Původní oblastí chovu tohoto plemene jsou vysokohorské pastviny. Dobře utvářené končetiny, tvrdé paznehty a vysoká chodivost umožňuje zvířatům překonávat během pastvy značné vzdálenosti v členitém terénu. Jde o rustikální masné plemeno a vykazující značnou dlouhověkost. Mezi hlavní přednosti plemene patří také snadné porody, péče o mláďata a ovladatelnost.
Plemeno pochází z jihozápadní Francie z oblasti rozprostírající se od Středních Pyrenejí až do Garonské pánve. Vznik plemene se datuje do 16. století a je odvozován od šedého skotu, který byl chován v jižní a střední Evropě. Na jeho vznik působila migrace obyvatelstva společně ovlivněná alpskými, asijskými, iberskými i západními faktory. Současná podoba plemene gasconne byla vytvořena z původní populace skotu chovaného ve francouzských Pyrenejích – plemeno Gers. To bylo využíváno jako skot s trojstrannou užitkovostí. Bylo využíváno i k tahu v lesním hospodářství při svozu dřeva. Toto využití formovalo utváření tělesného rámce u tohoto plemene.
Plemenná kniha gasconne (dále jen GS) byla založena v roce 1894 (v knize Races bovines de Frances ale její založení je datováno již rokem 1865). Byly uznávány dva rázy. Gasconne (s tmavou sliznicí) a gasconne aréolée (se světlou sliznicí). Gasconne aréolée je dnes samostatné plemeno mirandaise. V padesátých letech minulého století začalo docházet k rozvoji mechanizace v zemědělství a současně se při produkci mléka začala prosazovat specializovaná mléčná plemena. Tradiční systém chovu plemene GS přestával být rentabilní. Proto se chovatelé museli těmto podmínkám přizpůsobit. GS nebyl v té době jediným plemenem ve Francii, které začalo být využíváno v chovu krav bez tržní produkce mléka. S tímto hledáním nového chovatelského využití jistě souvisí i využití plemene piemontese v šedesátých letech při šlechtění plemene na masnou užitkovost. Díky tomu se v populaci vyskytuje gen pro dvojí osvalení (MH) a je v současné době i předmětem selekce.
Karel Šeba
(Více o plemeni gasconne najdete v NCH 11/2018)
