V agroturistický areál a centrum poznávání života na statku a vůbec na venkově pro děti i dospělé se v několika posledních letech proměnila Farma Moulisových v Milínově na Plzeňsku, která se může pochlubit ziskem 4. místa v soutěži Asociace soukromého zemědělství ČR Farma roku.
Ekologické hospodaření na 150 hektarech půdy, chov skotu plemene masný simentál, péče o koně vlastní i ustájené, provoz jezdeckého klubu a pořádání množství akcí včetně dětských táborů – tomu všemu se věnuje pedagog České zemědělské univerzity v Praze Pavel Moulis se svou ženou Hanou a dětmi Ondřejem a Barborou. „Historie je tvořena lidmi a jejich činy,“ říká hospodář, pln spousty dalších plánů, který tak společně se svými blízkými obsah tohoto tvrzení do puntíku naplňuje.
Josef Prokeš, František Prokeš, Jaroslav Moulis a Pavel Moulis – každý z těchto hospodářů napsal přesně v tomto pořadí část historie dnešní Farmy Moulisových v Milínově. Kudy se od začátku minulého století až do současnosti ubíraly jejich cesty vedoucí k současné podobě tohoto oblíbeného multifunkčního areálu, v němž je slovo nuda neznámým pojmem?
„Josef Prokeš se na zdejší hospodářství přiženil před první světovou válkou a hospodařil tu do roku 1931, kdy ho vystřídal jeho syn František se svou ženou Bohumilou, za svobodna Moulisovou. To byla bezdětná sestra mého dědečka, což začíná vysvětlovat, proč zde nyní působíme my,“ usmívá se majitel farmy Pavel Moulis a dodává: „Tatínek Jaroslav sem za minulého režimu, kdy již zdejší pozemky obhospodařovalo družstvo, jezdil jako malý kluk na prázdniny. Když se v sedmdesátých letech oženil, dostal nabídku, aby tu začal bydlet. A byl to právě on, kdo tady v jednadevadesátém roce obnovil hospodaření. My jsme mu s maminkou od začátku s nadšením pomáhali a já v roce 1997 farmu převzal.“
V tu dobu šlo o klasické hospodářství s chovem menšího stáda mléčného skotu. O čtyři roky později však došlo k nečekané tragické události – tatínek Pavla Moulise náhle zemřel a on se tak ocitl před zásadním rozhodnutím – jak dál? „Tehdy jsem již pracoval jako pedagog na České zemědělské univerzitě v Praze, kde působím dodnes, a měl před svatbou. Nebýt mé ženy Hanky, bylo by dnes asi všechno jinak. Právě s ní, ale i za velké pomoci maminky, začala nová etapa naší farmy zaměřená na agroturistiku a dětskou pedagogiku,“ vzpomíná hospodář.
