Plemeno skotu galloway se u nás chová od roku 1991. Jedná se o masné plemeno středního až malého tělesného rámce s živou hmotností dospělého býka okolo 800 kg a krávy kolem 500 kg. Chovatelé na tomto plemeni oceňují zejména jeho odolnost vůči klimatickým podmínkám, což umožňuje chovat zvířata celoročně na pastvinách. Dále je oblíbené pro svou mírnou povahu a vynikající mateřské vlastnosti. A v neposlední řadě je vyhledávané i pro své zbarvení. V chovech se vyskytují zvířata v barvách černé, šedé, světle hnědé a červené. Barevný ráz white-park označuje bílá zvířata s černě zbarveným mulcem, ušima a nohama. Konečně zvířata v rázu belted mají bílý pruh uprostřed těla.
Plemeno galloway učarovalo také Miroslavu Malému z Černína u Zdic, který ekologicky hospodaří v CHKO Křivoklátsko od devadesátých let minulého století. S chovem tohoto plemene vyšlechtěného ve Skotsku má již třináctileté zkušenosti.
Podobně jako mnoho chovatelů masných plemen i Miroslav Malý začínal nejprve s výkrmem zástavových býčků českého strakatého skotu.
„K plemeni galloway jsme se dostali až v roce 2012, kdy jsme dovezli jalovice v klasickém černém zbarvení a white – park. Při shánění plemenného býka jsem narazil na inzerát chovatelky Kateřiny Brettové (Pavlin Dvůr u Mimoně), která nabízela černého belteda. Býk se mi moc líbil, a tak jsme ho koupili. Ale telata po něm měla neúplný pruh nebo byla strakaté, což nezapadalo do naší koncepce produkovat plemenná belted zvířata. Ve snaze založit stádo beltedů jsem začal dále pátrat v našich chovech, ale v té době prakticky nebylo z čeho vybírat. Nakonec jsme pořídili tři jalovice black belted od Johanna Haupta z Niederbobritzschu v Německu. Následně jsme dovezli od Wilhelma Riecherse z Detmoldu ještě jalovici red belted, která byla vůbec první červenou beltedkou v Čechách. Začal jsem se proto zajímat o genetiku red beltedů a zjistil jsem, že většina dostupných linií má v rodokmenu společného předka známého jako Major red. Do Německa se galloway red belted totiž pravděpodobně dostal z Kanady, kdy pro vyprodukování červeně zbarvených býčků i jaloviček posloužila inseminační dávka. Stejně vznikl i plemenný býk Quincy red belted, kterého jsme importovali od Hauke Aye z Hemmingstedtu. Jak se ale později ukázalo na telatech, nebyla to žádná výhra. A to nejen co se týkalo zbarvení, ale i přírůstku. Přitom do šesti měsíců věku telata rostla, jak měla, což bylo ovlivněno dobrou mléčností matek. Ve finále jsme tak býka po roce vyřadili z chovu,“ seznámil nás s historií chovu beltedů v Černíně chovatel Malý.
Dnes chov galloway beltedů Miroslava Malého reprezentuje patnáct zvířat, respektive osm býků, pět krav základního stáda a dvě jalovičky. Aktuálně využívá plemeníka ZG614 Neandertal Campino z chovu Hartmuta Kindela z Erkrathu, který měl ve stádu také zvířata z chovu v anglickém Mocrumu, kde chovají vůbec nejlepší stádo galloway beltedů na světě. „Potomstvo je pravým opakem jeho předchůdce. Telata po něm dobře rostou a řekl bych, že na galowaye mají spíše větší tělesný rámec, přičemž v šesti letech běžně dosahují hmotnosti okolo jedné tuny. Pro mne je ale zásadní, že odpovídají fenotypově, respektive že mají odpovídající zbarvení. Je to odměna za úsilí, které jsem věnoval studiu dědičnosti červeného zbarvení a výběru plemenných zvířat. S odbytem plemenného materiálu zatím nemám problém. Když jsem ale zjistil, že většině zájemců je celkem jedno, jakou linii telata reprezentují nebo zda jalovičky mají průkaz o původu, snížil jsem početní stavy zvířat.
Dosud jsem uchovnil minimálně deset plemenných býků, přičemž jalovic bylo asi 2,5násobně více. Pokud jde o perspektivu tohoto plemene u nás, troufám si říci, že farmy s vyřešenou finalizací jatečné produkce mají šanci, protože maso gallowayského skotu je kvalitativně hodnotnější díky pomalejšímu růstu zvířat. Ale chovatelů, co mají pár kusů na vypásání bude ubývat. Tedy alespoň co vidím tady ve středních Čechách, kde se na jedné straně zvětšují velké farmy a na straně druhé se zabírá zemědělská půda na výstavbu skladů. Galloway je sice odolný a dobře snáší podmínky v podhorských a horských oblastech, ale v parametrech užitkovosti nemůže konkurovat velkým masným plemenům, což ho vylučuje z komerčních chovů. Další problém vidím v tom, že zemědělství je ve společnosti na okraji zájmu a takový ten sedlácký pohled na věc mizí. A co se našich záměrů týká, chceme udržet funkční pozemky, ke kterým máme vztah. Většinu obhospodařovaných trvalých travních porostů máme v CHKO Křivoklátsko na svažitých pozemcích, kde se louky a pastviny střídají s remízky. Podle mne je ideální, když je mohu šetrným způsobem využívat právě pro pasení zvířat. Vyprodukovaný hnůj zužitkujeme k organickému hnojení na orné půdě, na které pěstujeme zeleninu pro vlastní spotřebu. Vidíme v tom smysl a budeme v tom pokračovat,“ prozradil na závěr ekologicky hospodařící zemědělec Miroslav Malý.
Více se dočtete v časopisu Náš chov.*
