12.06.2001 | 10:06
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Co jsou to zoonózy?

Pragmaticky definováno, jsou zoonózy humánní infekce získané od zvířat. Dnes je už známo asi 200 různých původců zoonóz, způsobujících onemocnění člověka. Jenom tzv. „nejlepší přítel člověka“ je schopen každoročně v USA nakazit pokousáním přes milion lidí, více než 50 druhy zárodků různých infekcí. Riziko rozvoje a šíření zoonóz dále souvisí a stoupá s venkovními aktivitami člověka v přírodě, závisí na expozicí a inhalaci infekčních původců, na přímém (nepřímém) kontaktu se zvířaty a kontaminovanými živočišnými produkty včetně ryb a „darů moře“.

Mořští korýši jsou zplodinovým filtrem oceánu a konzumovaní v syrovém stavu mohou přenášet aspoň 25 různých infekčních chorob a intoxikací člověka. Dále je zde riziko při pokousání hmyzem, kontaktu s krevními produkty již dříve infikovaných lidí, kontaminovanou vodou, hlínou a dalšími substráty, se kterými přicházejí do styku zemědělci, farmáři, lovci, laboratorní pracovníci, čističi stok, jeskyňáři, majitelé domácích mazlíčků a další, kteří jsou v profesionálním riziku ohroženi zoonózami více než ostatní populace obecně.
Infekční původci onemocnění, kteří jsou přenášeni různými cestami přenosu ze zvířecích rezervoárů, patří do několika mikrobiálních skupin jako jsou: viry, baktérie, riketsie, ale i houby, kvasinky, plísně a paraziti. Lidští hostitelé s oslabenou imunitou, nebo pacienti po splenektomii (bez sleziny), transplantacích, těhotné ženy a jejich plod nebo pacienti s AIDS jsou rovněž ve vysokém riziku dalšího vývoje klinických projevů a trvalých následků, pokud jsou vystaveni těmto infekčním původcům.
Vliv zvířecího hostitele na rozvoj lidského onemocnění může být ale také zamaskován. Humánní infekce chřipkou typu A není někdy považována za typickou zoonózu, ale během inkubační periody může kontakt se zvířetem zdramatizovat klinické projevy, protože dochází k antigenním změnám viru (původce) a následné cyklické pandemii této nemoci, opakující se každých 10 až 30 let. Nedávné výzkumy potvrzují, že viry ptačí chřipky se vyskytují u domestikované drůbeže (kachny) a mohou se míchat s A-viry chřipky lidské i viry třetího druhu, domestikovaných prasat v Číně, což samozřejmě vede k dalším antigenním proměnám původce. Při tom v některých oblastech Číny žijí člověk, prase a kachna v těsném kontaktu velice uzavřeného prostředí. Modifikovaný virus chřipky A je přenášen na lidského hostitele z prasat a pak předáván rychle z člověka na člověka po celém světě, a to s katastrofálními zdravotními a ekonomickými důsledky.
Z hlediska evoluce přírodních nákaz je možno rozdělit infekční choroby živočišné říše na tři skupiny:
 antroponózy = výlučně nemoci lidí
 zoonózy = onemocnění zvířat
 antropozoonózy (zooantroponózy) = vyskytující se u zvířat i lidí
Příkladem antroponóz jsou třeba spalničky, dávivý kašel, břišní tyfus, záškrt, obrna, kapavka a další a jejich přenos je pouze interhumánní. U některých zoonóz, které jsou patogenní jen pro zvířata (prasečí mor, rybí mor, rybí neštovice, infekční nákazy včel a drůbeže, však člověk může fungovat jako bezpříznakový nosič a rezervoár původce nákazy.
Antropozoonózy jsou společné pro člověka i zvířata a přenášejí se ze zvířete na zvíře nebo člověka a opačně, z člověka na zvíře a někdy i z člověka na člověka (vzteklina, ornitóza, klíšťová encefalitida, salmonelóza, listerióza, tularemie, leptospiróza, brucelóza, tuberkulóza, mor, ehrlichióza, lymská borrelióza, trypanosomiáza, toxoplasmóza, kryptosporidióza, giardiáza, toxokaróza, trichinelóza a další. V této skupině zase mohou jako bezpříznakoví nosiči vystupovat divoce žijící zvířata.
Z praktických důvodů používají v současné době epidemiologové výraz zoonózy i pro „antropozoonózy“ (zooantroponózy) například s uváděnou specifikací „zoonóza přenosná na člověka“.
Mezi biotopy a biocenózami lidských sídlišť, chovy domácích zvířat a biotopy divoce žijících zvířat pendlují synantropní hlodavci (rezervoáry) a členovci (vektoři), kteří kyvadlově (oboustranně) přenášejí infekční původce různých nákaz. Z epidemiologického i epizootologického hlediska je velmi důležité přerušení tohoto „mostu“ například účinnou represivní nebo preventivní deratizací, desinsekcí a desinfekcí. S dalším rozvojem činností člověka (práce, rekreace, turismus) dochází i k dynamickému rozvoji zoonóz a k jejich epidemiologickým, epizootologickým, ekologickým a biologickým změnám. Zvyšují se také rizikové faktory u těchto nákaz a rozmanitost cest jejich přenosu. Například původce moru se může přenášet na člověka buď kapénkovou inhalací (kapének s přítomností zvířecího sekretu), prostřednictvím blech parazitujících na potkanech nebo prostřednictvím hlodavců z přírodních ohnisek této nákazy. Na stejném principu je založeno šíření dalších zoonóz (riketsióz, salmonelóz, leptospiróz) a podobně.
Možnosti nákazy
Okolnosti, za kterých se člověk může (antropo)zoonózami nakazit jsou:
a) těsný kontakt se zvířaty při jejich chovu a ošetřování (farmy, stáje, chlévy, vepříny), při lovu zvěře nebo hubení hlodavců. Patří sem například vozhřivka, sněť uhelná, brucelóza, tularémie, salmonelóza, leptospiróza, ornitóza, červenka, svrab, helmintózy, echinokokóza a cysticerkóza, listerióza, chřipka, kravské neštovice a další.
b) konzumace potravin živočišného původu (maso, ryby, masné konzervy, mléko, sýry, máslo, smetana, vejce a výrobky z nich, kozumované zejména v polosyrovém nebo syrovém stavu (kromě nákaz uvedených v bodě a) jsou to intoxikace z potravin, botulismus, tuberkulóza, slintavka, trichinelóza, aktinomykóza).
c) práce ve zpracovatelském průmyslu produktů živočišné výroby, kožedělný průmysl, kožešnictví, vlnařský průmysl, zpracovávání srsti, peří, kostí, masný a mléčný průmysl, konzervárny, chladírny a mlékárny, jatky, zejména sanitární. Kromě nákaz uvedených v předchozích bodech sem patří navíc třeba Q horečka, tetanus, mor a další.
d) pokousání a poškrábání nemocnými zvířaty, zejména psy, kočkami, liškami, koňmi, prasaty a podobně, může způsobit nákazu vzteklinou, chorobou Aujeszky, sodoku, nemocí z kočičího škrábnutí, dermatofytózami a podobně.
e) lov zvěře a činnost spojená se stahováním kůží, čtvrcením masa, nošením zabitých divokých zvířat - mohou způsobit rovněž nákazy tularemií, brucelózou, snětí uhelnou, morem, tuberkulózou a jinými.
f) laboratorní nákazy u vědeckých pracovníků a technického personálu výzkumných ústavů, výrobců vakcín a sér, veterinárních zařízení a podobně, pracujících v riziku virových nákaz jako je: vzteklina, choroba Aujeszky, neštovice, chřipka, infekční zánět mozku, riketsiózy a dalších již výše uvedených infekcí.
g) nákazy vojáků v místech válečných konfliktů, misí, nebo na cvičeních během kontaktu s hlodavci v zákopech a bunkrech.

Cesty přenosu zoonóz mohou být různé, vzduchem, vodou, půdou, potravinami, přenašeči (ektoparazity zvířat) a dalšími faktory v konkrétním prostředí, kde člověk žije a pracuje. Vstupní branou infekce může být trávicí a dýchací trakt, sliznice, kůže a další. Vzduchem se šíří kapénkové (ze zvířecích sekretů) a prachové infekce, které způsobují viry, baktérie nebo houby (mykózy). Například jen pro představu o množství původců v prostředí - v 1 m3 sena je přítomno 3 milióny baktérií, v 1 m3 vzduchu chléva 50 až 200 000 baktérií. Výborným vehikulem při šíření nákaz je voda (vodní nádrže, stoky, kanalizace). Fekálie a hnůj představují velké riziko znečištění nejen vody, ale i hlíny (1 mg výkalů ovcí obsahuje 20 až 165 milionů baktérií, v 1 g půdy z povrchu pastviny je možno zjistit v létě 8,5 až 37 milionů a v zimě 4 až 7 milionů baktérií. V 1 g substrátu z podlahy chlévů nebo stájí se nalézá 70 000 baktérií. Pokud se tyto materiály dostanou spláchnutím do vody (během dešťů, povodní a záplav), představuje to pro člověka další epidemiologické riziko přenosu nákaz (tuberkulóza, brucelóza, salmonelóza, břišní tyfus, tularemie, slintavka, botulismus). Hlína z podobného, fekálně znečištěného prostředí (ale také z okolí kempů, dětských pískovišť) může být zdrojem parazitárních hlístových onemocnění, protože obsahuje vysoce odolná vajíčka škrkavek, tenkohlavců, tasemnic, oocysty kryptosporidií, podobně jako nedostatečně čištěné rekreační bazény.
I proto je zapotřebí preventivně provádět odpovídající agrotechnické postupy jako je hluboká orba, hnojení a meliorace, chlorizace, ozonizace a filtrace vody, které podstatně snižují bakteriální i parazitární kontaminaci půdy.
Krátce je třeba se ještě zmínit o aktivním či pasivním epidemiologickém významu členovců (roztočů a krevsajícího hmyzu) jako přenašečů v biologickém cyklu zoonóz nebo arboviróz. Ze známých zástupců sem patří zejména klíšťata, zákožky svrabové, komáři, ovádi, muchničky, mouchy a střečci, štěnice, vši a blechy.
Závěrem úvodu je třeba si uvědomit, že řada zoonóz jsou klasické nákazy s přírodní ohniskovostí. Člověk, který vstupuje do těchto ohnisek za prací, či rekreací, se dostává úmyslně do rizika nákazy. Jinak tato ohniska přetrvávají v přírodě zcela nezávisle na člověku a původci nákaz zde kolují mezi přenašeči a vnímavými rezervoáry se vzájemnými vazbami na biotop a biocenózu.
RNDr. Kamil Zitek

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down