Domácí producenti vepřového masa budou muset, stejně jako jejich kolegové z ostatních členských zemí EU, čelit tlaku evropské legislativy, jejímž cílem je zajistit chovaným zvířatům co nejlepší životní podmínky, ale také snížit používání antibiotik u potravinových zvířat a minimalizovat dopady výroby na životní prostředí. V rámci zajištění welfare se stále diskutuje otázka chirurgické kastrace kanečků, která se v drtivé většině evropských chovů dosud praktikuje bez anestezie.
V praxi standardně využívaná metoda kastrace zabraňující znehodnocení masa z důvodu kančího pachu se nejspíš zakáže. Nabízející se varianty prodraží produkci, přičemž na výkrm kanečků nejsou připraveni ani chovatelé, ani jatky. O svůj názor se v televizní diskuzi podělili vedoucí oddělení chovu prasat Výzkumného ústavu živočišné výroby, v.v.i., v Kostelci nad Orlicí Ing. Miroslav Rozkot, CSc., a manažer šlechtění prasat společnosti Chovservis, a.s., Ing. Štěpán Homoláč.
M. Rozkot
Je třeba si uvědomit, že kastraci také reguluje legislativa, jejímž záměrem je zabránit týrání zvířat. Angažování aktivistů a různých hnutí, kteří o této problematice nic nevědí, může vést ke změnám, jež mohou chovatelům přivodit starosti. Stejně jako v celé Evropské unii je trh s vepřovým masem stále nastaven na standardní metodu chirurgické kastrace bez anestezie. Pokud se zavedený systém produkce vepřového masa posune někam jinam, respektive když se například nebude kastrovat a začnou se porážet mladší prasata v nižší hmotnosti, bude třeba nejen počítat s tím, že jich budeme potřebovat více, ale budeme muset mít dokonale zajištěné dodavatelsko-odběratelské vztahy. A v neposlední řadě by muselo dojít k přehodnocení v Evropě používané klasifikační masky SEUROP. V opačném případě by to bylo nevýhodné jak pro chovatele, tak pro zpracovatele, protože maso z mladších zvířat má jinou jatečnou výtěžnost i další parametry. Nelze si dělat iluze, že kastrace s anestezií je vůči selatům šetrnější. Při samotném úkonu jsou také vystavena stresu, problematické je i dávkování anestetik, což ve finále může být příčinou jejich ztrát. Vše tak nasvědčuje tomu, že jako nejjednodušší alternativa se jeví imunokastrace, která by mimo jiné napomohla i řešení problému s přesným načasováním porážky vykrmovaných prasat. Navíc by v porovnání s kastrací s anestetiky byla pro chovatele i cenově přijatelnější. Na druhou stranu si spotřebitel bude muset zvyknout i na to, že maso z těchto prasat možná bude vypadat trošku jinak.
Š. Homoláč
Kančí pach masa způsobují skatol a steroidní hormon androstenon, který se nejlépe eliminuje chirurgickou kastrací. V současné době Evropská unie, ale i veřejné mínění zákazníků ovlivněných často i dezinformacemi různých ochranářských aktivistů vyvíjí tlak na to, aby se v chovatelské praxi osvědčený systém kastrace změnil. Jaké se nabízejí možnosti? Jednak výkrm kanečků do nižší porážkové hmotnosti, respektive porážení zvířat ještě před dosažením pohlavní zralosti. U nás se prasata porážejí v hmotnosti 115 až 120 kg, což by při snížení porážkové hmotnosti na 80 až 85 kg přineslo řadu problémů. V první řadě výkrmcům, pro něž by to s ohledem na cenu zástavových selat a krmných směsí bylo ekonomicky nerentabilní. Porážení mladších zvířat by se samozřejmě promítlo do vyšší ceny vepřového masa, což by pocítil koncový zákazník. Další problém vidím i v tom, že i u zvířat v pubertálním věku jsou časté samčí projevy spojené s agresivitou, což je doprovázeno neklidem ve skupině, zraněními a snížením přírůstku. Další metodou je imunokastrace, s jejíž pomocí lze u kanečků oddálit pohlavní zralost. Tato varianta kastrace kanečků jde podle mého soudu i proti snahám eliminovat z výrobního řetězce jakékoli cizorodé látky a produkovat bezpečné potraviny. V praxi se pohybuji dost dlouho na to, abych mohl zodpovědně říci, že současná metoda kastrace kanečků nemá nic společného s tím, co by nasvědčovalo týrání zvířat.
Více se můžete dozvědět na TV Zemědělec.*
