Zdravotní situace v tuzemských chovech prasat není dobrá a podle vyjádření odborníků ani její další vývoj nenasvědčuje směr k lepšímu. O konkurenceschopnosti našich chovatelů bude proto mimo jiné rozhodovat i rychlost, s jakou přistoupí k postupnému ozdravování ve svých chovech. V obecné rovině totiž je ve hře o pozice společného trhu klíčová ochrana spotřebitele a jen zdravá zvířata jsou zárukou nezávadnosti finálního produktu.
Akciová společnost Plemo ve spolupráci s Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou Brno a Svazem chovatelů prasat uspořádala v posledním dubnovém týdnu seminář, věnovaný hodnocení současné úrovně chovu prasat. Nabitý program již jedenáctého ročníku tradičního setkání chovatelů přilákal do kongresového sálu hotelu Dukla ve Znojmě 230 účastníků.
Z vystoupení odborníků z řad ministerstva zemědělství nebo ze jmenovaných pořadatelských institucí také vyplynulo, že aktuálním problémem našich chovatelů je nesystémové řešení infekčních chorob v chovech prasat.
Aktuální nebezpečí
„Když se podívám zpět do minulosti, lépe jsme si zřejmě uvědomovali rizika ekonomických dopadů vysoké nemocnosti prasat v dlouhodobé perspektivě. Za vzor může posloužit například dyzentérie prasat, která je v současnosti noční můrou chovatelů. Přitom v osmdesátých letech minulého století se podařilo toto onemocnění prostřednictvím státních programů úspěšně potlačit. Ovšem v posledních letech se veškerá prevence vůči původci onemocnění Brachyspira hyodysenteriae, k jehož rozšíření na českém území bezpochyby přispěla nákupní entropie a zákaz používání některých antibiotických stimulátorů, soustředila na používání antibiotik. Ta ale z důvodu nízkého dávkování a nedostatečného promíchání (rotace) nemohla v boji proti dyzentérii obstát. Onemocnění, které navíc provázela ztráta citlivosti původce Brachyspira hyodysenteriae vůči nejdůležitějším antibiotikům, se v chovech rychle šířilo dál. Plošný výskyt dyzentérie prasat je důkazem nejen trvalého podceňování vlastních protinákazových opatření, ale i ekonomických odhadů předpokládaných škod. Určité zklidnění situace přineslo používání chelátového zinku do krmné dávky. Je třeba si ale uvědomit, že tím jsme jen dosáhli potlačení klinických projevů onemocnění, nikoli eliminaci původce, který stále čeká na svou příležitost,“ uvedl prof. MVDr. Jiří Smola, CSc., z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno.
Uvádí se, že dyzentérií nejčastěji onemocní prasata v deseti až šestnácti týdnech. Klinické příznaky jsou charakteristické bolestivou defekací, doprovázené silným průjmem s příměsí hlenu i krve. Léčba vhodně vybranými antibiotiky má naději na úspěch jen v případě komplexního přístupu. Ten zahrnuje přísnou zoohygienu (přes všechny stupně DDD), dále technologická opatření směrem k výživě (přídavek chelátového zinku do prestarterů pro odstavená selata, zajištění optimálního promíchání antimikrobiálních látek do krmiva) a nakonec i organizační opatření spojená se zásadami doplňování a přemísťování zvířat v chovu.
Další ekonomicky závažná onemocnění
„Výskyt aktinobacilové pleuropneumonie v našich chovech nekompromisně odhalil nejen nízkou úroveň biosekurity a organizace chovu, ale i technologické zabezpečení ve vazbě na teplotní režim a kvalitu stájového ovzduší. Otevřený obrat stáda s permanentním doplňováním nevakcinovaných nositelů onemocnění byl jedním z faktorů, který urychloval šíření infekce prasat ve výkrmu. K potlačení této choroby bude nezbytná nejenom změna managementu s ohledem na zdraví stáda, ale bude nutné také investovat do moderních technologií, které by zaručily požadavky zvířat na mikroklima ve stáji,“ pokračoval profesor.
Vedle uvedených infekčních chorob bakteriálního původu se v minulých letech v našich chovech diagnostikují i nové virové infekce, zdůraznil prof. Smola. Podle něj jde zejména o PRRS (reprodukční a respirační syndrom, vyvolaný virem Mycoplasma hyopneumoniae) a o PMWS (syndrom chřadnutí selat po odstavu, jehož původcem je cirkovirus typu 2 – PCV-2). Zvláště PRRS zamořil 90 % produkčních chovů, ale drtivá většina šlechtitelských chovů zatím zůstává onemocnění prostá. Vakcinace proti tomuto onemocnění se dlouho považovala za nestrategickou, a to z toho důvodu, že nebyla pochopena vysoká antigenní variabilita viru, ani význam pro stabilitu zdravotní situace v chovu. Chovy se nechávaly promořit, aby dosažená imunita ve stádě vedla k oslabení viru, ale pod tíhou nepříznivého vývoje ve stádech se podle zkušeností ze zahraničí přistoupilo v loňském roce k použití živých vakcín u prasat ve výkrmu, objasnil situaci profesor.
Protinákazová opatření východiskem z nouze
Z vystoupení profesora brněnské univerzity vyplynulo, že čeští chovatelé se musí maximálně soustředit na protinákazová opatření, která jsou zaměřena na eliminaci zdroje nákazy a přerušení jejího dalšího přenosu, dále na zvyšování imunity prasat a na organizaci chovu. Jen tak mohou uspět v konkurenci evropského trhu.
Protinákazová opatření eliminující zdroj nákazy zahrnují především včasnou a přesnou diagnostiku, izolaci či terapii nemocných zvířat. Neobejdou se ale bez aktivního vyhledávání nemocných a z nemoci podezřelých zvířat. V této fázi je nesmírně důležitá rychlost postupu a kvalita součinnosti veterinárního lékaře s chovatelem. Pro přerušení přenosu nákazy je základním principem účinná asanace stájového prostředí, počínaje mechanickým úklidem, přes dezinfekci, dezinsekci a deratizaci.
Velký důraz se musí klást již na prevenci, kterou reprezentuje zejména dezinfekce vchodů a vjezdů na farmu. Podstatně přísnější požadavky jsou na dezinfekci represivní, kterou se potlačuje další šíření infekce, například mezi jednotlivými věkovými kategoriemi prasat v rámci farmy. Pro dosažení odpovídající účinnosti asanačního zásahu je pro dobro věci i skutečnost, že sortiment přípravků k dezinfekci, schválených registračním řízením, se stále rozšiřuje. Je tedy z čeho vybírat, o volbě použití konkrétního přípravku by se ale mělo uvažovat nejen podle účinného spektra použití, ale i podle charakteru prostředí.
Ne vždy je vakcinace řešením
„Se zvyšováním odolnosti populace prasat prostřednictvím vakcinace máme hodně zkušeností. Očkování prasat se u nás provádí na náklady chovatele a záleží tedy na něm, zda na doporučení přistoupí. Musím ale říci, že princip vakcinace prasat se u nás velmi dobře chápe. Ochrana prasat s použitím očkovací látky však není možná ve všech případech aktuálního výskytu nákaz, jako například u PMWS nebo dyzentérie,“ uvedl profesor.
Zcela zvláštním případem je podle něj pasivní imunizace, která představuje vpravení již hotových protilátek ve formě homologních imunoglobulinů do organismu prasete. Tímto způsobem lze imunitu navodit téměř ihned, ale protilátky se rozpadají po relativně krátké době. Jmenovaná metoda se využívá profylakticky, preventivně i terapeuticky. Momentálně se pasivní imunizace využívá v ochraně selat před infekcí prasečím cirkovirem 2. Pro úplnost je třeba dodat, že problematická je i léčba salmonelózních infekcí, kdy zejména Salmonella typhimurium, která představuje pro naše chovy největší riziko, vykazuje vysokou rezistenci na antibiotika.
Pro boj s infekcemi je klíčová i organizace chovu, protože ve většině případů jsou vzniklé zdravotní problémy důsledkem otevřeného obratu stáda. Podle odborníků je v dnešních podmínkách ale uzavřený obrat jen polovičním řešením. Pro zamezení šíření nových virových i některých bakteriálních infekcí se doporučuje takzvaný multiside systém produkce, což znamená rozmístění jednotlivých kategorií prasat do různých lokalit.
„Vysoká prevalence stájových infekcí ve většině našich chovů je podle mého názoru jednou z hlavních příčin ekonomických ztrát v chovech prasat. Budoucnost je v budování zdravých stád, nikoli trvale promořených. Konkurenceschopnost chovatelů bude proto přímo závislá na krocích k ozdravování chovů. Ovšem bez důsledného dodržování zmiňovaných protinákazových opatření nelze očekávat kýžený efekt,“ uvedl na závěr profesor Jiří Smola.
