Pětačtyřicet ohnisek, v nichž se nachází bezmála 6 900 zvířat – to je vizitka měsíčního běsnění katarální horečky ovcí v České republice. Na rozdíl od poslední konfrontace tuzemských chovatelů s uvedenou nákazou známější pod názvem bluetongue se její letošní vlna projevuje nebývale těžkým průběhem onemocnění. Více jsme se dozvěděli od ředitele SVÚ Praha-Lysolaje MVDr. Kamila Sedláka, Ph.D., kterého jsme požádali o rozhovor.
Původcem katarální horečky ovcí je RNA virus rodu Orbivirus z čeledi Reoviridae, který celosvětově cirkuluje ve více než třiceti sérotypech a napadá zejména přežvýkavce. Přitom v Evropě způsobují největší problém na domácích přežvýkavcích sérotypy BTV3, BTV1, BTV2, BTV4, BTV8 a BTV16.
Aktuálně se na Starém kontinentu vyskytuje sérotyp BTV3, který se objevil před rokem v září v Nizozemsku, kde se během dvou měsíců potvrdil na téměř šesti tisících farmách. Během podzimu se virus z Nizozemska rychle rozšířil i do sousedních zemí, zejména do Německa a Belgie a dále do Velké Británie. Letos, od šestého září je také na našem území.
Zásadní rozdíl je zejména v těžkém průběhu onemocnění u ovcí s mortalitou převyšující pětasedmdesát procent. U koz a skotu jsou klinické příznaky výrazně mírnější. Před patnácti roky byla katarální horečka ovcí u nás vyvolaná sérotypem BTV8 a zjišťovali jsme ji pouze u skotu, přičemž u drtivé většiny zvířat byla v latentní formě. Současná vlna se odlišuje také tím, že se doslova lavinovitě šíří. Také u nás to dokumentuje počet vyhlášených ohnisek nákazy, kterých bylo za měsíc (poznámka: od 6. 9. do 7. 10.) potvrzeno již pětačtyřicet. Naproti tomu v roce 2007 Státní veterinární správa ČR evidovala pouze devět ohnisek s tím, že první záchyt nákazy byl potvrzen až v listopadu. Letošní masivní nástup katarální horečky ovcí někteří významní evropští virologové přirovnávají vlně tsunami.
K šíření viru BTV napomáhají tiplíci rodu Culicoides z čeledi pakomárcovití (Ceratopogonidae). Z více než dvanácti set popsaných druhů byl asi u 30 z nich prokázaný přenos viru BTV. Do tří milimetrů velcí dospělci tiplíků, kteří žijí obvykle jeden až tři týdny, se podílejí na přenosu i dalších virů, které vyvolávají velmi nebezpečná onemocnění. Například virus Schmallenberg, africký mor koní, efemérní horečku skotu či virus Akabane. V neposlední řadě tiplíci přenášejí také řadu parazitů, především prvoky rodů Trypanosoma, Leukocytozoon, Haematoproteus, a dále i některé helminty Virus BTV byl detekován i u jiných členovců, například kloše ovčího (Melophagus ovinus) a některých druhů klíšťat. V jejich těle se však virus nereplikuje, jinými slovy se mohou podílet pouze na mechanickém přenosu. U samců se může virus BTV přenášet spermatem, u ovcí a skotu byl popsán i transplacentární přenos viru. Orální cesta přenosu je jen ojedinělá.
V oblastech mírného pásma je nejvyšší riziko přenosu viru bluetongue na přelomu léta a podzimu, kdy jsou tiplíci velmi aktivní. Zdroj virové varianty odpovědné za současnou epidemii není známý, ale je zřejmé, že změna klimatu umožnila snadnější přezimování a rychlejší šíření viru. Většina tiplíků v severních zeměpisných šířkách přežívá zimu jako larvy, a proto se za nejlogičtější vysvětlení přezimování považuje vertikální, tj. transovariální přenos viru z infikovaných dospělých přenašečů na potomky.
Upřímně řečeno, preventivních opatření, která by se dala uplatňovat proti katarální horečce ovcí, opravdu mnoho není. Před patnácti roky se například uvažovalo o zavírání zvířat do stájí, protože se předpokládalo, že se tiplíci vyhýbají uzavřeným prostorám. Samozřejmě do doby, než se objevil druh tiplíka, kterému stájové klima nevadilo. Principiálně však toto opatření, které mělo minimalizovat riziko přenosu nákazy, naráželo na technologii pastevního chovu a v neposlední řadě i velké počty zvířat, která by prostě nebylo kde ustájit. Podobné provozní limity doprovází použití repelentních prostředků. O něco reálněji se jeví vakcinace. Na evropském trhu jsou od jara letošního roku k dispozici tři vakcíny proti aktuálnímu sérotypu BTV3. Je však třeba současně zmínit, že odezva chovatelů ovcí ze západní Evropy, kde vakcínu použili, nebyla zrovna pozitivní. Možná doufali, že po očkování budou mít svá zvířata stoprocentně chráněna a tato vysoká očekávání nebyla zdaleka naplněna. Nicméně mortalita ve druhé vlně katarální horečky byla u zvířat nižší. Zlepšení nákazové situace katarální horečky ovcí u nás můžeme očekávat nejdříve v listopadu, kdy se ochladí a dospělci tiplíků uhynou. Bohužel, zatím neexistuje způsob, jak katarální horečku ovcí sérotypu BTV3 účinně kontrolovat.*
