Již třicet let Český svaz ochránců přírody Libosváry využívá pastvu jako nástroj ochrany přírody v CHKO Český les. K tomu účelu chová nejen ovce a kozy, ale také jaky domácí, které v zemi původu, tj na Tibetu a Pamíru slouží jako dopravní prostředek, do zápřahu na obdělávání polí, ale také jako zdroj masa, mléka, kůže, srsti a trusu. Uvedené pobočce ČSOP jaci slouží jako živé sekačky, a to zejména na obnovu a udržení pestré mozaiky pastvin, luk a rašelinišť, na nichž se vyskytují vzácné druhy rostlin a živočichů.
„Chtěli jsme nějaká zvířata na vypásání. Zpočátku jsme uvažovali o praturech, ale zvířata, která se bezmála před třiceti roky dala pořídit, nesplňovala naše představy. Nechtěli jsme totiž domácí krávy, které sice exteriérem připomínaly pratura, ale za pár let by se musely porazit kvůli nefunkčním končetinám. V hledáčku jsme měli také pižmoně nebo soby, což ale také naráželo na různé překážky. Měli jsme zájem i o highlandy, ale jedna jalovice se tehdy nabízela za sto tisíc korun. Přes zemědělskou univerzitu v Seredi jsme získali tři kusy maďarského stepního skotu, ale skončilo to na tom, že Maďaři zakázali vyvážet své národní plemeno skotu. Atak prakticky všechna zvířata chovaná mimo zemi původu jsou úzce příbuzná. Tomuto plemenu je velmi podobný maremmanský skot. Jedná se o italské plemeno pevné konstituce, nenáročné, dlouhověké a odolné proti nemocem. Obě plemena vycházejí z pratura a matky si dovedou telata ohlídat před predátory, což je ve vlčích oblastech výhoda. Vlci si netroufnou ani na jaky, které chováme už strašně dlouho. Nejstarší krávě je již třiadvacet let. K jakům jsme přišli úplně náhodou potom, co nás oslovil pán, který obchodoval se zvířaty. Býka a dvě nepříbuzné krávy jaka jsme i s dopravou u něj pořídili asi za šestinu ceny skotského náhorního skotu. Aktuálně máme padesát zvířat. Také u jaků se řeší problém s příbuzenskou plemenitbou. Dovozy plemenných zvířat z Asie naráží na veterinární legislativu, atak momentálně jedinou možností je exportovat jaky z Ameriky, respektive z USA a Kanady. Ale tato zvířata jsou více osrstěná, což by jim mohlo v našich klimatických podmínkách způsobovat problémy. A mimo to se nabízejí za velmi vysoké ceny. V rámci Evropy je asi nejvíce jaků ve Švýcarsku, ale i tady bojují s příbuzenskou plemenitbou,“ vysvětlil člen Českého svazu ochránců přírody Libosváry František Groessl.
Ve vyspělé chovatelské Evropě využívat jaky jako hospodářská zvířata je naprostý nesmysl, protože za laktaci lze od krávy získat maximálně 400 kg mléka. Neohromují ani přírůstky, protože mají špatnou konverzi krmiva. Dospělí býci dosahují obvykle hmotnosti okolo 500 kg, krávy jsou asi o třetinu lehčí.
„Naše zvířata z podstaty věci jádrem nepřikrmujeme, naším záměrem je, aby byla dlouhověká. Pokud bychom jaky „futrovali“ jádrem, v sedmi letech budou mít problémy s končetinami. Zužitkovat se dá například podsada jaků, z níž lze uplést třeba svetr, který se prodává asi za patnáct tisíc korun. Geneticky máme asi nejpestřejší jačí stádo v Evropě. Býky máme z Ruska, Estonska, Rakouska, Německa Polska. V Tyrolsku jsme si vyměnili plemeníka s italským horolezcem Reinholdem Andreasem Messnerem. Předloni jsme dovezli býka také ze Švýcarska. Přesto zjišťujeme, že nově pořízená zvířata jsou příbuzná s našimi nejstaršími jaky. Drtivá většina jaků chovaných v Evropě pochází ze zoologických zahrad, kde se přestali chovat s odůvodněním, že to jsou nezajímavá zvířata. Například v českých zoologických zahradách to bylo na počátku 90. let minulého století. Přestože naši jaci působí velmi klidně, ve skutečnosti se jedná o velmi nebezpečná domácí zvířata. A to je další důvod, proč bych je nikomu nedoporučoval,“ zdůraznil dále náš průvodce.
Uvedená pobočka ČSOP provozuje svou činnost na lokalitách, které se nehodí pro moderní zemědělství a jako nerentabilní postupně zarůstají dřevinami až nenávratně zmizí. S využitím 50 jaků, stáda ovcí a koz o základním počtu 200 bahnic, respektive 50 koz, se však daří zachovat v lesnaté krajině Českého lesa pestrou mozaiku pastvin, luk a rašelinišť.
„Děláme vše, co je v našich silách, aby i další generace mohly spatřit alespoň fragmenty původní krajiny, kde žili a dřeli naši předci. S jaky spásáme podmáčené louky i skalnatou step. Bravurně se pohybují v jakémkoli terénu. Pokud jde o údržbu krajiny velkými býložravci jako jsou pratuři, zubři a prakoně, která se tolik medializuje, naráží na praktický problém. Jde totiž o to, že i ladem ponechaná obhospodařovaná krajina přirozeně zarůstá keři a stromy až vznikne zapojený les. Pokud si někdo myslí, že tomu zabrání tím, že vysadí pár zvířat, náramně se mýlí. Z vlastní zkušenosti víme, že bez intenzivní lidské údržby to zkrátka není možné. Aby však naše práce měla smysl je důležité zabánit i tomu, aby zvířata spásala či poškodila vzácné druhy rostlin. Snažíme se tomu zabránit tím, že taková místa na vybraných lokalitách oplocujeme. Na území CHKO Český les je asi nejvzácnější hořec, s nímž je v symbióze velmi vzácný modrásek hořcový, který žije jen na posledních několika málo místech na světě. Díky jakům se na vlhčích místech rozšiřuje i masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá, která neroste v hustém travnatém porostu, ale potřebuje obnažená místa, jež vznikají právě tím, že se tu jaci válí a hrabou,“ konstatoval pro věc zapálený člen Českého svazu ochránců přírody Libosváry.
Více se dočtete v některém z aktuálních čísel týdeníku Zemědělec.*
