Mezi zakládající členy Rybářského sdružení České republiky patří Rybářství Chlumec nad Cidlinou, a. s. Obhospodařuje přibližně 1800 hektarů vodní plochy a celkovou průměrnou roční produkcí kolem 1200 tun ryb patří mezi desítku největších chovatelů ryb v České republice. Při výlovu Vlkavského rybníka v okrese Mladá Boleslav jsme zastihli předsedu představenstva Ing. Václava Pojara, který nám ochotně odpověděl na několik otázek.
Jak je na tom současné české produkční rybářství?
Dnešní produkce ryb je začleněna do vysoce konkurenčních tržních podmínek a náročného ekonomickém prostředí. Výrazně se zvýšily vstupy, přitom cena živých ryb stagnuje nebo se snižuje, a to jak na domácím, tak i zahraničním trhu. Stejně nepříznivá situace je u zpracované ryby, kde konečná cena neodpovídá nákladům na surovinu, zpracování a rozvoz výrobků. Do chovu ryb se navíc promítají i vlivy hospodářsky nekvantifikovatelné, vycházející zejména z multifunkčního postavení rybníků. Naše společnost hospodaří asi na 240 rybnících, které jsou v působnosti čtyř krajských a dvanácti městských úřadů. Každý rybník je významným krajinným prvkem a je tedy předmětem zájmu orgánů ochrany přírody. Když si za každou oblast přidáte množství jednání, dokladů, závazky související s vlastní hospodářskou činností, vodohospodářské povinnosti a nalezení souladu se zájmy orgánů ochrany přírody, je opravdu starostí hodně. Musím však zdůraznit, že rybníky byly postaveny k chovu ryb. Pokud tedy dochází k zásahům do hospodaření, je nezbytné případné finanční ztráty rybářům kompenzovat.
Ve státním rozpočtu jsou ale pro rybáře vyčleněny nemalé finanční prostředky?
Opak je pravdou, prostředků ze státního rozpočtu, které jsou směrovány na odbahnění rybníků a zvýšení kapacity bezpečnostních přelivů, je velice málo. Důvody k řešení současného nevyhovujícího stavu rybníků jsou přinejmenším dva. Prvním jsou změněné vodohospodářské poměry. Je ve veřejném zájmu zvýšit retenční schopnost rybníků, současně je třeba zvětšit kapacitu bezpečnostních přelivů, neboť velká většina není v nynějších vodohospodářských poměrech schopna převést velké vody, což může mít nedozírné následky. Druhým důvodem je udržení rybářské produkce, neboť rybníky jsou z velké části zanesené sedimenty a jejich kubatura a tím produkční schopnost klesá. Rybníky mají dále řadu mimoprodukčních, krajinotvorných a tím celospolečenských funkcí. Je proto jistě v zájmu nejen rybářů, aby tato krásná díla našich předků byla udržována a byla i v budoucnu ozdobou naší krajiny. Často jsou vidět zoraná pole až k samému okraji vodních toků a v případě přívalových dešťů končí ornice v rybnících.Je proto potřeba, aby napravení tohoto stavu bylo pojato jako zájem celé společnosti. Měly by být postupně řešeny příčiny a současně opravy a odbahňování rybníků.
Takže státní dotace na tuto činnost nestačí?
Jak jsem uvedl, státních prostředků je nedostatek. Každý vlastník rybníku musí tyto náročné akce spolufinancovat a pro většinu firem je těžké finanční prostředky zajistit. V republice je kolem 23 tisíc rybníků, a tak je zřejmé, že se na jejich odbahnění a obnovu finančních prostředků v žádném případě nedostává. Za poslední tři roky obdržela naše akciová společnost dotaci na odbahnění a zkapacitnění bezpečnostního přelivu jednoho rybníka o výměře šest hektarů, přitom by tyto úpravy potřebovala velká většina rybníků. Přesto jsme od založení naší společnosti použili velké množství vlastních finančních prostředků na opravu dříve zanedbaných malých rybníků, které slouží především k produkci plůdku a násadových ryb. Tento krok byl pro stabilizaci naší výroby nezbytný. Na opravy a odbahňování velkých rybníků nám peníze chybějí a bez státní podpory to dělat nelze.
Jak to vypadá s produkcí ryb?
V posledních pěti letech se naše roční produkce ryb pohybuje na úrovni 1150 až 1200 tun a tento objem bychom chtěli udržet i v příštím období. Z 90 procent jde o kapra, zbytek připadá na vedlejší ryby, především amura, tolstolobika, lína, ale i štiku, candáta a sumce. Rádi bychom zvýšili podíl vedlejší ryby, neboť je o ní zájem na domácím i zahraničních trzích. Zatím se nám to však plně nedaří. Pokud jde o odbyt produkce, naše společnost je zaměřena na domácí trh. Z celkové množství uplatníme přibližně 65 procent ryb v živém na českém trhu, 20 procent zpracováváme na výrobky a polotovary a jen 15 procent exportujeme, zejména do Polska. Podle našeho průzkumu je námi dodávaný kapr kladně hodnocen prodejci i spotřebiteli, a také proto nemá s jeho odbytem problémy.
Kde všude je ryba z Chlumce k dostání?
Přestože zmizely tradiční speciální prodejny ryb a drůbeže, kde se prodávaly ryby celoročně, mohou se spotřebitele setkat s naším širokým sortimentem ryb na mnoha místech. Jednak prodáváme živé ryby na šesti sádkách každý pátek odpoledne a v sobotu dopoledne. Dále zavážíme po celý rok živé ryby nebo výrobky do některých obchodních domů Tesco, Ahold, Makro, Spar a Delvita, což je zejména v letních měsících velmi náročné. Kromě kapra nabízíme pstruha, amura, tolstolobika a dravou rybu, ale i široký sortiment rybích výrobků a polotovarů. Rozhodujícící prodej je stále v období vánočních svátků, kdy se realizuje zhruba 50 procent celoročního prodeje. Naším cílem je udržet dosavadní objem, stávající prodejní místa a tradici prodeje vánočního kapra.
Vybudovali jste jednu z nejmodernějších zpracoven ryb v České republice. Jaký je mezi spotřebiteli o rybí výrobky a polotovary zájem?
Zpracovnu ryb jsme zprovoznili v lednu 2003 a součástí přípravy investice bylo stanovení náběhové křivky, objemu zpracovaných ryb a ekonomických ukazatelů. Plánovali jsme 70 procent výrobků z mořské suroviny a 30 procent výrobků ze sladkovodních ryb. Cena mořských ryb se však za poslední rok podstatně zvýšila, přitom jsme tento nárůst nedokázali promítnout do velkoobchodních cen našich výrobků, což má negativní dopad na ekonomiku. Proto připravujeme jiné směry ve zpracování ryb, včetně změny sortimentu. Naší snahou je maximálně využít vlastní surovinu, ale o konečné skladbě rozhoduje trh a ten vyšší objem dosud námi nabízených výrobků ze sladkovodních ryb nepožaduje.Výstavbu zpracovny jsme pojali jako investiční příležitost. Neplnění současných ekonomických ukazatelů nás však neodrazuje, ale je výzvou k řešení. Jsem přesvědčen, že přes mimořádnou náročnost a vysokou konkurenci ve zpracování ryb dosáhneme do dvou let uspokojivé ekonomiky tohoto provozu.
Má tedy české produkční rybářství budoucnost?
Určitě ano. Sladkovodní rybářství má u nás dlouholetou tradici a věřím, že v tom budeme úspěšně pokračovat a tradici udržíme. Aby si česká ryba udržela svou konkurenceschopnost, bude nezbytné snižovat v chovu ryb náklady a postupně rozšiřovat celoroční nabídku, a to především formou polotovarů na trhu. K udržení konkurenceschopnosti je nezbytné i zlepšení hospodářského stavu rybníků. V naší společnosti se snažíme dlouhodobě tyto zásady realizovat a touto cestou půjdeme i nadále.Věřím, že v současném náročném konkurenčním prostředí obstojíme a přispějeme také k celkové velice dobré úrovni českého rybářství i v budoucím období.
