro chovatele opravdovým oříškem. Existuje však řada receptur na složení umělé výživy mláďat. Například z kondenzovaného kravského mléka s 10% obsahem tuku ředěného převařenou vodou v poměru 1 : 1 a přídavkem vitamínů A a D. Tuto výživu je třeba mláďatům podávat po dvou hodinách, později i po čtyřech po dobu asi 15 dnů, kdy otevírají oči. Potom se mláďata navykají na tuhou potravu, nejlépe mleté maso s vejcem. Mláďata po odstavu se musí vakcinovat proti psince a virové encefalitidě. To platí i u chovných zvířat před každým pářením. Během roku je nutné pravidelné odčervování všech zvířat. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku 10. měsíců, v chovu se doporučuje využívat lišky šest až sedm let.
Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely se přirozeně promítá i do chovu kožešinových zvířat. Ve zvláštním ustanovení pro lišky se vedle požadavků na technologii ustájení jednotlivých kategorií zvířat mimo jiné uvádí, že zvířata by měla být od časného věku v kontaktu s člověkem. Pro faremní chov lišek se doporučuje plocha 8 000 cm2 na jedno dospělé zvíře, 20 000 cm2 pro samici s mláďaty do odstavu a 12 000 cm2 pro dvě odstavená mláďata s minimální výškou klece 70 cm u všech kategorií.