Z našich předchozích analýz i z výsledků jiných autorů vyplývá, že počet struků má minimální genetický vliv na produkční a reprodukční znaky, zejména znaky růstu a kvality masa, nebo znaky velikosti vrhu. Může být tedy hodnocen samostatně, ale i společně s ostatními znaky. Jako zdroj dat byly použity informace poskytnuté Svazem chovatelů prasat, z. s., a data z prvotní evidence reprodukce šlechtitelských chovů, která byla následně pracovníky svazu převedena do elektronické podoby. Kvůli zachování dostatečné variability znaku nebyly stanoveny žádné limitní hodnoty pro počet struků.
Výsledný soubor dat byl tvořen spojením obou zdrojů dat (kontrola užitkovosti a prvotní evidence od chovatelů). Celkově bylo do analýz zahrnuto 78 867 údajů sesbíraných v průběhu let 1995–2015. Genetické parametry byly odhadnuty pro všechna zvířata v hodnoceném souboru, a pak samostatně pro kance a prasničky a samostatně pro zvířata plemen české bílé ušlechtilé (ČBU) a česká landrase (ČL). Náhodný efekt vrhu, ze kterého zvíře pochází, vysvětlil malé procento variability (4–6 %). Koeficient dědivosti odhadnutý bez ohledu na pohlaví či plemeno dosáhl hodnoty 0,35 se směrodatnou chybou odhadu ± 0,03. Dědivost odhadnuta pro prasničky dosáhla 0,33, kdežto pro kanečky byla nižší (0,30). Rozdíl v dědivosti mezi hodnocenými plemeny byl malý (0,36 pro ČBU a 0,34 pro ČL). Zjištěné dědivosti dosahovaly středních hodnot a jsou o málo nižší než hodnoty v publikované literatuře. V kombinaci s dostatečnou variabilitou se dá předpokládat, že selekcí založenou na plemenných hodnotách počtu struků dojde v průběhu několika generací ke zvýšení počtu struků v populacích plemenných a chovných prasat.*
Ing. Emil Krupa, Ph.D., Ing. Eliška Žáková, Ph.D., Ing. Zuzana Krupová, Ph.D., Ing. Monika Michaličková, Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i. , Praha-Uhříněves
Podrobněji v časopisu Náš chov 7/2016.