V České republice existuje značná paleta plemen koní, která jsou chována pro různé účely. S tím jak kůň ztrácel na významu v zemědělské výrobě, dopravě a armádě, posouvalo se postupně těžiště jeho využití k různým druhům sportu a zábavy volného času. Ve vazbě na tento proces je v současné době proto potřebné rozlišovat výkonností a nevýkonnostní plemena koní. Toto rozlišení je podstatným kriteriem při stanovení chovného cíle včetně racionálního a efektivního přístupu ke šlechtitelskému procesu. Je tím dán i předpoklad četnosti chovu takového plemene v čistokrevné podobě.
Výkonnostní plemena, kam patří většina současně u nás chovaných plemen koní, jsou plně využívána ve svém zaměření s cílem získání maximálního požadovaného výkonu. Jako příklad uveďme skok, drezúru, rovinové, překážkové či klusácké dostihy nebo vozatajský sport, těžký tah apod.
Vedle těchto plemen, jsou však u nás chována další plemena, která toto využití zcela nenacházejí a ve zmíněných disciplínách nemají valného předpokladu na úspěch v konkurenci výkonnostních plemen, nebo jejich specifických vlastnosti nelze v současných podmínkách zcela využít. Přesto jsou svou historickou hodnotou, původem na dané lokalitě či ojedinělostí ve světě velice cenná, díky některým vlastnostem v proměnlivosti a rozmanitosti přírody těžko nahraditelná a proto geneticky velice hodnotná.
Mezi takováto plemena chovaná na území naší republiky patří vedle starokladrubského koně i huculský kůň. Jde o plemena nevýkonnostní, která svými vlastnostmi jen velice obtížně konkurují výkonnostním plemenům a selekční tlak ve šlechtitelském procesu není zaměřen na nejvyšší výkon s cílem docílení maximálního genetického pokroku v požadovaném směru. Nejde tedy o uplatnění formy direkcionální selekce při výběru zvířat k dalšímu chovu, ale v zásadě o stabilizační selekci, která se snaží zachovat současný stav znaků a vlastností, při uchování specifik která tato plemena koní nesou. Svou existencí výrazným způsobem přispívají nejen k úctě k historickým hodnotám národa, ale především k zachování genetické rozmanitosti resp. biodiverzity světa.
Z uvedených skutečností je zcela zřejmé, že chov nevýkonnostních plemen koní nelze stavět zcela na výkonnostní či komerční bázi a chov takovýchto koní je vysoce potřebný i za cenu jejich menší hospodářské využitelnosti než u výkonnostních plemen.
Česká republika je smluvní stranou mezinárodní konvence o biologické diverzitě uzavřené v roce 1992 v Rio de Janeiro a v současné době má zpracován program uchování světově cenných druhů, plemen a geneticky cenných populací s názvem „Národní program ochrany a užití genetických zdrojů hospodářských a užitkových zvířat v České republice“. Program ochrany je v naší republice zpracován a uplatňován od roku 1996 pro většinu druhů hospodářských zvířat, jehož součástí jsou i koně. Program zahrnuje všechna plemena koní, uvedená ve vyhlášce k plemenářskému zákonu č.154/ 01 Sb. jako genetické rezervy, kam je zařazen i huculský kůň..
Chov huculského koně v České republice je tedy řízen nejen běžným způsobem ze zákona oprávněným subjektem tj. Asociací chovatelů huculského koně (ACHHK), která je současně nositelem oficiální plemenné knihy, ale současně na základě zmíněného programu ochrany genetických zdrojů, který je koordinován garantem programu VÚŽV Uhříněves.
Česká republika patří mezi několik málo zemí světa, kde je v malé populaci chován huculský kůň. Toto plemeno, původem z karpatského masivu, vzniklo na území bývalého Rakouska-Uherska, k němuž je ČR jednou z nástupnických zemí. Jde o nejstarší plemeno koní chované na našem území, které bylo v hipologické literatuře již v roce 1606 popisováno jako samostatné plemeno. Hucul patří mezi primitivní malá horská plemena koní. Současně je zařazen v rámci FAO mezi světově chráněný genetický zdroj, mezi něž patří vedle České republiky, chované chráněné miniaturní populace v Polsku, Rumunsku, Maďarsku, na Slovensku a v Rakousku. Plemeno je zahrnuto i mezi genové zdroje na seznamu UNESCO, které se snaží koordinovat jeho záchranu. V roce 2000 byla oficiálně ustavena mezinárodní chovatelská organizace HIF, jejíž zasedání bude v letošním roce koncem října pořádáno v České republice současně s veřejnou chovatelskou přehlídkou.
Od června 1998 je ustavena první česká plemenná kniha huculského koně, řízená řádem PK schváleným MZe ČR. Nositelem Plemenné knihy (PK) je Asociace chovatelů huculského koně se sídlem v Pardubicích, jako "Uznané chovatelské sdružení" podle § 5 zákona č. 154/ 2000 Sb.. V současné době je v PK vedeno 31 hřebců a 290 klisen, ne však všichni stejné genetické kvality. V řadě případů jde o křížence, zejména s koněm fjordským, který byl v dřívější době používán jako zušlechťující plemeno ke zvětšení rámce. Vyskytují se i kříženci s jinými teplokrevnými, ale i chladnokrevnými plemeny.
Z uvedeného stavu bylo komisí pro výběr zvířat do genetických zdrojů pracující při ACHHK pro rok 2001 vybráno cca 180 klisen a 19 hřebců, které vyhovují svou genetickou skladbou dle Řádu PK svou čistokrevností i kvalitou exteriéru a tvoří základní jednotku chovu. V čistokrevné části populace jde o rizikovou kategorii dle FAO (1992) stupně 2, tj. mezi ohrožením a kritickým stavem. Proto je tato část populace matek chráněna a podporována státem. Podmínkou zařazení matky do genetických zdrojů je od roku 1997 úspěšné vykonání zkoušek výkonnosti, které mají za cíl především udržet v plemeni požadované charakterové vlastnosti
Hucul je charakterizován následující tělesnou stavbou: Tělo je souměrné, s delším rámcem, na kratších kostnatých nohách, s tvrdou kopytní rohovinou. Hlavu má výrazně těžší, středně dlouhou, v čele širokou, tarpaního nebo kertačího typu. Krk je silný, svalnatý, často s tukovým valem a s bohatou hřívou, koutek méně výrazný. Hrudník hluboký, široký, žebra dobře klenutá. Hřbet je silný, pevný, bedra dobře vázaná.
Pánev je široká, kratší a mírně skloněná. Končetiny kostnaté, suché a kratší, kopyta menší a dobře utvářená, s dobrou tvrdou rohovinou. Postoj hrudních končetin je pravidelný, postoj pánevních končetin je často šavlovitý. Chody jsou krátké, vytrvalé a spolehlivé.
Kůň dosahuje v našich podmínkách rozměrů, které vykazují značnou proměnlivost: klisny 134- 142 cm KVH, 17,5- 19,5 cm o.hol., hřebci 136 - 144 cm KVH, o.hol..16,5 -18,5 cm. Hmotnost 350 - 450 kg (dle pohlaví a velikosti tělesného rámce).
Zbarvením jsou převážně hnědáci, plaváci a ryzáci, bez odznaků. Ostatní barvy se vyskytují sporadicky. Tělesnou stavbou je jsou velmi dobře přizpůsobeni pro práci v horských oblastech se všestranným využitím. Dříve byl hojně využíván k nošení břemen v horském terénu, což bylo jeho typickou vlastností.
Fyzicky dospívá v 5 až 6 letech a dožívá se vysokého věku. Vyznačuje se velmi dobrou plodností, skromností, vytrvalostí, nenáročností a pevným zdravím, což jsou vesměs velmi pozitivní vlastnosti tohoto primitivního plemene.
Pro chov hucula v ČR je charakteristická atomizace a teritoriální rozptýlenost chovu. V posledních třech letech, přes přetrvávající roztříštěnost však dochází k soustřeďování nejkvalitnějších klisen do pěti profilových chovů: Farma Hucul (Janova Hora), Aster Hucul Club Praha (hřebčín Laka), Farma Ypsilon (Cunkov u Tábora), Farma Ing. Tetzeli (Březí u Nepomuku) a Farma Dubová hora (Zakšín).
O tom, že však i v nevýkonnostním plemeni je možno se dochovat výkonného koně je výsledek skoku mohutnosti v loňském ročníku výstavy KOŇE 2000 v Pardubicích, kde plemeník 778 Gorgul janovský (nar. 1996) z Farmy Hucul-Janova Hora skočil čistě skok 140 cm a lehkým shozením 150 cm pak překonal svoji kohoutkovou výšku.
Ing. Jaroslav Jelínek, CSc.
Asociace chovatelů huculského koně
