Zvýšené náklady na krmiva, pohonné hmoty a energie, které se ale nedaří adekvátně promítnout do farmářských cen vajec a drůbežího masa, negativně ovlivňují ekonomiku a konkurenceschopnost tuzemského drůbežářského sektoru. O aktuální situaci v produkci vajec jsme hovořili s místopředsedou Českomoravské drůbežářské unie, o. s., pro nosnou drůbež Ing. Zdeňkem Mlázovským.
V ekonomice výroby vajec jsou momentálně zásadní náklady na krmiva. Jak se projevilo jejich navýšení do výrobní ceny vajec?
Do ekonomiky produkce vajec se negativně promítají také vyšší ceny za energie vynaložené při odchovu kuřic. A to jak s ohledem na vytápění hal pro malá kuřata, tak i na ventilaci u starších kuřic v letním období. V první polovině letošního roku byla cena za vejce asi o 30 až 40 haléřů pod výrobními náklady, avšak z důvodu nedostatku vajec, a to nejen u nás, ale i v Evropské unii, došlo během srpna k narovnání ceny. Pokud se bavíme o cenách v tuto dobu (říjen), jsou konečně na úrovni, kdy se dá mluvit u produkce vajec o ekonomické stabilitě.
Na základě poptávky obchodních řetězců lze odhadovat, že výkupní ceny vajec ještě půjdou nahoru. Co je důvodem tohoto stavu?
Menší chovatelé zareagovali na nepříznivou ekonomiku výroby vajec vyskladněním a s naskladněním nového zástavu otálejí. Ve státech s tradičně vysokou produkcí, jako jsou Nizozemsko a Německo, se navíc projevuje tlak zelených na snížení produkce živočišné výroby, to znamená i vajec. Navíc se v této oblasti začíná objevovat ptačí chřipka. Nadprodukci momentálně nevykazují ani Polsko, Litva či Lotyšsko, což jsou další státy, které exportující vejce také na náš trh. Měli bychom být spokojení, že se cena dostala konečně na úroveň, jakou potřebujeme a máme tak šanci dohnat ztráty vykazované od začátku roku. Jenomže ze zkušeností z minulých let víme, že tyto velké výkyvy na straně vstupů i výstupů ve výrobě ve finále nevedou k ničemu dobrému. Pokud nedojde ke stabilitě zemědělského sektoru, starostí se nezbavíme.
V komerčních chovech se čerstvá skořápková vejce produkují převážně v obohacených klecích. S avizovaným zákazem jejich používání od začátku roku 2027, budou nosnou technologií vaječného průmyslu nejspíš voliéry. Je rozhodujícím parametrem této varianty ekonomika?
Chov nosnic prochází určitým vývojem, který zohledňuje požadavky spotřebitelů, kteří jsou ale pod velkým vlivem různých ochranářských iniciativ. A jak je vidět, jejich mediální tlak sklízí ovoce i u evropských zákonodárců, kteří upravují legislativní rámec chovu hospodářských zvířat. Je to již deset let, co se chovatelé nosnic v tuzemsku museli přizpůsobit nové legislativě a konvenční klecové technologie nahradili obohacenými klecemi, v menší míře i dalšími alternativami, tj. voliérami a ustájením na podestýlce. Tím to ale neskončilo. Do konce roku 2026 bude produkce čerstvých skořápkových vajec zakázána také v obohacených klecích, atak zbývající variantou je volný chov nosnic v halách, respektive ve voliérách a na podestýlce. Máte pravdu, že v chovech se uvedené varianty alternativního chovu nosnic budou jednoznačně využívat právě kvůli přijatelné ekonomice.
S ohledem na probíhající energetickou krizi bude legislativou podmíněná rekonstrukce snáškových hal představovat pro chovatele velký problém. Do jaké míry se mohou spoléhat na dotace?
Na přestavby klecových chovů v tuzemsku je v návrhu společné zemědělské politiky alokována částka jedna miliarda korun z evropských dotací. Spočítali jsme, že jen pro nosnice budou potřeba čtyři miliardy korun. Přitom zbývají ještě chovy prasnic, kde se budou měnit porodní kotce. Další problém představuje výše dotace na přestavby, která podle podmínek Evropská komise nesmí překročit třicet miliónů na projekt, respektive hospodářství. Za to se dnes postaví možná jedna hala pro padesát tisíc nosnic, ale bez technologie. Otázkou je, jak to příslušné orgány zhodnotí na národní úrovni, vzhledem k tomu, že jde o národní zájem. Pokud se neprosadí alespoň dva až tři projekty na jedno hospodářství, případně jiné opatření na to, jak zvýšit podíl dotace, a nevyčlení se adekvátní částky z národního rozpočtu hrozí, že po roce 2026 bude pokles produkce vajec a soběstačnosti v uvedené komoditě mnohem větší, než jsme předpokládali. V souvislosti s energetickou krizí však chovatelé často řeší další problém. Oproti předchozím rokům se totiž zadavatelé nejenže nemohou spolehnout na garanci cen za dodané technologie, ale ani na dodací lhůty. Například náhradních dílů, jako jsou motory, trusné pásy, ventilátory, ale třeba i obaly na vejce, folie či inkoust na značení. A protože se neví, co bude dál, nikdo si nedovolí vyčkávat a často přistoupí i na nehorázné ceny.*
