Management stáda není snadným úkolem ani ve stájích, a co teprve na pastvinách. Závislost na počasí způsobuje, že chovatel musí často upravovat plány vypásání podle toho, jak se mění množství a kvalita biomasy travního porostu. S tím mu v současnosti mohou pomáhat například satelity a technologie virtuálního oplocení, které mohou být přínosné i při ochraně krajiny.
Satelitní technologie mohou najít a nacházejí využití v řadě oborů. Třeba vědci z Agricultural Research Service (ARS) se rozhodli prověřit, zda by se podle satelitních snímků dal předpovídat hmotnostní přírůstek paseného skotu. Podle vědeckého pracovníka ve Fort Collins Seana Kearneye přišla jejich studie pravděpodobně s prvním takto vysoce kvalitním datovým souborem, který k predikci hmotnostních přírůstků skotu použil satelitních snímků. K předpovědi efektivity pastevního odchovu použili vědci nejenom satelitní snímky, ale též výsledky z terénního pozorování na 40 různých pastevních areálech v oblasti východního Colorada, přičemž tyto pastviny fungovaly nejméně po dobu deseti let. Užitkovost, resp. přírůstek hmotnosti, paseného skotu vědci predikovali podle objemu a kvality píce, což stanovovali podle barevné škály satelitního zobrazení. Prostřednictvím série snímků z určitého časového období dokázali sledovat změny kvality píce v prostoru a čase a následně vyvozovat vliv na přírůstky zvířat v průběhu pastevní sezóny. Nejvýrazněji byl přírůstek hmotnosti ovlivněn načasováním začátku pastvy na dané ploše.
Na základě výsledků vědci konstatovali, že v těch letech, kdy se na satelitních snímcích objevovaly výrazně zelené porosty dříve, než došlo k začátku jejich spásání, klesala jejich nutriční kvalita rychleji, a tím pádem byly i nižší přírůstky. Patrné to bylo především před koncem sezóny, kdy se porosty na snímcích objevovaly spíše v hnědých barvách. S ohledem na nové klimatické vzorce, kdy k jarnímu obrůstání dochází dříve, stejně jako k příchodu vyšších teplot a delších přísušků v letních měsících, je stanovení termínu začátku a konce pastevní sezóny klíčovým faktorem, jenž rozhoduje o efektivním využití pastevního porostu v době, kdy píce vykazuje maximální kvalitu. Aby vědci lépe porozuměli chování zvířat na pastvině, snaží se propojit nové snímky zobrazující kvalitu porostu s údaji z GPS transpondérů v obojcích zvířat. Zároveň pracují na novém modelu, který by zvládl predikci kvality píce téměř v reálném čase a pomohl chovatelům při adaptivním managementu pastvy.
Satelitní snímky ale mohou posloužit i k jiným účelům, například ke sledování kontaktů skotu a volně žijících zvířat, protože při nich může docházet ke konfliktům, ať už jde o predaci, konkurenci či šíření chorob. Vědci z University of California (UC) Santa Barbara analyzovali takové snímky z oblasti Point Reyes National Seashore, kde jsou asi hodinu jízdy na sever od San Francisca pobřežní útesy a pastviny. Do této lokality byli do jedné části parku v 90. letech 20. století vysazeni jeleni wapiti, kteří ale na vyhrazeném území nezůstali příliš dlouho. Ohrady nedalekých pastvin nebyly žádný vážný problém a wapiti je snadno přeskočili nebo prorazili. Nelze se divit, že z toho místní chovatelé nebyli nadšeni, protože wapiti mohli jejich skotu na pastvinách konkurovat. A tak se vědci rozhodli jejich sousedské vztahy prověřit.
Chtěli zjistit jaký typ biotopů wapiti v této lokalitě upřednostňují a jak jejich pohyb ovlivňuje přítomnost skotu. Pokud jde o wapiti, tak k nim měli data ze dvou velkých souborů, jeden obsahoval GPS údaje z obojků a druhý informace z terénních průzkumů. Co však k dispozici neměli, byly informace o skotu. Avšak k odhalení interakcí těchto druhů v pastevních areálech a možných souvislostech bylo potřeba mít přehled o počtu a pohybu krav. Jenže kde získat informace o skotu ze stejného časového období, jako byla data o jelenech? Jediné takové místo představoval archiv satelitních snímků s vysokým rozlišením. Ty bylo následně potřeba analyzovat, a tak se do projektu v laboratoři ekologa Douga McCauleyho z UC Santa Barbara zapojilo asi deset studentů. Ti se nejprve museli naučit odlišit na snímcích skot od skal či jiných zvířat. Přibližně o osm měsíců později měli vědci přes 27 000 záznamů o výskytu skotu na 31 snímcích. A k jakému došli vědci závěru? Podle nich se wapiti v Point Reyes pastvinám se skotem vyhýbali a pokud se obě stáda vyskytovala v jednom prostoru, pásla se odděleně. Což naznačilo, že wapiti mají raději stanoviště, kde k setkání s pasoucím se skotem dochází jen zřídka, a to i když je z nějakého důvodu omezená dostupnost krmiva.
