Zemědělské družstvo Rosice u Chrasti hospodaří v okrese Chrudim na celkové výměře 1900 hektarů zemědělské půdy. Jak uvádí jeho předseda Ing. Václav Blažek, jedná se o typický zemědělský podnik s kombinovanou výrobou se všemi jeho klady. „Jsme hrdí na to, že jsme zemědělci, a že se nám i díky diverzifikaci činností daří,“ komentuje činnost podniku předseda.
ZD Rosice u Chrasti hospodaří v řepařské oblasti na výměře 1900 hektarů zemědělské půdy. Jak komentuje Ing. Blažek, základem rostlinné výroby je bezchybně naplánovaný osevní postup a zajištění dostatku organické hmoty v půdě. S tím souvisí chov hospodářských zvířat a výroba kvalitních objemných krmiv.
Mezi plodiny pěstované v ZD Rosice u Chrasti patří především obilniny (ozimá pšenice na 420 ha, jarní ječmen na 170 ha, ozimý ječmen na 70 ha), nezbytná je kukuřice na siláž (200 ha) i na zrno (50 ha), pro zvířata slouží také vojtěška ze 190 a peluška ze sedmi hektarů. Řepka ozimá se rozkládá na 240 hektarech, cukrovka zaujímá plochu 140 ha, triticale a žito po padesáti hektarech, hrách najdeme na 60 ha a luskoobilné směsky jsou na výměře sto hektarů. Na semeno se v podniku pěstuje kostřava (60 ha) a srha (35 ha).
"Objemná krmiva mají pro skot větší hodnotu než jadrná, o tom není pochyb. Zároveň ani jadrná nemohou být nekvalitní,“ říká předseda podniku s odkazem na chov skotu plemene montbeliarde, jehož základ byl dovoz z Francie v roce 1992.
Aktuálně se v podniku chová 600 dojnic s průměrnou roční užitkovostí 8622 kilogramů mléka s obsahem tuku 4,16 % a bílkovin 3,6 procenta. V minulosti zde byly i dva šlechtitelské chovy prasat, dnes však již podle slov předsedy podniku není o český plemenný materiál zájem. „Prasata ale budeme chovat vždy, minimálně pro potřebu vlastní porážky a výrobny,“ dodává Ing. Blažek s tím, že roční počet vykrmených zvířat se pohybuje kolem 3,5 tisíce.
Místní jatka s výrobnou masných produktů pouze z vlastního chovu vznikla již v roce 1992, kdy byl podle zástupce podniku velký zájem o lokální výrobky. O rok později otevřelo družstvo pekárnu, pěstitelskou pálenici a vlastní síť prodejen. „Zpočátku byly tyto aktivity pro podnik velkou finanční pomocí, mohli jsme díky tomu například modernizovat živočišnou výrobu bez dotací od státu. Dnes bohužel podnikáme v netržním prostředí, valí se sem levné potraviny ze zahraničí, a český spotřebitel už nemá takový zájem o poctivé české výrobky,“ konstatuje Václav Blažek.
Přesto v podniku tento směr nezavrhli, před pěti lety došlo k otevření minimlékárny, která zpracuje mezi 300 a 500 litry suroviny denně. Vyhlášené jsou například místní jogurty ve skle. Dalším počinem je obchod pro venkov, kde podle slov zástupce podniku najdete vše, co můžete doma potřebovat. Jeho úspěšnost je dána i profesionálním a milým prodavačem.
„Co mě mrzí, je uzavření naší jídelny Karlovina, kde jsme prodávali stovky jídel denně. Poslední ránu do vazu dala tomuto segmentu koronakrize,“ posteskl si zástupce družstva. Ani tak ale podnik na inovace nezanevřel, v blízké budoucnosti plánuje například provozování pojízdné prodejny.
