Jak na sezónní chov drůbeže?

Konzumace drůbežího masa se zvyšuje, a to nejenom toho kuřecího, které je doporučováno i kvůli svým dietetickým vlastnostem. Na oblibě získává i krůtí, husí či kachní maso. I když se v těchto případech většinou jedná o sezónní poptávku, může chov těchto druhů představovat velmi zajímavý doplněk k hlavní zemědělské produkci. Ovšem i v tomto případě je k dosažení efektivity třeba dodržet několik základních pravidel.

Chov drůbeže a konzumace drůbežího masa má v České republice dlouhou tradici, i když třeba husy a kachny byly již ve středověku na stolech spíše bohatších domácností a také v současnosti se připravují spíše při svátečních příležitostech. Asi jen málokdo si dovede představit svátek svatého Martina bez pořádné porce husí pečínky či posvícení bez pečené kachny. Podle Situační a výhledové zprávy Drůbež – Drůbeží maso a vejce 2021 bylo v České republice chováno zhruba 225 tis. krůt, 19 tis. hus a 455 tis. kachen (a přes 11 milionů kuřat na výkrm).

Ačkoliv poptávka po drůbežím mase stabilně stoupá, tak se jeho spotřeba (přes 25 kg na osobu a rok) dlouhodobě drží na druhém místě za masem vepřovým, kterého Češi zkonzumují více než 40 kg na osobu a rok. Kromě toho oproti roku 2020 klesl počet kuřat na výkrm, i když pouze o 3 %. Avšak u dříve jmenovaných druhů byl pokles stavu mnohem výraznější, a to u krůt o 16,12 %, u hus o 13,6 % a u kachen o 23,9 %. S tím souvisí i soběstačnost Česka v produkci drůbežího masa, která se již řadu let pohybuje kolem 65 %, což znamená, že se rostoucí poptávka musí uspokojit dovozem, na němž má největší (65%) podíl Polsko. Měl by tu tedy být prostor pro uplatnění domácí produkce. Jenže jak zvýšit podíl pokrytí této poptávky, když se vezmou do úvahy všechny související náklady a „problémy“? Jednou z možností by mohlo být rozšíření stávajících chovů. A tou další (a možná i schůdnější) by mohlo být zorganizování sezónní produkce pro lokální trh, jako je tomu například v Irsku, kde si zemědělci pořizují takový „vedlejšák“ a chovají krůty, husy a kachny, aby využili výrazné sezónní poptávky a tím pádem i příznivější ceny. Nicméně i v tomto případě musí mít velmi dobře spočítané náklady a zmapované možnosti výhodného a spolehlivého odbytu.

Novinka z Nového světa

Oproti husám a kachnám, jejichž historie chovu v Česku sahá do 14. století, jsou krocani našich končinách „novinkou“ (jejich chov se datuje zhruba do 16.–17. století). V již zmiňovaném Irsku bývá produkce čerstvého krůtího masa pro sezónní prodej – většinou na Vánoce – zajišťována výkrmem krocanů a krůt v menších hejnech, zatímco o celoroční produkci pro supermarkety se starají velkochovy, které mívají nasmlouvané dodávky na jatka v průběhu celého roku. Chov krůt představuje vítané doplnění portfolia nejenom na malých farmách, ale i v případě větších zemědělských podniků se může jednat o zajímavý způsob, jak si zvýšit příjmy. Jak již bylo zmíněno, tak sezónní chov krůt se v řadě zemí zaměřuje na dodávky pro období vánočních svátků (v USA navíc i na Den díkůvzdání). I když v České republice nemá pečený krocan na svátečním stole takovou tradici, jako třeba v anglosaských zemích, tak svůj potenciál tento dietní zdroj kvalitních bílkovin, jímž krůtí maso je, bezesporu má. Ovšem každý, kdo chov krůt zvažuje, si musí vše dobře promyslet a spočítat. Rozvaha před pořízením krůtích kuřat má vycházet z dostupného prostoru k jejich ustájení a volné pracovní síly. To má vliv nejen na počet zvířat, která bude možné efektivně vykrmit, ale je třeba zvážit i to, zda bude možné zvládnout jejich porážku a přípravu na prodej (tj. oškubání a vykuchání) vlastními silami, nebo bude lepší využít služeb jatek (což samozřejmě zvyšuje náklady). Důležitým krokem na počátku každého podnikání – a chov krůt není výjimkou – je průzkum trhu, analýza cílové skupiny a jejích požadavků. V závislosti na poptávce se vybírá plemeno, případně typ (velký 10–30 kg, střední 7–15 kg, malý 3–7 kg) a plánuje délka výkrmu (od zhruba 12 do 24 týdnů věku).

Chov drůbeže má v České republice dlouhou tradici