Intenzitou reprodukce k rentabilitě chovu prasat

Současná situace ve zpeněžování jatečných prasat, ale i selat, by mohla vést k tomu, že bychom vzhledem k příznivému stavu mezi nabídkou a poptávkou mohli snadno opustit cestu intenzity a produktivity na úseku chovu prasat. To by nepochybně mělo katastrofální následky v nedaleké budoucnosti, která nepochybně bude přát tomu chovateli, který dokáže úspěšně konkurovat výrobcům nejenom v rámci ČR, ale i chovatelům na poli globální ekonomiky, která se, jak všichni víme, zatím úspěšně rozvíjí na našem trhu (supermarkety).

Jistě si uvědomujeme, že výkyvy v nákupních cenách jatečných prasat doprovázejí i trhy v jiných zemích a nesmíme se v obou směrech nechat ošálit momentální příznivou odbytovou situací. Předpokládám, že konkurence v oblasti trhu prasat v rámci Evropy bude velká a obstojí v ní jen ten, kdo bude produkovat levněji.
Reprodukce u prasat je fenoménem, který vlastně již po několik tisíciletí udržuje prase v rejstříku zvířat, která slouží člověku především jako součást potravy živočišného původu. Úroveň reprodukce u prasat obvykle charakterizujeme počtem odchovaných selat na prasnici za rok. To je číslo, které v sobě zahrnuje řadu činností a vstupů včetně zdravotního stavu zvířat. Je to ukazatel, který je respektován zejména v zemích chovatelsky vyspělých. Zatímco počet odchovaných selat na prasnici charakterizuje intenzitu reprodukce daného stáda prasnic, resp. stupeň schopnosti chovatele využívat biologický potenciál plodnosti prasnice, pak náklady na vyprodukované sele je mírou toho, za jakých ekonomických podmínek bylo toho dosaženo. Není pochyb o tom, že zákonitost rentability výroby a zisku v sobě zahrnují jak intenzitu výroby, tak i její ekonomiku.
Vezmeme-li na vědomí, že odchované sele činí z nákladů na finální produkt – jatečné prase kolem 30 %, pak ekonomická váha (podíl) tohoto vstupu do reprodukce jatečných prasat je ekonomicky velice zajímavá. Také informace o nákladu na jeden krmný den prasnice kolem 50 Kč je signálem k tomu, že při efektivní produkci selat si nemůžeme dovolit zbytečně promarněné krmné dny prasnice, tj. tzv. jalové krmné dny bez užitku.
Zpeněžování jatečných prasat systémem SEUROP s nejvyšší pravděpodobností donutí naše producenty jatečných prasat snížit porážkovou hmotnost až o 10 kg, tj. na evropskou úroveň. To má i fyziologický podklad, neboť u současného jatečného hybrida se tvoří v převaze libová tkáň asi do hmotnosti 105 až 110 kg a pak tvorba této tkáně klesá a stoupá ukládání prakticky nežádoucího tuku. Trend ve snižování porážkové hmotnosti jatečných prasat zkracuje sice dobu výkrmu, ale promítá se současně do výroby požadavkem na vyšší produkci selat v důsledku vyšší obrátkovosti ve výkrmu. To konkrétně také znamená zvýšení nároků na produkci selat při stejném objemu tržní produkce vepřového masa. V praxi pak tato situace nabízí producentům selat šanci na slušnou rentabilitu produkce selat zvýšením poptávky, cestou intenzifikace reprodukce, resp. uplatněním intenzifikace reprodukce, resp. uplatněním racionalizačních výrobních prvků, které povedou k účinnějšímu využívání potenciálu plodnosti prasnic. Odhaduje se, že snížením porážkové hmotnosti ze 120 kg na 110 kg se zvyšují nároky na počet selat pro zástav do výkrmu asi o jednu pětinu. V současných ekonomických podmínkách a s pohledem do budoucna nebude možné přijmout extenzivní řešení, tj. krýt nárůst selat zvýšením stavu prasnic. Evropské a světové trendy volí cestu intenzifikace a efektivnosti v produkci selat a nemůže tomu být jinak ani v naší zemi, kde se už tento systém uplatňuje. Přijmeme-li informaci z Velké Británie, kde příznivá ekonomika produkce selat začíná od 20 odchovaných selat na prasnici a že v USA živě narozené sele se oceňuje 25 americkými dolary, máme před sebou zcela zřetelný příklad pro všechny producenty selat a současně cíl, tj. překročit „limit“ 20 odchovaných selat na prasnici za rok, tj. zajistit, aby každý krmný den prasnice mimo nezbytnou fyziologickou neproduktivní přestávku po odstavu selat byl využit k produkci selat. Vzhledem k potenciálu plodnosti prasnice je možné odstavit za rok 24 selat při současných možnostech chovatele. Znamená to dosáhnout průměrného mezidobí kolem 150 dnů a porodnost 2,4 vrhů za rok na prasnici. Podívejme se, jaká je u nás současná situace v reprodukci a jaké máme k dispozici rezervy a možnosti pro dosažení této užitkovosti.

Genetika
Genetické možnosti pro zvyšování plodnosti jsou vzhledem k nízké dědivosti této vlastnosti velmi omezené. Přesto se používá ve šlechtění tzv. superplodných prasnic (linií), vyznačujících se vysokou plodností, od který se používá k plemenitbě potomstvo, od kterého se očekává zvýšení plodnosti, celkem s postupem času o 2 až 2,5 selete na vrh. Tzv. BLUP- animal model je ve šlechtění další metodou, která pracuje s přesnějším odhadem plemenné hodnoty, a tím i s vyšší účinností šlechtění v oblasti plodnosti. Také poznatky molekulární genetiky jsou u prasat nástrojem k ovlivňování plodnosti prasat na základě selekce podle alel určitých genů asociovaných s plodností. Uvádí se, že počet selat ve vrhu je ideálním kandidátem pro tzv. „marker assissted selection“ (MAS), tj. pro selekci podle pozitivních alel určených již v raném věku prasničky.
Všechny jmenované metody jsou šlechtitelům, chovatelům a producentům v ČR k dispozici. Proto odchov selat na prasnici v průměru v ČR asi 18 ks je přece jenom o 2 selata nižší než u chovatelů v EU. Při stavu cca 280 tisíc prasnic v ČR to představuje výrobní manko 560 tisíc selat, což činí ekonomickou ztrátu ze snížené produkce (1000 Kč za kus) 560 milionů Kč pro naše chovatele za rok. Na prasnici pak je to ztráta 2000 Kč. Z výsledků odchovu selat v minulosti i ze současnosti vyplývá, že 20 až 24 odchovaných selat na prasnici za rok v podmínkách průměrného chovu je realitou a řada našich producentů již překročila úroveň 20 odchovaných selat a směle tak soutěží s „evropským chovatelem“.

Zajištění plodnosti stáda
Nižší plodnost, resp. nižší produkce živě narozených selat na vrh, se odvozuje od pořadí vrhu, stoupá s pořadím do 4. až 5. vrhu. Řídíme obnovu stáda prasnic tak, aby příliš nepřekročila roční úroveň 40 %, aby se spíše pohybovala optimálně mezi 30 až 40 %. Počet 1. a 2. vrhů by neměl přesahovat počet 3. až 6. vrhů. Dbáme o vysoké procento prasnic zapuštěných do 10. dne po odstavu selat (kolem 90 %) a o vysoké procento zabřezávání, které by nemělo být nižší než 80 %. Přeběhlá prasnice představuje v průměru 21 neproduktivních dnů, což při asi 50 Kč/den představuje ekonomickou ztrátu 1000 Kč. Přebíhání nám dále zvyšuje provedení inseminace příliš brzo nebo příliš pozdě, plísňové jedy v krmivu, chybná technika inseminace (bez stimulace příjmu semene, zpětné výtoky semene, uspěchaná inseminace), čerstvé šroty po sklizni, nadměrné slunění zapuštěných prasnic, průjmy, začervení, vysoká krmná dávka (ad libitum) na počátku březosti, deficit vitaminů A, D, E, skupinové ustájení bezprostředně po zapuštění (inseminaci), horečky, zbytečné přehánění (přesuny) prvý měsíc po zapuštění, vakcinace v průběhu 1. třetiny gravidity, atd.
V podmínkách inseminace věnujeme maximální pozornost odborné přípravě pracovníků k provádění inseminace (inseminační kurzy), kontrole teploty uchovávaných inseminačních dávek, kontrole manipulace se spermatem před inseminací a kontrole postupu inseminačního technika při provádění inseminace, kde se nejčastěji vyskytují v praxi nedostatky s negativním dopadem na výsledky po inseminaci.
U prasniček pečlivě sledujeme nástup pohlavní dospělosti, resp. říje. Ke včasnému nástupu puberty (1. říje) zajišťujeme denně kontakt s kancem starším 10 měsíců po dobu 10 až 20 minut již od 150. dne věku. Prasničky zapouštíme (inseminujeme) ve 2. až 3. říji v pořadí, tedy včas. Ekonomové v chovatelsky vyspělých zemích počítají ekonomickou celoživotní výkonnost prasnice již od věku 180 dnů. Tedy znovu připomínám, zapouštět prasničky včas, tj. nejdéle do 8,5 měsíce věku. Řídíme se pravidlem, že prasnička musí mít pod sebou selata (1. vrh) nejpozději ve věku 1 roku. Prasnice a prasničky reinseminujeme a při inseminaci zajišťujeme přítomnost kance.
Po zapuštění ustájíme prasnice a prasničky po dobu 1 měsíce individuelně, po uplynutí této doby skupinově. Výživu po zapuštění a po celou dobu březosti řídíme tak, aby odpovídala stupni březosti a fyziologickým požadavkům pro přípravu mléčné žlázy k budoucí laktaci a tvorbě hmotnosti plodu.
V průběhu porodu, kritickém období, se do značné míry rozhoduje o počtu živě narozených selat. Bohužel, asi 60 % porodů probíhá mimo pracovní směny. Přítomnost a dozor ošetřovatele v průběhu porodu je nanejvýš nutná. Péče o prasnici a narozená selata po porodu se vyplácí a je rozhodně rentabilní. Jestliže v ČR odhadujeme, že počet živě narozených selat nepřesahuje v průměru 10 selat, pak v této oblasti spatřujeme zdroj pro zvýšení odchovu selat ve zvýšené činnosti managementu.

Délka mezidobí
Snahou našeho producenta selat musí být činnost zaměřená na zkrácení mezidobí a to na úroveň kolem 150 dnů. To zajistí požadovanou porodnost (počet vrhů na prasnici za rok). Vedle úrovně zabřezávání musíme dbát na včasné zapouštění (prasnic a prasniček), musíme včas zachytit přebíhání a zopakovat zapuštění (inseminaci) v další říji, včas vyřazovat nevyhovující prasnice a včas odstavit selata, tj. mezi 20. a 30. dnem věku. Cílem prostě musí být zabránit nárůstu neproduktivních krmných dnů prasnice při časném odstavu selat. Připomeňme si, že selata odstavujeme podle hmotnosti, tj. v 6 až 7 kg, zhruba kolem věku 25 dnů při dobré mléčnosti prasnice, což je také podmínkou pro časný odstav selat. Pro produkci mléka je důležitá okolní teplota v porodně (měla by být pro prasnici v laktaci kolem 20 oC), příjem krmné směsi a dostatek snadno dostupné pitné vody. Selata pod prasnicí navykáme na pevnou potravu formou příkrmu (prestartér apod.). Prasnici po porodu postupně zvyšujeme krmnou dávku, za týden ji krmíme ad libitum. V den porodu nekrmíme, pouze umožníme napájení vodou. Na zkrácení mezidobí působí příznivě zapouštění (inseminace) prasnic po odstavu do 10. dne. Po 10. dni klesá podstatně zabřezávání (cca o 10 až 20 %) a prodlužuje se tak podstatně délka mezidobí.

Obnova základního stáda prasnic
Zásady pro řízení obratu stáda prasnic byly již zmíněny. Dodejme, že za doplnění stojí informace, že prasnička před zapuštěním by měla mít hmotnost 130 až 140 kg, také aby v době odchovu řádně rostla (přírůstek od narození do zapuštění by se měl pohybovat v rozmezí 550 až 600 g), tj. měla by mít za sebou dobrý vývin všech orgánů, zejména pohlavních. To vytváří předpoklad pro dobrou plodnost a mléčnost, tj. pro další produkční věk, což umožňuje chovateli optimálně regulovat obnovu stáda prasnic. Neotálíme se zapouštěním prasniček, nevyužité říje bývají příčinou zastavení pohlavního cyklu, tj. opakování říje. Stále více se v Evropě prosazuje pravidlo 6 vrhů od prasnice jako optimální využití prasnice v plemenitbě.

Ostatní vlivy
Na výsledky reprodukce u prasat působí významnou měrou výživa. Uvědomujeme si, že ještě nedávno prase ve výkrmu ukládalo denně cca 100 g bílkovin, dnes dvakrát tolik. K produkci selat máme dnes rovněž prasnice změněného užitkového typu, tj. zmasilejší. I to se musí promítnout do kvality krmných směsí. Zde bychom neměli šetřit, vždyť prasnice sežerou jen kolem 16 % z celkového množství směsí vyráběných pro prasata. Zejména v době laktace musíme dbát, aby se mléko tvořilo převážně z živin krmiva, aby nedocházelo k nadměrným ztrátám hmotnosti prasnice vlivem laktace s následkem nižšího počtu uvolněných oocytů v říji po odstavu (méně selat ve vrhu), zvýšeným výskytem tzv. tichých říjí a s následkem prodloužení doby od odstavu do prvé říje, která by neměla být delší než 10 dnů. Rovněž tak prasničky tzv. moderního genotypu musejí růst a vyvíjet se na základě adekvátní výživy. Špatně živené prasničky dospívají pohlavně pozdě, mají nevyvinuté pohlavní orgány a často jsou vyřazovány k jatečným účelům v důsledku absence říje.
Také zdravotní stav stáda je předpokladem pro manifestaci dědičného základu. Nemůžeme do budoucna počítat s tím, že se světová spotřeba antibiotik pro zvířata udrží na úrovni roku 1997, tj. 27 tisíc tun. Z toho se spotřebovalo pro prasata v tomto uvedeném roce 60 % (90 % použito do krmných směsí, 6 % k medikaci vody a jen 2 % léčebně injikováno). Proto předcházet různým onemocněním (prevence) je jednou ze základních povinností chovatele. Úroveň technologických podmínek chovu (ustájení, mikroklima, zajištění pohody zvířat apod.) a úroveň ošetřovatele mohou hodně zachránit, ale také hodně pokazit.
Investic do genetiky, personálu, výživy, zdraví zvířat a technologií není nikdy dost. Bude o nich rozhodovat ekonomika chovu, resp. míra dosahovaného zisku. Vložené prostředky do výroby, v našem případě do produkce selat, jsou účelné jen tehdy, jestliže se nikoli jen „zaplatí“, ale přinesou i uspokojivou míru zisku a to je reálné tehdy, když výsledky produkce odpovídají svou úrovní trendu doby a náklady vložené do výroby umožňují realizovat na trhu produkty levněji než konkurence. I když v praxi vysoký odchov selat na prasnici není jednoduchou záležitostí, počet chovů, které překročily „magickou“ hranici 20 odchovaných selat na prasnici za rok u nás roste a to je nesmírně důležité pro cestu našeho zemědělství do Evropské unie.

Doc. Ing. Josef Čeřovský, DrSc.,
VÚŽV Praha, pracoviště Kostelec nad Orlicí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *