Nové genomické techniky, které lze definovat jako všechny techniky pro změnu genomu organismu vyvinuté po roce 2001 (kdy byly přijaty právní předpisy EU o GMO), se za poslední dvě desetiletí rychle vyvíjely v mnoha částech světa, přičemž některé aplikace již byly na trhu některých obchodních partnerů EU. Studie byla vypracována na základě žádosti Rady Evropské unie, která dne 8. listopadu 2019 požádala Komisi, aby provedla „studii s ohledem na rozsudek Soudního dvora ve věci C-528/16 týkající se statusu nových genomických technik podle práva Unie“.
- Produkty nových genomických technik mají potenciál přispívat k udržitelným potravinovým systémům, jejichž rostliny jsou odolnější vůči nemocem, podmínkám životního prostředí a účinkům změny klimatu. Kromě toho mohou mít tyto produkty vyšší výživové vlastnosti, jako je zdravější obsah mastných kyselin, a sníženou potřebu zemědělských vstupů, jako jsou pesticidy.
- Nové genomické techniky mohou přispět k dosažení cílů EU v oblasti inovací a udržitelnosti potravinových systémů, jakož i konkurenceschopnějšího hospodářství, a tím mít přínos pro mnoho odvětví naší společnosti.
- Studie zároveň analyzovala obavy spojené s produkty nových genomických technik a jejich současnými a budoucími aplikacemi. Obavy se týkaly možného dopadu na bezpečnost a životní prostředí, například na biologickou rozmanitost, koexistenci s ekologickým zemědělstvím a zemědělstvím bez geneticky modifikovaných organismů, jakož i označování.
- Nové genomické techniky představují velmi pestrou paletu technik a jejich prostřednictvím lze dosáhnout různých výsledků, přičemž některé rostlinné produkty vyráběné pomocí těchto technik jsou pro zdraví lidí a zvířat a pro životní prostředí stejně bezpečné jako běžně pěstované rostliny.
- Studie dospěla k závěru, že existují silné náznaky, že stávající právní předpisy týkající se GMO z roku 2001 nelze použít pro některé nové genomické techniky a jejich produkty a že je třeba je přizpůsobit vědeckému a technickému pokroku.
Zdroj: EK
