Vypásání trvalých travních porostů je základem pastevního způsobu chovu hospodářských zvířat. Pobyt pod širou oblohou je v souladu s potřebami chovaných zvířat a současně i hlavním požadavkem pro provozování ekologického zemědělství. Chovatelům zabývajícím se produkcí hovězího nebo skopového masa v méně příznivých oblastech a chráněných lokalitách však tento extenzivní systém chovu začíná přinášet v posledních letech čím dál více starostí. A to zejména ve vztahu k zajištění krmivové základy v době letního sucha, které s sebou přináší nedostatek píce nejen k pastvě, ale v podobě senáží a sena i k uskladnění na zimu. V příhraničních oblastech se chovatelé musejí nově zabývat i tím, jak zajistit zvířata proti vlkům.
Zejména pro chovatele skotu s produkcí mléka, kteří hospodaří podle principů ekologického zemědělství, počasí v poslední době připravuje doslova katastrofický scénář. Neúroda píce dělá z objemných krmiv nedostatkové zboží, s nímž se v podmínkách volného trhu obchoduje za přemrštěné ceny. Ani finanční kompenzace z dotčených dotačních titulů nemohou zabránit ztrátám, kvůli nimž se producenti biomléka potýkají s existenčními problémy. Někdo by sice mohl argumentovat, že na svou činnost berou dotace, ale ty neslouží jen na zemědělskou produkci. Jsou určené také na šetrnou údržbu přírodně významné krajiny, která slouží široké veřejnosti k rekreaci.
Sucho nepředstavuje jen problém spojený s nedostatkem pastevní píce. Zejména na volných plochách může slunce přivodit chovaným zvířatům zdravotní komplikace. K ochraně zvířat před klimatickými vlivy chovatelé využívají různé přístřešky, větrolamy či stínidla, kterými minimalizují rizika nejen teplotního, ale i chladového stresu. Někteří chovatelé začali sázet po obvodu pastvin ovocné stromy. Hlavně staré odrůdy – vysokokmeny, které dávají požadovaný stín a rozbijou vítr. A pokud se urodí i nějaké to ovoce, zvířata ho budou mít na přilepšenou. Na farmách s chovem jelenovitých má vegetační kryt další nezastupitelnou funkci. Zejména v červnu poskytuje rodícím se kolouchům a daňčatům úkryt nezbytný k tomu, aby se nestresovala.
Dosud se ohrady na pastvinách stavěly zejména proto, aby zajistily zvířata na určitém místě, nikoli proti vniknutí divokých zvířat, aktuálně vlků. Vzhledem k tomu, že ve většině evropských států je vlk obecný pod legislativní ochranou směrnice Rady č. 92/43/EHS i Bernské úmluvy, chovatelé mají při prokázaných škodách na hospodářských zvířatech způsobených vlky nárok na odškodnění. Protože vyplácení kompenzací za škody způsobené těmito psovitými šelmami z dlouhodobého pohledu nic neřeší, zaměřuje se pozornost na finanční podpory na zajištění preventivních opatření. Kvůli administrativní náročnosti žádostí však chovatelé na prostředky na prevenci proti vlkům často ani nedosáhnou.
Někomu se sice může zdát, že extenzivní chov přežvýkavců je nenáročný systém, který funguje s minimální námahou chovatele. Bez vlastní zkušenosti lze tento vžitý názor jen stěží vyvrátit. Nicméně, faktem zůstává, že na měnící se klimatické podmínky a sílící vliv veřejnosti na ochranu životního prostředí musí chovatelé reagovat. Stejně tak by uvedené změny měli vzít v úvahu i legislativci, aby nahlas prezentované podpory posloužily těm, kdo chtějí pokračovat v tradici a v souladu s přírodou hospodařit i tam, kde „lišky dávají dobrou noc“.*
