Efektivnější využití dusíku ve výživě dojnic si získalo pozornost, a to kvůli možné redukci nákladů na krmiva a vlivu na životní prostředí. Nejjednodušší strategií je omezení obsahu bílkovin v krmné dávce. To ale může zapříčinit nedostatek některých aminokyselin, a s tím stoupá nebezpečí nižší produkce mléčných bílkovin.
V případě monogastrů ukázaly studie, že optimalizace dávky aminokyselin (AMK) může poměrně snadno zlepšit efektivitu využití dusíku. Avšak u přežvýkavců se musí počítat s tím, že proteiny krmiva potřebují takové složení AMK, jež doplní ty produkované mikrobiomem. Dřívější práce poukázaly na zkreslené výsledky u dávky AMK stanovené podle systému NRC (2001), jelikož tento model do určité míry nadhodnocoval proteiny využitelné v bachoru a podceňoval tvorbu mikrobiálního proteinu. To komplikovalo snahy o vyrovnání nabídky a poptávky.
Množství bílkovin využitelných v bachoru je ovlivňováno řadou faktorů, včetně příjmu sušiny, rozpustnosti proteinů a tepelné denaturace. Některé ze studií vědcům sice ukázaly, že složení esenciálních aminokyselin (eAMK), a to jak nedegradovatelného proteinu, tak i toho využitelného v bachoru, se neliší, avšak podle vědců to může platit pouze pro krmiva s nízkou rozložitelností v bachoru. Vědci zjistili, že během bachorové fermentace došlo ke změně profilu AMK u proteinů využitelných v bachoru, avšak rozsah této změny závisel na jednotlivých AMK a druhu krmiva. Proto může jednotná stravitelnost pro všechny eAMK, vycházející ze stravitelnosti hrubého proteinu, způsobovat chyby odhadu dostupnosti eAMK. V reakci na to vědci z Department of Dairy Science na Virginia Tech, čínských College of Animal Science and Technology na Zhejiang A&F University a College of Animal Science and Veterinary Medicine na Heilongjiang Bayi Agricultural University vyslovili hypotézu, podle které by se prostřednictvím stabilního izotopu dala určit dostupnost AMK v různých krmivech, protože rozšíření znalostí o dostupnosti AMK v běžných krmivech by mohlo představovat pevný základ pro vylepšené systémy výživy.
V posledních desetiletích proběhly studie zkoumající stravitelnost AMK v bachoru využitelného proteinu v různých krmivech. Podle výsledků studie in situ se např. u sójového šrotu pohybovala od 92,7 % (Arg) do 95,3 % (Thr), u lihovarských výpalků od 87,4 % (His) do 95 % (Leu), u kukuřičné siláže od 60 % (Arg) do 85 % (Met), u vojtěškového sena od 59 % (Met) do 87 % (Lys) a u kukuřičného zrna od 76 % (Thr) do 92 % (Met). Nicméně, je podle vědců současná databáze stravitelnosti neúplná a nejsou v ní data s odpovídající opakovatelností, a to ani pro zcela běžná krmiva.
Účinnost využití dusíku dojnicemi je možné zlepšit přesnějšími dávkami eAMK, což vyžaduje přesné odhady jejich dostupnosti v krmivech. Vědci pracovali se skupinou holštýnských jalovic na vysokoproteinové krmné dávce ze směsi kukuřičné siláže, sena, sójového šrotu, vitamínů a minerálů, ve které bylo 10 % sušiny nahrazeno testovaným krmivem (kukuřičnou siláží, lučním senem, vojtěškovým senem, lihovarskými výpalky, sójovým šrotem, pivovarským mlátem nebo kukuřičným zrnem).*
