Ptáme se vědeckých pracovníků, jestli jsou přežvýkavci skutečně tak významným producentem skleníkových plynů na to, aby jejich chovatelé museli přijímat nějaká regulační opatření. Jsou peníze vynaložené na toto téma dobrou investicí?
Pokud se budeme dívat jen na absolutní čísla, pak nám jistě může připadat produkce metanu v chovech hospodářských zvířat významná. Zvláště když budeme mít k dispozici starší údaje, které se ve světle nových výzkumů ukázaly jako nepřesné a přehnané. Pokud se ale podíváme, jaký je reálný podíl emisí metanu z tohoto zdroje na celkových emisích tohoto plynu nebo na emisích všech skleníkových plynů, pak je zřejmé, že hospodářská zvířata nejsou „hlavní hráči“. Z celkového množství metanu unikajícího do ovzduší jak z přírodních zdrojů, tak v důsledku činnosti člověka tvoří metan vylučovaný přežvýkavci jen 17 %. A v celkové produkci skleníkových plynů představuje metan z tohoto zdroje jen 3,3 %.
Tlaky na to, aby chovatelé snížili produkci metanu například v chovech krav, jsou tím, čemu se dnes říká „dobývání do otevřených dveří“. Celý komplex chovatelských opatření zacílený primárně na zvýšení produkce a především na její efektivnost s sebou automaticky nese snížení emisí metanu na jednotku produkce – u dojnic na 1 kg ECM. Šlechtění, management stáda, reprodukce – to všechno významně ovlivňuje nejen ekonomiku chovu, ale zároveň i snižuje emise metanu na jednotku produkce. Špičkové chovy tak jsou z hlediska produkce skleníkových plynů šetrnější k životnímu prostředí. A protože jde o celosvětový trend, mají tyto pozitivní trendy už dnes globální charakter. Podle mého názoru leží jádro problému emisí skleníkových plynů někde úplně jinde než v chovech hospodářských zvířat, např. v automobilové dopravě. Tady by ale jakákoli tvrdší omezení narazila na nevoli široké veřejnosti, a tak se k nim politici příliš nemají.
