25.03.2001 | 10:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Geneticky modifikovaná krmiva

Opatření týkající se kostních mouček vyvolala v celé Evropě otázku zdroje bílkovin v krmných směsích. Jako prakticky jediná možnost nahradit potřebné množství bílkovin přichází v úvahu sója, ale v některých zemích se setkala s obavami. Jednak pro svou cenu, ale hlavně z hlediska předsudků proti genetickým modifikacím. Je totiž skoro jisté, že získat na světových trzích sóju bez příměsi modifikované odrůdy bude stále obtížnější, a pokud se taková vyskytne, bude značně dražší.

Sóji dováží EU okolo 14 milionů tun ročně z USA, Brazílie a Argentiny, což jsou hlavní světoví producenti. Asi 3 miliony tun z toho se zpracuje na olej a zbytek se používá do krmiv ba potravinářských produktů. Dalších 14 milionů tun se dováží přímo jako sójová mouka do krmiv. Celkový import představuje asi 1,1 miliardy USD. K náhradě kostní moučky sójou by Evropa musela dovézt navíc další 3 miliony tun sójové mouky, což představuje zvýšení importu o 11,5 %. Přebytek sóji v USA byl v roce 1999 8 milionů tun a asi stejné výše dosáhne v roce 2000. Sója by tedy mohla okamžitě nahradit výpadek bílkovin kostních mouček.
Celosvětová roční produkce sóji je asi 150 milionů tun. Třetina z toho je geneticky modifikovaná. Tento podíl tvoří v USA 54 %, 80 až 90 % v Argentině a přes oficiální zákaz používat modifikované osivo 15 až 20 % v Brazílii díky pašování osiva z Argentiny a Paraguaje.
Nátlakové organizace, které si vytkly za cíl vyloučit geneticky modifikované plodiny ze zemědělství, čelí snaze Komise EU odstranit existující moratoria a potřeba nahradit kostní moučky sójou by mohla k tomuto prolomení pomoci. Proto zahájily kampaň, která má přesvědčit veřejnost, že transgeny, tj. vnesené geny do geneticky modifikovaných plodin, jsou analogické prionům, totiž že se mohou přenášet potravním řetězcem a proto živočišné produkty ze zvířat krmených transgenními plodinami jsou rizikové. Za cíl této kampaně si také vybraly přidružené země EU, a tak hrozí, že se tato desinformační akce se přenese i k nám. Proto je vhodné seznámit naši zemědělskou veřejnost s některými skutečnostmi.
O podstatě genetické modifikace sóji linie 40-3-2 necitlivé na Roundup referoval Farmář 11/99 (str. 48). Opakujeme, že tato odrůda byla povolena Rozhodnutím Rady EU 96/281/EC ze dne 3. dubna 1996, které v odstavci 2 praví: „Souhlas zahrnuje veškeré potomstvo získané křížením této linie s jakoukoli tradiční linií sóji.“ A dále v odstavci 3: „Tento souhlas zahrnuje následující nakládání: manipulaci v životním prostředí během importu před a během skladování a před a během zpracování na neživé produkty.“
Je však třeba upozornit příslušné dovozce a zpracovatele, že od 1. ledna 2001 platí zákon 153/2000 Sb., podle kterého musí být příslušná transgenní odrůda sóji zapsána do seznamu organismů pro uvádění do oběhu. Kromě toho z důvodu sledovatelnosti budou muset tyto organizace splnit ještě určité podmínky. Jak zákon, tak příslušné vyhlášky jsou na adrese www.biotrin.cz.
Renomované časopisy se GMO věnují
K vlastní problematice vlivu transgenních plodin na kvalitu živočišných produktů jsou rozhodující oponované vědecké studie v renomovaných časopisech. Jmenujeme alespoň dva příklady: Velmi podrobný je rozbor D.E.Beevera z Výzkumného ústavu mlékařského university v Readingu (Velká Británie) a C.F.Kempa z fakulty veterinárních a mikrobiologických věd téže university. Vyšel (Nutrition Abstracts and Reviews, Series B: Livestock Feeds and Feeding Vol 70, No. 3, str.175-182) v březnu 2000. Cenný je zejména rozbor práce R.Schubberta, C. Lettmannové a W. Doerflera z university v Kolíně N/R (Mol.Gen.Genet. 242:495, 1994), která je hlavním pilířem hypotéz o přechodu nukleové kyseliny z potravy do krevního oběhu a do orgánů zvířete. Tato studie dokazovala, že asi 0,1 % až 0,01 % DNA z potravy myší se může dostat do jejich krve. Neadekvátnost této studie je v tom, že používá DNA bakteriofága M13, která je chemicky vybavena pro necitlivost k enzymatickému štěpení. Jen tak totiž může přežít po vniknutí do bakteriální buňky a zajistit další množení bakteriofága. Použít ji jako model pro rostlinnou DNA je jako použít vysoce ušlechtilou nerezovou ocel pro studium koroze vodovodních trubek.
Státy požadují náročné testy
Po diskusi všech aspektů založené na 37 literárních citacích docházejí autoři z Readingu k následujícímu závěru: „V současné době Evropská unie, USA, Japonsko, Austrálie, Kanada, Argentina a řada dalších zemí má hodnotící proces vyžadující spektrum přísných zkoušek než mohou být GM plodiny pěstovány nebo importovány do těchto zemí. Dále je k disposici stále více vědecky platných informací, které ukazují, že neexistuje žádné průkazné riziko spojené s konzumací DNA nebo vzniklých bílkovin z geneticky modifikovaných plodin registrovaných v těchto zemích. V důsledku analýz bezpečnosti požadovaných pro každou plodinu, je možné pokládat spotřebu mléka, masa a vajec z zvířat krmených GM plodinami za stejně bezpečné jako při tradiční praxi.“
Druhá práce z Fyziologického ústavu Mnichovské university (R. Einspanier, A. Klotz), Ústavu pro výživu a životní prostředí University v Jeně (J. Kraft), Ústavu pro výživu zvířat Spolkového zemědělského ústavu (K. Aulrich, G. Flachowsky) a Ústavu chemie a fyziky Spolkového ústavu pro výzkum masa (R. Poser, F. Schwägele) byla účelově citována zkreslujícím způsobem a proto autoři použili neobvyklý postup, zveřejnili ji ještě ve stádiu korektur (Eur.Food Res.Technol. 211) na internetu na adrese http://www.weihenstephan.de/fml/physio/sonstig/statement.htm. Uvádíme jejich závěr:
„Skotu a slepicím se podávala dieta obsahující běžnou kukuřici a kukuřici tvořící toxin Bacillus thurigiensis (Bt-kukuřice). Jsou ukázány pokusy najít pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR) fragmenty DNA specifické pro chloroplasty v délce 199 až 532 párů bází. Pouze krátké fragmenty
Co lze tedy konstatovat na závěr:
Tyto výsledky ukazují na dvě skutečnosti:
1) Přenos DNA z krmiva do živočišných produktů nemá žádný význam pro zvýšení rizika pro zdraví konzumentů a životní prostředí u produktů ze zvířat krmených GM plodinami proti zvířatům krmeným běžnými plodinami.
2) Jakékoli opatření označovat produkty zvířat krmených GM plodinami by bylo nekontrolovatelné dostupnými analytickými metodami.
Z toho je možné uzavřít, že nic nebrání tomu, aby transgenní plodiny byly používány při krmení domácích zvířat.

Prof. RNDr. Jaroslav Drobník
přírodovědecká fakulta UK

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down