Dnes se již prakticky nestává, že by se do chovu prasat zavlekla nákaza prostřednictvím spermatu. Zdravotní bezpečnost inseminačních dávek se stala pro provozovatele inseminačních stanic kanců nezbytným standardem. Kontrola činnosti inseminační stanice pak samozřejmě zahrnuje nejen úroveň veterinární ochrany, ale také ustájení plemenných kanců, technologii výroby inseminačních dávek a jejich distribuci.
Podle vyhlášky č. 380/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování se spermatem, vaječnými buňkami a embryi a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí v aktuálním znění se dělají zdravotní zkoušky na brucelózu, Aujezskyho chorobu a klasický mor prasat. Kromě toho si každá inseminační stanice může dělat zdravotní zkoušky podle vlastních požadavků. O zdravotních kritériích nakupovaných kanců, ale i o vlastním provozu inseminační stanice jsme hovořili s Ing. Miroslavem Kolářem, ředitelem divize šlechtění prasat akciové společnosti Chovservis, která provozuje dvě inseminační stanice kanců (v Brné a Koutu na Šumavě) s celkovou kapacitou pro více než dvě stovky plemeníků.
„Cílem je produkovat a prodávat inseminační dávky, které pro chovatele nepředstavují zdravotní riziko zavlečení chorob. V současné době má zajištění zdravotní bezpečnosti možná vyšší důležitost než úroveň parametrů užitkovosti. Vedle vyjmenovaných nákaz ve zmiňované vyhlášce č. 380/2003 Sb., požadujeme u nakupovaných kanců zdravotní zkoušky ještě na PRRS a leptospirózu, což jsou nákazy přenosné semenem a dále na sípavku. U kanců ze zahraničí v poslední době požadujeme také zdravotní zkoušku na africký mor prasat,“ řekl na úvod Ing. Miroslav Kolář.*
Více se dočtete v prosincovém čísle časopisu Náš chov
