V oblasti technologie ustájení prasat je v poslední době bezpochyby nejdiskutovanějším problémem zákaz klecových porodních boxů. Klecové technologie užívané k fixaci rodících a kojících prasnic představovaly hlavní způsob chovu v posledních padesáti letech. Prošly intenzivním vývojem a byly kompromisem mezi maximální efektivitou a přijatelným komfortem pro zvířata. Důvodem pro jejich masové využití byly především nízké nároky na plochu kotce spolu s úsporou investičních nákladů, dále snadná manipulace se zvířaty a snížení mortality selat v důsledku zalehnutí.
V sektoru chovu prasat je kategorie kojících prasnic novým cílem útoků bojovníků za práva zvířat všeho druhu, kteří většinou kromě absence potřebných znalostí disponují i značným nátlakovým potenciálem. Způsobují tak problémy chovatelům téměř v celé Evropě. S individuálními boxy u jalových a březích prasnic jsme se již vypořádali. Na rozdíl od ustájení kojících plemenic to takový problém nebyl. Jestli si ale aktivisté myslí, že ideálem prasnice je možnost jít si po ránu zaběhat, tak se hluboce mýlí. Většina prasnic po nakrmení ulehne u žlabu přímo v kleci a většinu dne i noci proleží či prospí. U nás se stejně individuální ustájení po celou dobu březosti příliš nepoužívalo a skupinové kotce jsou i levnější. Chovatelé se přizpůsobili, prasnicím je to celkem lhostejné a aktivisté se mohou těšit z vítězství a čerpat tak sílu k dalšímu boji.
Plnohodnotnou náhradu porodních klecí za kotec do intenzivního chovu zatím nemáme. Pro výzkumníky a konstruktéry tak řešení této problematiky představuje jedinečnou výzvu, neboť je nezbytné skloubit odlišné potřeby selat i prasnice. Všechny současné alternativy porodních kotců jsou kompromisem. Při správně provedené technologii a při dobré úrovni ošetřování zvířat, lze i v těchto kotcích dosáhnout ztrát selat srovnatelných s konvenční technologií, ale určitě ne lepších. Hlavním ekonomickým problémem je však vyšší požadavek na plochu kotce. Každý nový systém je alternativou, ne však plnohodnotnou náhradou konvenčních porodních kotců. Reakcí na tlak proti porodním klecím může být i nabídka kotců, které jsou podobné konvenčním, ale umožňují klec po určité době otevřít a prasnici poskytnout určitou volnost (nebo také ne). Tyto kotce také umožňují vyhovět případným a již zmíněným legislativním snahám, ale s menším dopadem do provozu. Kotec musí být větší a i hrazení, které musí počítat s volnou prasnicí, tj. musí být lepší. Pokud jde o rozměry, klasik našeho zemědělského stavitelství Caivas požaduje plochu volného kotce pro prasnici s příkrmištěm 7,5 až 8,5 m2 podle provedení, moderní konvenční (klecové) kotce mají pod 5 m2 , ve VÚŽV a AGE s. r. o. navržený kotec WELLUP potřebuje 6 m2 a špičkový kotec PigSAFE (Baxter a Edwards – nepřechýlením příjmení ztrácíme v češtině informaci, že jsou to ženy) potřebuje 8 m2. Je lepší než ten Caivasův, ale je stejně velký a podstatně dražší. Nemá také dořešen nutný příkrm selat. Větší plocha je u těchto kotců největším problémem a řekl bych, že na optimální řešení teprve čekáme.*
Více se dočtete v článku Ing. Miroslava Rozkota, který vyjde v devátém čísle týdeníku Zemědělec.
