Pro snadno zvládnutelný chov se nutrie těšily velké oblibě také u našich chovatelů. Zejména pro jejich kvalitní kožešinu se zakládaly faremní chovy, které se významně podílely na rozvoji chovu kožešinových zvířat u nás. V 90. letech minulého století však přestal být o kožky zájem, a tak chovatelé nutrií začali produkovat kvalitní maso, které se svými vlastnostmi řadí mezi dietní.
S poklesem zájmu o kožky se hlavním produktem chovu nutrií stalo lehce stravitelné maso s nízkým obsahem cholesterolu. Z tohoto důvodu se plemenářská práce zaměřuje na plodnost (velikost vrhu), která je tak vedle mléčnosti a životnosti mláďat hlavním selekčním kritériem v chovech nutrií. Další snahou šlechtitelů je maximálně využít růstové schopnosti zvířat, přitom důraz je kladen na to, aby vykrmovaná zvířata dosahovala porážkové hmotnosti v co nejkratší době. Základním předpokladem zajištění tohoto požadavku je optimalizovaná výživa, kterou lze docílit podobně jako v chovech brojlerových králíků zkrmováním kompletních krmných směsí.
Maso nutrií je složením velmi podobné králičímu. Ovšem na rozdíl od králíka je svalovina nutrie tmavší. Vysokým obsahem bílkovin (více než 21 %) a nízkým obsahem tuku (okolo 2 %, u starších zvířat do 5 %) je maso nutrií hodnoceno jako dietní. Pro všechny hospodyňky je dobrou zprávou, že se dá upravovat na všechny způsoby (včetně uzení), podobně jako maso králíka.
Přestože nutrie jsou z faremně chovaných kožešinových zvířat nejméně náročné a na rozdíl od norků a lišek poskytují vedle kožky i kvalitní maso, jejich faremní chov je v ohrožení. Důvodem je Evropskou komisí navrhovaný zákaz chovu invazních druhů zvířat (mezi něž se řadí i nutrie), který se aktuálně projednává na národní úrovni. I když u nás kožešinová zvířata patří podle plemenářského zákona mezi hospodářská zvířata a v případě nutrií se hlavním produktem stává dietní maso určené pro lidskou výživu, nelze říci, zda faremní chovy nakonec nezaniknou. K tomu je třeba dodat, že v Evropě se nutrie chovají faremním způsobem ještě v Polsku. Na rozdíl od nás však Poláci svými vyjednávacími schopnostmi v Bruselu již mnohokrát dokázali, že ctí chovatelské tradice a zemědělské produkci přikládají daleko větší význam.*
