Program ochrany a využití národních plemen hospodářských zvířat u nás existoval od roku 1995 jako projekt zemědělského výzkumu a vývoje. Od začátku ledna letošního roku je součástí nově vyhlášeného Národního programu konzervace a využití genetických zdrojů a agrobiodiverzity v zemědělství. Práci s genofondy, umožňující jejich lepší zabezpečení pro budoucnost, řídí garant Národního programu, kterým je Výzkumný ústav živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, respektive jeho Národní koordinační středisko pro ochranu a využití genetických zdrojů zvířat.
Genetické zdroje a jejich ochrana
Program ochrany a využití národních plemen hospodářských zvířat u nás existoval od roku 1995 jako projekt zemědělského výzkumu a vývoje. Od začátku ledna letošního roku je součástí nově vyhlášeného Národního programu konzervace a využití genetických zdrojů a agrobiodiverzity v zemědělství. Práci s genofondy, umožňující jejich lepší zabezpečení pro budoucnost, řídí garant Národního programu, kterým je Výzkumný ústav živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, respektive jeho Národní koordinační středisko pro ochranu a využití genetických zdrojů zvířat. Ing. Věru Mátlovou, národní koordinátorku, jsme požádali o rozhovor.
Co je účelem této činnosti?
Vyjádřeno řečí zákona, je jejím účelem uchování a setrvalé využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, ve smyslu Úmluvy o biologické rozmanitosti v rámci Organizace spojených národů (č. 134/1999 Sb.), Zákona o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů (č. 148/2003 Sb.) a Zákona o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat (č. 154/2000 Sb.).
Znamená genetický zdroj totéž, co původní plemeno?
Upřímně řečeno, na přesné definici plemene se zatím vědci nedokázali shodnout. Řada plemen například vznikla jako kříženec několika definovaných plemen a teprve potom byla uznána samostatným plemenem. Plemenná příslušnost se posuzuje podle rodokmenových záznamů, a pro genetický zdroj se obvykle požaduje co nejvyšší podíl původních genů, který v ideálním případě dosahuje 100 %. Některá plemena však v minulosti musela být rekonstruována s jednorázovou výpomocí příbuzného plemene, přesto jsou nositelem původních genů, které jsou předmětem ochrany.
Za genetický zdroj se dnes považuje každé plemeno (populace), které vzniklo v daných podmínkách a je nositelem geneticky zafixovaných specifických vlastností, zřetelně identifikovaných, těmto podmínkám odpovídajících, které přenáší na potomstvo.
Jaké jsou podmínky pro zařazení do programu ochrany národních plemen?
Podmínky pro zařazení do genetického zdroje stanovují u každého plemene příslušné metodiky. Taxativní vyjmenování genetických zdrojů zákonem o šlechtění z roku 1992 a jeho novelou z roku 2000, respektive jeho vyhláškou č. 471/2000 bohužel neodpovídá modernímu pojetí a doufejme, že další připravovaná novela tento nedostatek napraví. Od roku 1992 došlo k řadě změn. Například česká červinka už prakticky není a nikdy nebude česká, na druhé straně se zdá, že se u nás vyskytují například ještě plemena slepic, která jsou nositeli původních genů. Zákon může stanovit, které genetické zdroje jsou uznány jako „národní“ ale i pro toto zařazení by měla být daná jasná kritéria.
Pojem genetický zdroj - genofond a jeho ochrana proto vedle záchrany zbytků původních a ohrožených plemen představuje využívání a šlechtění všech místních existujících plemen takovým způsobem, aby se z nich v budoucnu také nestala plemena ohrožená.
Očekávají se od letošního roku změny v podporování národních zdrojů?
Je nesporné, že řadu národních plemen se podařilo během uplynulé dekády stabilizovat díky finanční podpoře státu, která se v období 1997 až 2003 pohybovala každoročně mezi 14 až 15 milióny Kč, rozdělenými jako přímé dotace chovatelům. Po vstupu do EU bude Národní program i nadále dotován z takzvaných národních zdrojů, to znamená že na ně nebudeme dostávat „evropské“ finance. Tyto dotace však nesmí našim chovatelům poskytovat výhody vůči chovatelům z ostatních členských zemí. Podpora může být poskytnuta pouze ke krytí vícenákladů nebo ke krytí ztráty, které chovateli vzniknou jako důsledek chovu genetického zdroje. V případě plemen koní, kde se jedná o částky mezi 10 000 až 15 000 na klisnu a 25 000 až 30 000 Kč na nejlepší hřebce, nebo v případě červeného skotu, kde je u krav podpora okolo 20 000 Kč, to není zanedbatelné. Například ve Francii se poskytuje podpora na chov bretaňského skotu ve výši jen 300 eur na krávu. Tímto způsobem také například není možné v Evropě podporovat jako genetický zdroj celá stáda ovcí, která mají i několik set hlav, byť by byly všechny čistokrevné.
Co to jsou vícenáklady spojené s chovem?
Tím je myšleno například to, že chovatel bude dodržovat předepsaný připařovací program a bude si muset pro určeného plemeníka dojet na vzdálený nákupní trh. Nebo se bude muset povinně zúčastnit předepsaného svodu a umožnit odběr vzorku krve pro genobanku, popřípadě bude muset zajistit kontrolu užitkovosti, do které dosud nebyl zapojen.
A definované ztráty?
Užitkovost chráněných národních plemen ve smyslu tržním, tj. přímého zisku z jejich produktů, je nižší než užitkovost komerčních, vylepšených plemen. Chovatel, který se rozhodne tato méně užitková plemena chovat, vědomě na sebe bere ztrátu plynoucí z jejich nižší užitkovosti.
U komerčně chovaných plemen se vylepšila řada původních vlastností, které jsou ale kompenzovány zvýšenými nároky na krmné dávky a chovné prostředí. Intenzivní využívání je mnohdy provázeno i sníženou odolností vůči stresům a onemocněním. „Nevylepšená“ původní plemena si naopak svoje původní vlastnosti zachovala a jak se zdá - vzhledem k rapidně se měnícímu životnímu prostředí a rychlosti šíření exotických chorob - budeme si jich asi velmi brzy muset mnohem více cenit. A to nemluvím o vlastnostech, o kterých zatím nic nevíme, ale které možná za pomoci molekulární genetiky a biotechnologií poznáme a budeme umět využít. Jejich ztráta by se zánikem původních plemen nebo se snížením genetické bohatosti uvnitř populace byla nevratná a nenahraditelná.
Jsou podmínky Národního programu specifikované i časově?
Účast v programu by měla být vzhledem k biologických zákonitostem reprodukce minimálně pětiletá. Národní program určí, jakým způsobem a v jakých podmínkách se bude genetický zdroj chovat, jaké vlastnosti se budou sledovat a hodnotit, jak bude probíhat selekce, jaký bude rozsah chráněné populace. Zajistí i konzervaci biologického materiálu pro případ ohrožení živé populace tak, aby bylo možné ho znovu rekonstruovat (z inseminačních dávek, vaječných buněk) nebo alespoň využít jeho genetické informace ze vzorků DNA.
Národní program zároveň každoročně stanoví výši kompenzace těm, kdo se po seznámení s jeho podmínkami rozhodnou pro účast, těmto podmínkám budou vyhovovat, budou je respektovat a v tomto smyslu uzavřou s garantem příslušnou smlouvu. Účast není vázána na členství ve svazu nebo klubu chovatelů, nicméně z řady praktických důvodů je toto členství spíše výhodou.
Každý účastník obdrží své registrační číslo, které by mělo oproti dosavadní praxi zjednodušit celou agendu každoročního vyplňování a posuzování dotačních žádostí. Na rozdíl od jiných dotačních podpor nemusí účastník programu prokazovat vyrovnané závazky vůči zdravotním pojišťovnám a dalším institucím a v odůvodněných, individuálně posuzovaných případech nemusí mít ani zřízen bankovní účet.
Jakou úlohu v Národním programu mají svazy?
Kromě vyřizování celé administrativy spojené s podáním a finančním vypořádáním dotace nám poskytují databáze kontroly užitkovosti, centrální evidence, plemenných knih, které spravují a umožňují tak kontrolu nad poskytnutými finančními prostředky státu. Svazy také ručí za správnost zařazování zvířat do Národního programu, stanovují i směry šlechtění, způsoby kontroly užitkovosti, hodnocení a selekce. V některých případech spolupracujeme přímo s kluby, které se pak stávají garantem příslušného plemene. Kluby by měly v budoucnu sehrávat mnohem větší roli, zejména v rozhodování, jakým směrem se má chov příslušného plemene v rámci ochrany biodiverzity ubírat.
Podle jakých kritérií výběru plemen do programu ochrany se postupuje?
Vzhledem k omezeným finančním zdrojům je nutné stanovit pořadí důležitosti ochrany genofondu.V první řadě jsou chráněny druhy, které mají zásadní význam pro výživu – to je skot, ovce a kozy, prasata a drůbež; v druhém sledu potom koně, králíci, ryby, nutrie a včely. Přednost má udržovací chov v původním prostředí, nebo chov v různých záchranných stanicích, které umožňují, aby si zvířata udržovala adaptační schopnosti.
Kritéria výběru plemen zařazených do programů ochrany jsou různá, ale nejvyšší váhu má aktuální stupeň jejich ohrožení. To představuje zejména počet reprodukčně aktivních samic a plemeníků, dále stupeň adaptace na prostředí, ekonomická důležitost, tradice a kultura, vědecká hodnota, unikátnost a využitelnost pro specifické účely.
Pro chráněná plemena se vytvářejí speciální šlechtitelské programy. Co je jejich smyslem?
Smyslem ochrany genofondu je zachovávat v populaci co nejširší spektrum genů a organizovat jejich tok celou touto populací, ideálně pomocí záměrného sestavování rodičovských párů, nebo-li řízeným připařováním. Toho by se měli v přesně stanovené omezené míře v určitých intervalech účastnit i jedinci s nižší výkonností. Nejde o to, abychom chránili a jako genetický zdroj vybírali pouze nejlepší jedince nebo šlechtitelské chovy. Zvířata, která vykazují špičkové výsledky v jednom užitkovém znaku, například ve snášce, přírůstku, mají obvykle v jiném znaku výsledky podprůměrné, ať už jde o dlouhověkost, reprodukci nebo třeba odolnost paznehtů. Selekcí za účelem jednostranného šlechtění na některou užitkovou vlastnost se z populace vytrácejí ostatní cenné a třeba zatím i nerozpoznané geny. A v tomto bodě se střetávají zájmy ochrany genofondu se zájmy chovatelů, kteří chtějí mít co nejvýkonnější nebo nejkrásnější zvířata. Je však nutné najít rozumný kompromis. To znamená jasně stanovit, kolik zvířat a která se budou programu šlechtění účastnit, které znaky užitkovosti jsou prioritní, kam až se chceme s užitkovostí populace dostat a naopak, jakou ještě můžeme tolerovat. Pro zpracování speciálních připařovacích plánů byly vytvořeny různé počítačové programy Těm chovatelům, kteří jsou ochotni použít v zájmu udržení genetické rozmanitosti například záměrně přiděleného plemeníka s nižší plemennou hodnotou se pak poskytne kompenzační dotace.
