Welfare neznamená jenom pohodu zvířat, ale mimo jiné také svobodu od nemoci a bolesti. Zatímco bolest při porodu je chápána jako jeho neoddělitelná součást, nemoc a bolest u novorozených selat se vyčleňují z normální situace. V souvislosti s porodem si můžeme klást otázku, zda indukce porodu u prasnic jako taková přispívá ke kvalitě welfare u v současnosti využívaných vysoce plodných matek a jejich selat.
Cílem zavádění indukovaných porodů do rutinní praxe bylo zvýšení úrovně managementu reprodukce stáda se snadnější udržitelností týdenních turnusů, ale i snížení nároků na délku pracovní doby a počet odpracovaných směn personálu. Načasování takto vyvolávaných porodů do základní pracovní doby usnadnilo lepší kontrolu průběhu porodu personálem, včetně bezprostřední asistence, pokud to situace vyžadovala. Nesporným pozitivem indukovaného porodu z hlediska welfare bylo především zkrácení jeho doby v porovnání s přirozeným porodem, a to přibližně ze šesti hodin o polovinu, tj. na tři hodiny a tím i omezení porodní bolesti. Zkrácení doby porodu současně zvyšovalo šance posledně narozených selat ve vrhu přijmout první dávku kolostra o několik hodin dříve, respektive asi o tři hodiny. Tím se prodloužil interval pro příjem kolostra mezi narozením a ukončením tvorby kolostra (po 24 hodinách od začátku porodu). Vzhledem k naplánování porodu ke stejnému datu, ale i malému hodinovému rozdílu v čase narození selat indukce porodu umožňovala v době do 24 hodin po narození také snadnější realizaci překládání (cross fostering) selat mezi vrhy různých prasnic.
Nově získané výsledky již nepodporují původní přístup. Jedním z hlavních rizik indukce porodu je problém přerušení nedokončeného vývoje tkání plodu s následky v podobě nedostatečné imunitní ochrany novorozených selat. V rámci prevence ztrát selat v prvním týdnu života je proto nezbytné především zajistit co nejvyšší úroveň welfare rodících matek, která se odrazí v dostatečné imunitní výbavě novorozených selat umožňující jejich další vývoj. Ve světle nových poznatků bychom měli proto zvážit nejenom vynaložené ekonomické náklady na indukované porody, ale především jejich negativní dopady na vývoj plodů a zdraví selat v prvním týdnu po narození. Indukce porodu by měla mít v reprodukci prasnic definované použití jen v případech zjevnému prodlužování gravidity, nebo při ohrožení zdraví prasnice a jejího potomstva. V současné době máme mnoho dalších nástrojů, kterými můžeme přispět k intenzifikaci reprodukce, aniž bychom ovlivňovali kvalitu novorozených selat a jejich další vývoj.*
Více se dočtete v článku prof. MVDr. Jiřího Smoly, CSc. (KCHPP, FVL – VFU Brno), který vyjde v červnovém čísle časopisu Náš chov.
