Uplynulo devět let od návštěvy drůbežáře Josefa Dvořáka, který na svém statku začal jako jeden z prvních v republice chovat nosnice ve voliéře. Krátce na to zavedl ještě podlahový chov, a aby učinil pohodě zvířat za dost, třetím rokem dopřává svým slepicím pobyt na travnatém výběhu. Z aktuálního počtu čtyř mobilních kurníků, které k tomu účelu provozuje, má tři vlastní výroby.
Pro Josefa Dvořáka ze Zlatník u Jesenice se chov drůbeže stal životním posláním. Jako absolvent vyšší odborné školy v Benešově se slepicím začal naplno věnovat od roku 2006, když po otci převzal odchov kuřic nosného typu pro drobnochovatele. Po čtyřech letech rozšířil své drůbežářské aktivity o produkci konzumních vajec v alternativních systémech ustájení.
„Slepice mám rád a chtěl jsem jim dopřát komfort. Zpočátku jsme pro slepice využívali technologii voliérového typu tvořenou dvěma třípatrovými moduly spojenými uličkou s ustájovací kapacitou 3200 nosnic. Po rekonstrukci v roce 2013 jsme další halu osadili 1600 slepicemi na podestýlce. Třetím rokem chováme slepice ve výběhu. První kurník jsme na statek pořídili z Německa. Bylo to dost krkolomné, protože po roce usilovného přemlouvání po telefonu se němečtí partneři doslovně vyjádřili, že s východní Evropou nespolupracují. Pomohl nám kamarád, který do republiky dováží zemědělskou techniku od nejmenované firmy, jež kurník s kapacitou pro 270 nosnic pro nás koupila. To ovšem současně znamenalo, že to bylo bez standardního servisu. Protože jsme u jednoho kurníku rozhodně nechtěli zůstat, rozhodli jsme se, že další si vyrobíme sami. Do budoucna bych chtěl mít více kurníků a dělat jen vejce z výběhového chovu. Abych měl více času nejen na výrobu mobilních kurníků, ale na i propagaci těchto zařízení, které by měly přispět k tomu, že slepice budou šťastnější,“ vyznal se ze své lásky ke slepicím Josef Dvořák.*
Více se dočtete v březnovém čísle časopisu Náš chov
