Využití pastevního porostu při výživě hospodářských zvířat má řadu pozitiv, mezi která patří zlepšení welfare chovaných zvířat či redukce nákladů na krmný den. Důležité je jak odpovídající pastevní směs, tak účinné ošetřování a optimální využívání pastevního porostu.
Je doporučováno takové ošetřování a využívání pastvin, aby se dosáhlo šesti rotací od začátku (či poloviny) dubna zhruba do poloviny srpna. Toho lze docílit dodržením 20denního střídání oplůtků. Pro zvládnutí tohoto období je třeba, aby docházelo k průměrnému přírůstku 70 kg sušiny/ha za den, aby po dvaceti dnech by došlo k nárůstu 1400 kg sušiny/ha. Pro zajištění dostatečné výživy zvířat během tohoto období je třeba nejenom dodržovat pravidelné střídání oplůtků, ale také jejich odpovídající velikost. Jako příklad vědci uvedli stádo o stovce krav, které celkem spotřebují 1600 kg sušiny za den. V případě ideální pastviny, tedy porostu představujícího 1400 kg sušiny/ha, je potřeba mít k dispozici přibližně 1,1–1,2 ha na den. Dostat „hodně muziky za málo peněz“ je atraktivním konceptem v mnoha oborech. Ale zejména při produkci většího množství potravin na menší výměře zemědělské půdy s redukovanými vstupy a náklady to je skutečnou výzvou pro všechny zúčastněné. Výzkumy porovnávající pastviny s bohatší druhovou skladbou porostu s těmi „chudšími“ ukázaly již nejedny překvapivé výsledky, a to jak v produktivitě rostlin, tak v charakteristikách zdraví půdy. Zvyšování nebo snižování rostlinné rozmanitosti spásáním závisí na druhovém složení porostu, ale též na stravovacích zvyklostech býložravců. Druhy rostlin, na nichž si krávy a jejich vegetariánští sousedé pochutnávají, mohou podstatně ovlivnit celý ekosystém. Vědci nemají pochybnosti o tom, že býložravci způsobují změny biodiverzity pastevních porostů, ale otázkou zůstává: Jak? Základní myšlenka jejich práce spočívala v předpokladu, že ve vysoce produktivních ekosystémech, jako jsou například džungle a tropické savany, budou zvířata upřednostňovat dominantní, rychle rostoucí vegetaci a díky tomu se uvolní prostor a zdroje pro ty „pomalejší“, což by přispělo k větší rozmanitosti ekosystému. Naproti tomu býložravci v oblastech chudých na rostlinnou biomasu, kam patří třeba tundry a pouště, by konzumovali více méně vše, co by se nabízelo, čímž by docházelo k další redukci rostlinné diverzity v ekosystémech s takto omezenou dostupností živin. Vzhledem k tomu, že biodiverzita v celosvětovém měřítku stále klesá, hledají ochránci přírody způsoby, jak zabránit dalším a pro mnoho lokalit katastrofickým ztrátám. Možná by jednou z potenciálních metod managementu ekosystémů a ochrany biologické rozmanitosti mohlo být využití býložravců k regulaci příliš dominantních druhů.*
Ing. Anna Mikšovský Marcinková
Podrobněji v časopisu Náš chov 3/2023.
