Bronzovou příčku v soutěži Asociace soukromého zemědělství ČR Farma roku 2016, jejíž výsledky byly vyhlášeny na konci loňského roku v rámci slavnostního večera v pražském Divadle ABC, vybojovala farma rodiny Suchých ze Slavětína.
Nedaleko místa, kde dodnes stojí památný dub se studánkou, u níž měl na cestě z lovu poprvé spatřit kníže Oldřich svou budoucí manželku Boženu, bylo ve 12. století vybudováno hrazené městečko Slavětín. A již tehdy se prý na prostranství, kde se nyní na 2,60 hektarech rozkládá farma rodiny Suchých, hospodařilo. S jistotou lze ale tvrdit, že historická část statku je pozůstatkem místní vodní tvrze ze 16. století. Stejně tak jistý je i další fakt. A to ten, že vše, co zde rodina Suchých po navrácení statku v roce 1992 dokázala, je více než obdivuhodné.
Její členové v čele s mladým hospodářem Lukášem pokračují velmi úspěšně v cestě, kterou se před 24 lety vydal jeho dědeček Leo Suchý. Ač tehdy již v důchodovém věku, neúnavně a s neskutečným elánem, který mu navrácení rodinného hospodářství dodalo, vybudoval z ruin usedlosti, jíž za totality využíval semenářský podnik, prosperující farmu.
Kde jen začít? Snad u rostlinné výroby, která tvoří zhruba 60 % příjmů farmy. Rodina hospodaří na 420 hektarech půdy, z toho 150 vlastních, a věnuje se pěstování potravinářské a krmné pšenice, sladovnického ječmene, řepky, hrachu, kukuřice na siláž a vojtěšky, na hektarové výměře se rozkládá i jablečný sad. Velká část produkce slouží jako krmivová základna pro početné stádo mléčného skotu a výkrm býků, část obilnin je dodávána přímo do litoměřického mlýna, putuje ale i do Německa, řepka do Setuzy. Výhodou je vlastní posklizňová linka, jejíž služby nabízejí Suší i okolním farmářům, ideální je také skladovací kapacita, která umožňuje uskladnění veškeré faremní produkce.
„Jsem velice vděčný za půdu, kterou naše rodina vlastní. Současný trend neúměrného navyšování pachtovného a pokřivení cen z důvodu vstupu dalších subjektů na trh s půdou - ať již církve, či zahraničních investorů, povede dle mého názoru k jedinému. K tomu, že sedláci budou hospodařit pouze na svém,“ domnívá se Lukáš Suchý. I proto se rodina snaží půdu stále přikupovat, naštěstí nemá o nabídky ze strany vlastníků nouzi.
Více si přečtete ve Farmáři č. 5/2017
