V Javořické vrchovině, na historické hranici Čech a Moravy, konkrétně v malé vesničce Domašín, která je částí obce Studená, se věnuje zemědělskému podnikání místopředseda ASZ ČR a zároveň místopředseda ASZ Jindřichův Hradec Jan Štefl. Do podnikání, které tvoří administrativně tři firmy, je zapojena i jeho manželka Hana, bratr Petr se svou ženou a rovněž již i další generace – syn pana Štefla Jan a jeho synovec Petr.
Na rodinném statku v Domašíně, ke kterému před kolektivizací náleželo 30 hektarů polí a 10 hektarů lesa, hospodařil v té době dědeček bratrů Šteflových. „Naše rodina tehdy sice vystěhována nebyla, ale děda koupil 12 kg vlny od státní bezpečností nastrčeného obchodníka a byl za to odsouzen k pěti letům těžkého žaláře. Po pěti měsících, kdy na statku zůstala babička s tetou, ho naštěstí osvobodila amnestie. Táta strávil tři roky prací v hlubinných dolech v Karviné a pak musel nastoupit do JZD Zahrádky, kde později pracoval jako hlavní zootechnik,“ přibližuje rodinnou historii Jan Štefl, který odmala tíhl k technice.
„Těšilo mě jezdit s traktorem, kombajnem, nákladním autem, zkrátka být v kontaktu se stroji. Při studiu na mechanizační fakultě na vysoké škole zemědělské jsem všechny zkoušky dělal v předtermínu, abych měl v létě tři měsíce čas být na polích. Ale přitom jsem se ještě na škole stihl seznámit se svou ženou,“ směje se sedlák.
Farma Domašín, která se nachází v nadmořské výšce 650 m, což se logicky neslučuje s intenzivním zemědělstvím, nyní hospodaří na 690 hektarech půdy, z nichž více než polovinu tvoří trvalé travní porosty, a 20 hektarech lesa. Větší část výměry je obhospodařována v ekologickém režimu, sto hektarů pozemků je vyhrazeno konvenčnímu zemědělství.
Na orné půdě se pěstuje pšenice, tritikale, oves, kmín na množení, brambory na škrob i sadbu a jeteloviny. Produkce z trvalých travních porostů slouží potřebám dvěstěhlavého stáda skotu plemene masný simentál. Býčci jsou zhruba při hmotnosti 230 kg prodávání stálému dlouhodobému odběrateli – rodinné farmě Tříletých na Dačicku, kde je dokrmují do porážkové váhy. Jalovičky si hospodáři ponechávají většinou do chovu, část prodávají jako zástav, a to především do sousedního Rakouska a Německa. Farma tam z velké části odbytuje i svou rostlinnou ekologickou produkci a zcela boří mýty o tom, jak je ekologie neekonomická.
Šteflovi dlouhodobě vnímají jako přirozenou a potřebnou součást svého podnikání pestrost krajiny, jejich farma je příkladem, jak i na větší výměře lze hospodařit v souladu s přírodními podmínkami. Velikost pozemků se pohybuje od jednoho do 25 hektarů, erozně ohrožené svažité pozemky a vrcholky kopců jsou převážně zatravněny nebo osety víceletými pícninami. Farma se věnuje údržbě remízků a stromů na ostatních plochách a mezích zejména v okolí pastvin, které slouží jako závětří či přirozený stín pro pasený skot. Šteflovi na vlastních pozemcích obnovili bezdotačně dva původní rybníky o výměře celkem 1,1 hektaru a v místě neplodné půdy vybudovali další nový rybník o výměře 0,4 hektaru. Rybníky zvyšují retenční schopnost krajiny, navíc jsou využívány jako zdroj vody pro napájení paseného skotu a okrajově pro chov ryb a vodní drůbeže, která je srdeční záležitostí Hany Šteflové.
