24.06.2001 | 10:06
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Ekonomika výroby mléka a chovu skotu v posledních letech

Již několik let se na stránkách Našeho chovu zabýváme problematikou ekonomiky výroby mléka. Je to problém neustále atraktivní. Vždyť v rámci České republiky se týká více než půl miliónu dojnic, které vyprodukují ročně 2,7 miliardy litrů mléka a znamenají pro zemědělské podniky roční tržbu kolem 18 miliard Kč (4 až 8000 Kč na hektar zemědělské půdy). Trvale nás musí zajímat, zda vložené prostředky do chovu budou v příznivé relaci
s peněžními příjmy.

Doposud tomu tak nebylo. Posuzujeme-li výrobu mléka izolovaně, byla v průměru celé populace dojnic v posledních letech neustále ztrátová, zpočátku více, i když v období 1999 až 2000 došlo k určitému zlepšení. Jaká je současná ekonomická situace je předmětem tohoto příspěvku.
Skupina ekonomiky hospodářských zvířat ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze - Uhříněvsi začala sledovat úroveň ekonomiky výroby mléka systematicky podle stále stejné metodiky od roku 1994. Příčinou byla neutěšená situace v chovu dojnic a cílem bylo nalézt odpovídající východisko jak zamezit klesajícím stavům skotu a dojnic zvláště. Získané výsledky byly využity i při vyjednávání zástupců zemědělců s odběrateli.
Aby došlo ke zlepšení pozice producentů mléka na trhu bylo třeba vyvinout značné úsilí a i když došlo k příznivějšímu zpeněžení mléka (kromě roku 1999), není dosud toto úsilí korunováno větším úspěchem. I když odbytová organizace a další zemědělské instituce vyvíjí značnou aktivitu, hlavním aktérem při jednání kolem nákupní ceny mléka byl SFTR (dnes SZIF), který stanovil minimální garantovanou cenu mléka ve třídě I. při tučnosti 3,6 % na 7,50 Kč. Minimální cena byla odběrateli respektována, na druhé straně nedošlo k překročení této hranice.
Výrobu mléka nelze hodnotit izolovaně. Jednak výsledkem chovu krav je vedle produkce mléka i produkce jatečného skotu, hlavně však je chov organicky propojen i s ostatními odvětvími, hlavně rostlinné výroby. V řadě případů jeho rozsah ovlivňuje i úroveň výnosů, má vliv i na udržování rázu krajiny, na využívání trvalých travních porostů atd. Proto i stát má zájem na tom, aby se chov skotu jako stabilizátor zemědělské výroby pohyboval na odpovídající úrovni.
Ovšem špatná ekonomika chovu vedla v posledních deseti letech ke zhoršení hmotné zainteresovanosti zemědělců a důsledkem bylo podstatné snížení stavů skotu a krav zvláště. Na druhé straně však nelze opomenout i skutečnost, že u zbývajících stavů především dojnic docházelo ke zvyšování úrovně chovu, zvláště pak dojivosti. Užitkovost se zvýšila především
v posledním období, kdy došlo k částečnému zlepšení ekonomických podmínek - v oblasti zpeněžení mléka (s výjimkou roku 1999) a navíc
s přispěním podpory státu na rozvoj chovu dojnic. Tyto dva momenty ovlivnily i zvýšenou iniciativu producentů mléka, jež se projevila růstem dodatečných vkladů, které vedly ke zvýšení dojivosti. Všechna tato tvrzení lze doložit vývojem produkčních a ekonomických výsledků dosažených v posledních letech (tabulky 1 a 2).

Vývoj stavů, produkce a užitkovosti
Pokles stavů dojnic (tab.1) byl ovlivněn především úrovní nákupních cen, jež se podstatnou měrou podílela na špatné ekonomice (tab. 2). V letech 1998 a 2000 se pokles zpomalil, částečně i vlivem zavedení státní podpory. Ta však v roce 1999 nebyla vlivem poklesu ceny mléka tak účinná.
Podobně se vyvíjela zřejmě pod vlivem růstu nákupní ceny i dojivost. Nejvyššího přírůstku 471 litrů na dojnici za rok bylo dosaženo v roce 1998 a kdyby nákupní cena v roce 2000 vzrostla větší měrou, byl by přírůstek dojivosti vlivem dodatečných vkladů krmiv ještě větší než dosažených
233 litrů. Toto zvýšení mělo zřejmě svoji motivaci ve skutečnosti, že v roce 2000 byl sledován za podpory státu prodej mléka v jednotlivých podnicích jako základ pro zamýšlenou kvotaci mléka.
Je zajímavé, že stavy dojnic k 1. 3. jsou podstatně vyšší než průměrné stavy vyplývajících ze statistických údajů produkce mléka a dojivosti. Lze to přisuzovat skutečnosti, že během roku dochází k hlavnímu vyřazování dojnic
z chovu v jiném období než kolem 1. 3.? Při předpokládaném průměrném stavu dojnic v roce 2001 kolem 500 000 kusů by se mohla zvýšit dojivost, aniž by došlo ke zvýšení produkce mléka (vzhledem k platným kvótám) na 5416 l na dojnici za rok, což by na druhé straně odpovídalo přírůstku pouhých 161 litrů.
Růst dojivosti provází i vyšší tržnost mléka. Je to zcela logické, neboť množství neprodávaného mléka (většinou zkrmeného) je vzhledem k chovu dojnice téměř konstantní a pohybovalo se v jednotlivých letech kolem 400 až 450 litrů na dojnici za rok.

Vliv reprodukce chovu skotu na produkci jatečného skotu
Zvláštní pozornost si zasluhuje posouzení procesu reprodukce.
S produkcí mléka a jeho ekonomikou, jež je cílem tohoto příspěvku sice úzce nesouvisí, na druhé straně natalita je důležitým faktorem ovlivňujícím produkci jatečného skotu. Ta je v současné době na okraji zájmu většiny podniků, na druhé straně se podílí i při současném systému zpeněžování jatečného skotu na tržbách v rámci chovu skotu kolem 11 000 Kč na dojnici za rok při tržbě za mléko kolem 36 000 Kč. To představuje téměř čtvrtinu příjmu v rámci chovu skotu s uzavřeným obratem při průměrné úrovni užitkovosti populace ČR.
Lze předpokládat, že v příštím období pomine strašák „šílených krav" a že se částečně zvýší i spotřeba hovězího masa (dnes se pohybuje kolem 14 kg na obyvatele a rok). Vzhledem ke zdravotnímu stavu skotu se navíc ukazuje i možnost vývozu. Bude však za současné situace reálné vyprodukovat dostatečné množství jatečného skotu?
To závisí vedle hmotnosti jatečných zvířat jedině na natalitě krav a úrovni úhynů jak u telat, tak i během odchovu či výkrmu. V posledních letech docházelo ke snižování stavů jak krav, tak mladého skotu. Tento úbytek stavů tvořil určitou část produkce jatečného skotu v daném roce. Zúžená reprodukce projevující se ve snižování stavů znamená hospodaření z podstaty, výprodej skotu. Tato část produkce byla zvlášť vysoká v první polovině 90. let a doznívá i v námi sledovaném období, i když s různou intenzitou v jednotlivých letech.
Uvážíme-li, že čistá natalita se v současné době bude pohybovat kolem 90 %, pak další úhyn krav (dnes se pohybuje kolem 2 až 3 %) a úhyn během odchovu jalovic či výkrmu sníží počet jatečných zvířat kolem 85 kusů na
100 krav za rok s určitým časovým posunem daným dobou odchovu či výkrmu.
To představuje při stavu krav v České republice něco přes 600 000 kusů produkční potenciál 510 000 jatečných zvířat. Při průměrné hmotnosti včetně jatečných telat 470 kg ž. h. docházíme k roční produkci 240 000 tun, což odpovídá realitě roku 2000. Při průměrné výtěžnosti 53 % to představuje produkci hovězího masa (včetně telecího) 127 000 tun a v přepočtu na obyvatele za rok 12,3 kg. V roce 1998 byla vykázána spotřeba na obyvatele za rok 14,3 kg a v roce 1999 klesla na 13,8 kg.
To plně potvrzuje reálnost uvedených výsledků. Bude-li tento trend nadále pokračovat, nebude možno v příštím období uspokojit ani domácí poptávku, natož vyvážet. Je to pádný důvod k zamyšlení nad dalším vývojem reprodukce skotu.

Vývoj ekonomiky výroby mléka
Na rozdíl od výsledků prezentovaných v tabulce 1, které vesměs vycházely z údajů publikovaných ČSÚ, nevychází posouzení ekonomiky ze zcela přesných ukazatelů. Problém spočívá v tom, že plošně byla ČSÚ v rámci ČR evidována pouze nákupní cena mléka. Tento údaj je zcela průkazný. Nákladovost však statistika plošně nesleduje. Proto je v tabulce 2 uveden pouze její odhad a na tomto základě je odvozena i pravděpodobná úroveň rentability.
Je třeba objasnit postup při výpočtu nákladů. Na základě šetření, které jsme prováděli, jsme sledovali úroveň ekonomiky výroby mléka po dobu šesti let u souboru podniků, které jsou zaměřeny na chov dojnic. Každým rokem byl shromážděn materiál ze 120 až 230 podniků, které chovaly v průměru kolem 14 % dojnic a produkovaly kolem 16 % veškerého mléka v České republice. Při odpovídajícím matematicko-statistickém ošetření jsme tak získali vysoce průkazný přehled o provozní i ekonomické úrovni výroby mléka.
Výhodou byla poměrně vysoká variabilita výsledků jednotlivých podniků. Například v roce 2000 se pohybovala v jednotlivých podnicích dojivost na kus a rok od 3116 l u stáda 95 dojnic až po 9358 l u 735 dojnic. Četnost souboru a jeho variabilita umožnily sledovat vliv dojivosti na ekonomiku výroby. Soubor byl rozdělen do skupin s různou dojivostí diferencovanou v intervalech po 500 l. Samotný soubor představoval po celé sledované období nadprůměrnou úroveň, většinou se pohybující kolem 10 % výše oproti celostátním výsledkům.
V jednotlivých letech byl pro odhad nákladovosti, který by odpovídal celostátnímu průměru, zvolen interval dojivosti odpovídající průměru ČR vykazovaného ČSÚ. Výsledky obsahuje tabulka 2.
Od roku 1994 až do roku 1998 byl zaznamenán příznivý vývoj nákupní ceny mléka, i když nutno konstatovat, že tento růst byl provázen zvláště v roce 1997 rychlejším růstem inflace. Příznivě se projevilo nebývalé zvýšení nákupní ceny v roce 1998, bohužel vzrostly i náklady. V tomto a dalších letech docházelo k určitému paradoxu, který však má své vysvětlení. Je jím skutečnost, že i když v roce 1998 se podstatně snížila ztráta v přepočtu na litr mléka, díky vyšší dojivosti než v roce 1996 se celková ztráta na dojnici za rok nezměnila.
K ještě většímu „kotrmelci" došlo v roce 1999. Tento rok byl provázen katastrofálním propadem nákupní ceny. Vysvětlení je nutné hledat hlavně ve vyjednávání mlékáren o výši subvencí spojených s vývozem mléčných výrobků, přičemž zemědělci se stali jakýmisi „rukojmími", kteří ovšem zaplatili velkou „daň“ ze svého podnikání. Oproti roku 1998 se snížila cena mléka o 0,63 Kč na litr, celkově však to snížilo příjem zemědělců o více než
1,5 miliardy Kč, která svou měrou ovlivnila i ekonomiku podniků.
Určitou náplastí bylo snížení nákladovosti, kdy náklady na krmný den i při zvýšení dojivosti o 185 litrů na dojnici za rok, se snížily o 5,4 %. To poněkud zmírnilo ztrátovost vlivem nižší nákupní ceny mléka, takže výsledky byly až překvapivě porovnatelné s rokem 1998. Je to však mylný závěr. Hlavní příčinou snížení nákladů bylo snížení pořizovací ceny krmného obilí. Ekonomika výroby mléka se jakoby zlepšila, na druhé straně se ztráta přenesla do jiného úseku zemědělství, do oblasti rostlinné výroby. Přitom rozhodující je ekonomika celého podniku, respektive celého zemědělství.
Výsledky roku 2000 lze považovat za dosud nejpříznivější. I když nedošlo k podstatnější změně nákupní ceny mléka. Stanovení minimální garantované ceny na úrovni 7,50 Kč za litr, i když šlo o netržní zásah SFTR do ekonomiky mléka (lepší by bylo, kdyby cena byla stanovena tržně na základě jednání mezi producenty mléka a odběrateli), se promítlo toto zvýšení, shodou okolností při stejných nákladech na litr prodaného mléka, ve snížení výrobní ztráty.
Doposud byla komentována ekonomika samotné výroby mléka. I když došlo v celém sledovaném období ke zvyšování úrovně chovu, v posledním období se zlepšila ekonomika tím, že se snížila ztrátovost. Zbývá zahrnout do výsledků i podíl státní podpory, spojené s rozvojem chovu dojnic, která byla zavedena od roku 1998. Pravidla podpory se každým rokem upravovala. Kromě roku 2000 byla vázána na dosažení určité úrovně dojivosti spojené
s ročním příspěvkem na dojnici. V roce 2000 byl tento příspěvek podstatně snížen (zahrnoval kolem 40 % celkové státní podpory) a byl zaveden příspěvek plošně spojený s evidencí prodeje mléka v období leden až říjen jako podklad pro kvotaci od roku 2001.
Státní podpora podstatně vylepšila ekonomiku výroby mléka, i když producenti mléka by byli zřejmě plně uspokojeni se svými požadavky momentálním zvýšením nákupní ceny na 8 Kč za litr mléka. Ta by zlikvidovala celkovou ztrátu. I tak by se tato hranice pohybovala kolem celostátní průměrné dojivosti, což ovšem znamená, že podniky s nadprůměrnou dojivostí by dosahovaly příznivé ekonomiky, naopak s podprůměrnou by se musely snažit buď o zvýšení úrovně svého chovu nebo hledat jiný výrobní program.
Tolik k výsledkům dosaženým chovateli dojnic v minulém období. Dalším jistě zajímavým problémem bude poznání změn ekonomiky výroby mléka vzhledem k různé úrovni dojivosti, ekonomické projevy intenzity krmení, plemenářské práce, technologického systému a přírodních podmínek O tom však někdy příště.
Ke zpracování tohoto příspěvku byly použity výsledky z institucionálního záměru MZe - M02 - 99 - 4.
Prof. ing. Zdeněk Poděbradský, CSc., Ing. Petr Kopeček,
Ing. Jitka Pulkrábková, Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha - Uhříněves

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down