První automatizovaný dojicí systém (automatic milking systém – AMS) byl zaveden na farmu v roce 1992, a to v Nizozemí. V rozpětí několika desetiletí se tento systém rozšířil na mnoho dalších mléčných farem, a to nejen v Nizozemí. Původně měl být tento systém určen pouze pro malé farmy (50–150 dojnic), avšak vzhledem k technologickému pokroku a zvyšujícím se zkušenostem s managementem dojených stád je v současné době AMS zaváděn i na mléčné farmy s více než 500 dojnicemi.
Jako dvě hlavní výhody AMS jsou uváděny snížení pracovního zatížení personálu farmy a možnost dojení více jak dvakrát denně bez vícenákladů na práci. Je nutné zdůraznit, že AMS nezahrnuje pouze vlastní robotizované dojení, ale představuje kompletně nový management na mléčných farmách.
Posledních několik let je chov dojnic v chovatelsky vyspělých zemích stále více poznamenáván nástupem zdokonalených dojicích robotů. Jejich modernizované varianty naznačují, že základní odlišností dojicího robotu od technicky vyspělého provedení dojírny je ve spolehlivě vyřešeném nasazování strukových násadců a v jedno- nebo víceboxovém provedení robotu, které je součástí produkční stáje bez nároku na zvláštní budovu či místnost – dojírnu.
Nicméně robotizované dojení v současném pojetí neznamená pouze vyšší stupeň automatizace dojení, ale umožňuje zcela nový způsob optimalizace managementu stáda a celé mléčné farmy. Hlavní odlišnosti spočívají zejména v různých řešeních organizace stáda, např. volný pohyb dojnic s dobrovolnou návštěvou dojicího robotu nebo řízený pohyb stáda s individuálním přístupem k jednoboxovým, popř. víceboxovým robotům.
