08.09.2011 | 07:09
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Jak se žije ovcím a koním v ráji

V okolí obce Částkov, ležící v okrese Chrudim v podhůří Železných hor chovají na Ranči beraní ráj dvě plemena ovcí. Mají šlechtitelský chov romanovských ovcí a chovají u nás málopočetné plemeno clun forest. Svou lásku věnují ale také koním plemene irský cob.

Na ploše 18 ha luk a pastvin v nadmořské výšce asi 400 m hospodaří již 10 let, a to v režimu ekologického zemědělství.

V roce 2001 nastartovali chov se stádem asi 12 bahnic romanovských ovcí. Během tří let se základní stádo bahnic rozrostlo na padesát a v roce 2008 dostali titul šlechtitelský chov romanovské ovce.

Hlavním zaměřením chovu je produkce plemenných jehnic a beranů, o které je zájem nejen v České republice, ale také stále roste i v zahraničí.

Romanovská ovce vyniká výbornou plodností a není to plemeno přísně sezónní, může se bahnit dvakrát ročně. Další vlastností romanovských ovcí je jejich odolnost vůči vnějšímu prostředí. Na Ranči beraní ráj se bahní v zimních měsících. Čerstvě obahněné ovce jsou umístěny v tzv. choulech, kotcích pro bahnici s novorozenými jehňaty. Zhruba po třech dnech, kdy se bahnice a jehňata navzájem dostatečně poznají se vypouští zpět do stáda. Pro zimní měsíce mají ovce salaš s protiprůvanovými sítěmi. Stáj se zavírá pouze v době bahnění, aby se jehňata rodila v suchu.

Základní stádo romanovských ovcí tvoří v současnosti přibližně 30 plemenných bahnic, z nichž je většina zařazena do třídy ER.

 Proč chovat jen romanovky?

Mimo elitní romanovské bahnice, jsou ve stádě také takové, které jsou již z produkce plemenných zvířat vyřazeny a ty se připouští berany clun forest. Proč volba padla právě na toto plemeno? Hlavně proto, že vyniká výbornou zmasilostí a větším tělesným rámcem, ale jehňata mají navíc malou hlavu, což snižuje při křížení s romanovskými ovcemi obtížnost porodů. Hlava a nohy zvířat clun forest jsou tmavě hnědé, vlna bílá, bahnice i berani jsou bezrozí. Zvláštností jsou výrazně kolmo postavené krátké tmavé uši. Bahnice dosahují živé hmotnosti až 70–80 kg a berani 110–120 kg. Plodnost bahnic je 150–170 %.

Po narození prvních jehňat kříženců po zakoupeném beranovi, padlo rozhodnutí, které znamenalo chov dvou čistokrevných plemen ovcí. Majitelka ranče, Michaela Kvisová, vypráví, jak v roce 2006 dovezli z Nizozemska prvních šest bahnic a dva berany a základní stádo ovcí clun forest se začalo rozrůstat. V letošním roce mají už 32 bahnic, takže je největším stádem tohoto plemene ve střední Evropě.

Už od roku 2007 produkují i plemenné berany a chovné jehnice clun forest a samozřejmě prodávají také jatečná jehňata, křížence romanovské ovce a plemene clun forest. Chovatelé z ranče se aktivně podílejí na rozšíření tohoto plemene mezi české chovatele. V roce 2010 dovezli pro svůj chov a také pro ostatní chovatele v ČR 20 zvířat Nizozemí a v tomtéž roce se i 10 zvířat z Francie. O rok dříve, v roce 2009 založili společně s dalšími nadšenci klub chovatelů ovcí clun forest, který úzce spolupracuje s chovatelským svazem v Nizozemsku.V naší republice je v současnosti již asi stovka čistokrevných bahnic v šesti chovech.

 Nezůstali jen u ovcí

Kromě chovu ovcí se poslední roky „pro změnu“ věnují chovu koní plemene irský cob. V roce 2007 zakoupili prvního koně tohoto plemene a nyní jsou tu doma už čtyři klisny a mladý, nadějný hřebec s vynikajícím původem. Pro letošní rok tady působí v plemenitbě plemenný hřebec Lord Owen of the Owlish Fortress, vícešampión čtyřletých hřebců letošního roku, pronajatý od nizozemské chovatelky a na zdejších pastvinách se prohání i tři odchovaná hříbata.

A proč právě irský cob? Tito koně byli po stovky let hlavní pracovní silou na farmách nebo u rodin kočovníků. Proto je také známý jako gypsy (cikánský) nebo tinker (drátenický) cob, ale používají se i jiné názvy, jako colored (barevný) cob (Velká Británie) nebo gypsy vanner (USA). Irský cob je jedno z nejstarších plemen koní, na jehož vzniku se podílela irská a anglická plemena clydesdale, fríský kůň, shire a daleský pony. Nejrozšířenější barva irského coba je strakatá, grošovaná a šedá s bílými odznaky. Irský cob je extrémně silný kůň, středně těžký nebo těžký, vhodný i do zápřeže. Kohoutková výška je pro koně v sekci A více než 153 cm a do 170 cm, v sekci B nad 148 cm a do 153 cm, v sekci C do 148 cm. Je poslušný, má přátelskou a mírnou povahu. Je to ideální, nenáročný a pracovitý rodinný kůň.

Chovatelé dovezli na ranč koně zapsané do plemenné knihy Irish Cob Society Nederland. Jsou spoluzakladateli občanského sdružení Irish Cob the Czech Republic, které sdružuje chovatele z České republiky, ale i ze zahraničí spolupracující s plemennou knihou ICS Nederland. V ní je zapsána většina chovných klisen v ČR a je největší plemennou knihou irského coba na světě. Jsou v ní zapsáni angličtí, irští, nizozemští, belgičtí, francouzští, němečtí, finští, norští a také čeští koně. V současné době je v ní zapsáno již okolo 7 tisíc koní irského coba a většina světově známých plemenných hřebců tohoto plemene. Nejpodstatnější hodnotou a cílem plemenné knihy Irish Cob Society Nederland je zachování tradičního coba, tak, jak byl po staletí vyšlechtěn a tento cíl sledují také na Ranči beraní ráj.

 Klíčové informace:

·        Na Ranči beraní ráj chovají ve šlechtitelském chovu asi 30 plemenných bahnic romanovské ovce.

·        Druhým čistokrevných plemenem ovcí je clun forest v počtu 32 bahnic základního stáda.

·        Pastviny kolem ranče využívají také koně plemene irský cob, doma jsou tu čtyři klisny, mladý, nadějný hřebec se skvělým původem a tři odchovaná hříbata.

Více se dočtete v časopisu Náš chov 9/2011.

Foto Michaela Kvisová

Napsat komentář

Napsat komentář

Komentáře k článku

  1. Vážení, před asi 25 lety jsem obdržel k nahlédnutí od nějakého staršího pána fotografie týkající se jeho vojenské služby u koní v roce 1933. Bohuže, ani nevím jak se jmenoval a mám zato, že již asi ani nežije. Na jedné jeho fotografii upravené jako Pf. je uvedeno nacionále M.B.
    Při procházení archivem z dob počátků Československého PONY EXPRESSU narazil jsem na obálku s uvedenými fotografiemi a rád bych je odevzdal alespoň pozůstalým. Je to přece jenom vzpomínka. Pro mne tyto fotografie dnes již nemají takovou cenu jako asi pro pozůstalé. Narazil-li jsem na internetu na správný kontakt přes Vaši firmu, prosím o odpověď s adresou kam fotografie zaslat. Splním tak slib, který jsem dal, že fotografie vrátím.
    Děkuji za výpomoc a jsem s pozdravem.
    JINDŘICH BÍLEK

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down