Výsledná výživná hodnota, koncentrace energie a obsah minerálních živin jsou ovlivňovány celou řadou faktorů. K těm významným u víceletých pícnin patří vliv hnojení a botanické složení porostu. Je třeba respektovat, že silážování je řízený biochemicko-mikrobiální proces, který probíhá za přísné anaerobiózy, tedy za nepřístupu vzduchu. Proto je naprosto nezbytné, aby byl dodržen přísný technologický postup včetně optimalizace termínu sklizně.
Faktory ovlivňující výslednou kvalitu problémových krmiv
Výsledná výživná hodnota, koncentrace energie a obsah minerálních živin je ovlivňována celou řadou faktorů. K těm významným u víceletých pícnin patří:
Botanické složení: Trávy, jeteloviny, jetelotrávy, obiloviny, luskoviny, luskovino-obilné směsky se navzájem liší obsahem živin, zejména hrubých NL, vodorozpustných cukrů, škrobu, hrubé vlákniny, bazických látek, obsahem sušiny při sklizni, tedy liší se významně svou schopností k silážování (silážovatelností). Nízkou silážovatelnost problémových pícnin je nezbytné technologicky řešit zejména úpravou obsahu sušiny intenzivním zavadnutím, které musí být krátké a rychlé (24–36 hodin), aby se zabránilo nežádoucím ztrátám živin a energie na pokosu. Je proto velmi důležité, aby zavadání bylo krátké, neboť při dlouhodobějším zavadání dochází k větším ztrátám, které se projevují snížením energie NEL až o 0,3–0,5 MJ/kg sušiny a zvýšením obsahu hrubé vlákniny o 0,3–0,8 % v 1 kg sušiny. Zvýšení obsahu sušiny je typické pro každé problémové krmivo a závisí vždy zejména na složení sušiny. Platí zásada, že každé krmivo obsahující nízkou sušinu (20–24 %) s výjimkou lisovaných cukrovarských řízků, je nevhodné pro přímou konzervaci a obsah sušiny je nezbytně nutné upravit. Např. u pivovarského mláta se používá lisování, nebo přídavek sorbentů vlhkosti (sladový květ, pšeničné otruby) u jiných krmiv např. štípaná krmná sláma.
Hnojení a výživa rostlin: Je známo, že intenzivní hnojení N se u pěstovaných pícnin významně zvyšuje obsah bazicky působících hrubých NL a hrubé vlákniny, zatímco se snižuje obsah potřebných C5 a C6 (nízkomolekulárních cukrů) nezbytných pro zdárný průběh fermentačního procesu. Tímto se významně snižuje silážovatelnost takto přehnojených porostů a zhoršuje výsledná kvalita. Je zaznamenáván rychlejší růst, tedy i časnější vegetační stadia zralosti, ve kterých se formuje bílkovinný i amidický N, jenž způsobuje horší fermentační výsledky. Navíc je u těchto plodin zjišťována také tendence vyššího obsahu nitrátu (NO3) v sušině. Travní porosty hnojené vysokými dávkami N jsou vždy jen průměrně silážovatelné, a to i při sušině nad 30 %, protože trávy ve srovnání s jetelovinami více využívají N – hnojiva v půdě. Již Kolář (1996) konstatoval, že při odstupňované intenzitě dusíkatého hnojení dochází i ke změně a kvalitě dusíkatých živin, vyjádřená rozdílnou mírou využitelností, resp. bachorovou degradovatelností. Intenzivní hnojení N vedlo v minulosti i ke změně botanické skladby v neprospěch zastoupení jetelovin a zvýšení podílu travních druhů.
Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.,
MVDr. Ing. Jan Dvořáček*,
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc., dr.hc.,
doc. Dr. Ing. Zdeněk Havlíček,
prof. dr.hab. Inž. Katarzyna Szwedziak**,
doc. Mgr. Ing. Eva Mrkvicová, Ph.D.,
Bc. Ing. Ondřej Šťastník, Ph.D.
Mendelova univerzita v Brně;
* S.O.S. Skalice nad Svitavou, s. r. o.;
** Uniwersytet przyrodniczy we Wrocławiu
Kontakt: petr.dolezal@mendelu.cz
Celý článek autorů najdete v Našem chovu 3/2023.*
