Příspěvek se zaměřuje na obecnou biologii zbarvení vlny, působení a interakce rozmanitých lokusů a alel řídících pigmentaci ovcí. Důležitá jsou mezinárodní doporučení názvosloví používaná v článku. Znalosti o dědičnost zbarvení ovcí jsou nezbytné pro specifickou selekci bílé a barevné vlny.
Jak v minulosti, tak i současnosti jsou ve stádě s ovcemi bílých plemen barevní jedinci nežádaní. V přeneseném smyslu slova jsou i u rodin lidské populace nepodaření jedinci označování jako „černé ovce“. Ukazuje se však, že při ručním i průmyslovém tkaní začíná byt velmi ctěna přírodně zbarvená vlna s vyloučením nebezpečných chemických barviv. Vidíme tudíž návrat barevné vlny.
Vedoucí úlohu v chovu a šlechtění barevných plemen ovcí má Nový Zéland se třemi miliony obyvatel. Tato země chová 60 milionů ovcí. V tab. 1 jsou uvedena plemena s barevným typem vlny.
Lokus A (agouti)
Je hlavním lokusem určující barvu ovcí. Tento lokus je zodpovědný za většinu barevných variant u plemen ovcí. Lokus agouti je srovnávací bází pro studium barev podle četných vědeckých pracovníků (Adalsteinsson 1970, Lauvergne a Adalsteinsson 1978).
Lokus A řídí rozšíření eumelaninu na těle ovcí. I když u kulturních plemen máme co činit se 2 geny, které jsou označovány jako agouti, je u muflona a primitivních plemen ovcí (ovce shetlandská a islandská) dědičnost složitější, protože je u nich gen představován více možnými alelami (multialelismus).
Prof. Ing. Václav Jakubec, DrSc.
Kontakt: vaclavjakubec@seznam.cz
Příspěvek najdete v NCH 1/2017
