Jedním z přínosů udržitelného zemědělství je ochrana životního prostředí. Z hlediska chovu hospodářsky využívaných zvířat se v této souvislosti jedná zejména o extenzivní systémy využívající pastvu. Vedle krav bez tržní produkce mléka, ale také ovcí a koz do tohoto konceptu spadají také chovy spárkaté zvěře z čeledě jelenovitých. Jejich hlavními atributy jsou především nízké provozní náklady, ale i možnost využití zemědělsky znevýhodněných oblastí a konečně celoroční produkce kvalitního masa po němž spotřebitelé volají.
K průkopníkům farmových chovů patří bývalé JZD Sedmihorky, které v roce 1983 vybudovalo vůbec první daňčí farmu. Premiérové privilegium v tomto směru patří i ZD Čejč, které o dva roky později založilo farmu s chovem jelena evropského. Oba zmiňované farmové chovy, stejně jako později založené jelení farmy v Bohumilicích a v ZD Lučany nad Nisou fungovaly jako ověřovací chovy zařazené do výzkumu Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze – Uhříněvsi.
Jedním z prvních farmových chovů soukromě hospodařících zemědělců byla dančí farma rodiny Friedbergerových na Prachaticku. Začali s chovem daňky ještě v době, kdy parohatí sudokopytníci nebyli zahrnuti mezi hospodářská zvířata. To se stalo až po novele veterinárního zákona v roce 1999.
„Děláme to už více než třicet let. Naši první farmu s daňky za účelem produkce masa jsme založili v roce 1991 v Husinci, kde jsme začínali na výměře třiadvaceti hektarů trvalých travních porostů. Základ stáda položila zvířata z bývalého ZD Čejč, přičemž cílový stav byl 150 chovných daňků. V roce 2001 jsme v Zábrdí zřídili na patnácti hektarech vlastních pozemků další farmu, kde v současné době máme na osmdesát jelenů evropských, asi čtyřicet daňků a několik muflonů. O tři roky později se naskytla příležitost ke koupi dančí farmy v Mnichu u Kardašovy Řečice, s níž jsme v minulosti obchodovali. Na pronajatých pozemcích, které jsme postupně rozšířili na výměru padesáti hektarů momentálně máme asi šest set daňků. Spolu se synem Pavlem obhospodařujeme celkem dvě stě hektarů zemědělské půdy. Před šesti roky jsme koupili bývalou zpracovnu zvěřiny v Soběslavi, kterou využíváme na zpracování farmové zvěře a bourání hovězích čtvrtí. Samozřejmě to je schválený provoz, který prochází audity a je pod stálou veterinární kontrolou,“ zavzpomínal zakladatel farmy Pavel Friedberger.
Protože Evropa je plemennými zvířaty nasycena, farmáři se zaměřují na produkci kvalitního masa s garancí původu a věku poraženého zvířete. Díky extenzivnímu chovu s využitím přirozených zdrojů krmiv se jedná o maso v biokvalitě. Vzhledem k věku porážených zvířat (u daňků v 15 až 18 měsících, u jelenů již od šesti měsíců) si maso s nízkým obsahem tuku a cholesterolu, a naopak vysokým obsahem bílkovin, omega–3 mastných kyselin a železa zachovává velmi jemnou strukturu. Nezanedbatelnou výhodou je i to, že maso zvěře z farem lze na rozdíl od zvěřiny dodávat do tržní sítě čerstvé po celý rok bez omezení. Jednoduše proto, že farmář si může porážku naplánovat, aniž by se musel ohlížet na dobu hájení, která skýtá zvěři ve volnosti ochranu v době kladení a odchovu mláďat.
Friedbergerovi porážejí daňky hlavně na podzim, část zvířat i na jaře. Ke spotřebiteli se maso zvěře, ale i hovězího z vlastní produkce dostane v podobě vakuově balených a hluboko zamrazených balíčků. Doplňkově pak nabízejí také lososovité ryby, respektive pstruhy duhové a siveny.
„Pozitivní je, že se k nám lidé vracejí, atak máme stálé zákazníky. O prodej se stará hlavně manželka, ale vypomáhá také dcera Eliška. A co ještě plánujeme? Můj sen je mít porážku v Husinci, kde máme základnu,“ prozradil na závěr Pavel Friedberger.
Více o trvale udržitelném zemědělství se dozvíte na: trvaleudrzitelnezemedelstvi.cz. *
