Hyper plodné prasnice jsou nepochybně chovy s očekávaným ekonomickým profitem. Jsou výsledkem intenzivního šlechtění, které směřovalo k maximálnímu zvýšení reprodukčních schopností prasnic s cílem dosáhnout vysokého počtu živě rozených selat v každém vrhu po dobu jejich setrvávání v reprodukčním cyklu. Výrazný posun v základních parametrech reprodukce prasnic, kterých bylo dosaženo moderními metodami genetické selekce, však není vždy v souladu s nároky selat.
Dnes je zřejmé, že velmi početné vrhy přesahují kapacitní schopnosti matek, a to jak z hlediska zajištění výživy selat, tak i jejich imunitní ochrany v prvních dnech života. Zásadní dilema se týká rozporu mezi vysokým počtem živě narozených selat a kapacitou mléčné žlázy prasnice. Na rozdíl od vysoko užitkových dojnic nebyla maximální produkce mléka strategickým cílem šlechtění hyper plodných linií prasnic. To vyváří mimořádný tlak na chovatele a veterinární lékaře ve smyslu zajištění odpovídajících podmínek welfare, a to jak pro selata od prvního dne po narození, tak i matky v době kojení. Rozpor mezi vysokým počtem živě narozených selat u jednotlivých prasnic na jedné straně a nižší dosažitelnost potřebného objemu mleziva, respektive mléka pro všechny potomky ve vrhu, na straně druhé je pro chovatele každodenní problém. Chovy hyper plodných prasnic vyžadují trvalou pozornost a neustálé zlepšování managementu prasnic a prasniček zohledňující jejich nároky na výživu, ale i welfare k udržení vysoké úrovně zdravotního stavu, která je předpokladem pro plnou funkčnost mléčné žlázy.
Více se dočtete v článku prof. MVDr. Jiřího Smoly, CSc., z VFU Brno, který najdete v červencovém čísle časopisu Náš chov.*
