Menu
e-shop
Přesto právě u kukuřičné siláže vznikají ztráty, které si mnoho podniků vůbec neuvědomuje. A nejde o malé hodnoty. Největší problém totiž často nezačíná na poli, ale až po sklizni. Právě během fermentace, skladování a následného odběru se rozhoduje o tom, kolik energie, škrobu a živin se skutečně dostane ke krávě.
Rozdíl mezi stabilní a nestabilní fermentací není pouze laboratorní parametr. Praktický dopad ukazuje modelová situace na jednom hektaru kukuřice. Pro příklad vezmeme průměrný výnos 35 t zelené hmoty na hektar při sušině 34 %.
Model porovnává dvě situace:
Rozdíl představuje zhruba 3,5 tuny siláže z každého hektaru. Při hodnotě přibližně 1100 Kč za tunu kukuřičné siláže jde o tisíce korun ztracené hodnoty ještě předtím, než se siláž vůbec dostane do krmné dávky, a to z každého jednoho hektaru.
A to mluvíme pouze o ztrátě hmoty. Ve skutečnosti bývají ještě dražší takzvané neviditelné ztráty – tedy ztráty živin, energie a stravitelnosti. Právě proto dnes už silážování není pouze otázkou konzervace píce. Je to otázka maximálního zachování hodnoty sklizené píce.
Po sklizni nezačíná pouze konzervace píce. Začíná mikrobiální boj o energii uloženou v rostlině. Pokud fermentaci rychle převezmou žádoucí bakterie mléčného kvašení, dochází k rychlému poklesu pH a stabilizaci prostředí. Pokud však fermentace probíhá pomalu nebo nestabilně, začínají se prosazovat nežádoucí mikroorganismy – především kvasinky, enterobakterie, Acetobacter a plísně. Právě tyto mikroorganismy stojí za největšími ztrátami energie a živin.
Kvasinky přitom představují jeden z největších problémů kukuřičné siláže. Mnoho podniků řeší především viditelné plesnivění, ale skutečný problém často začíná mnohem dříve. Kvasinky využívají cukry, a především kyselinu mléčnou jako zdroj energie. Postupně tak zvyšují pH siláže, otevírají prostor dalším mikroorganismům a způsobují zahřívání. Právě tehdy začínají mizet nejdražší živiny. Siláž se totiž nezačne kazit až ve chvíli, kdy se objeví plíseň. Nejprve začne „topit“ a každý stupeň navíc znamená ztrátu energie, která měla původně skončit v produkci mléka.
Snímky z termokamery velmi dobře ukazují rozdíl mezi stabilní a nestabilní siláží. Zatímco stabilní siláž si i po kontaktu se vzduchem udržuje relativně nízkou teplotu, u nestabilní fermentace dochází k intenzivní aktivitě kvasinek a následnému zahřívání. Na termografii jsou dobře patrná ložiska s výrazně vyšší teplotou, která ukazují probíhající aerobní kažení. Se zvyšující se teplotou přitom klesá stravitelnost živin, zhoršuje se chutnost siláže a zvířata často snižují příjem sušiny. Právě aerobní nestabilita tak dnes patří mezi nejdražší problémy kukuřičné siláže.
Dlouhou dobu bylo hlavním cílem silážování co nejrychlejší vytvoření kyseliny mléčné a rychlé snížení pH. To přinesly homofermentativní bakterie mléčného kvašení, které významně pomohly omezit riziko špatné fermentace a rozvoje Clostridií. Ukázalo se však, že samotné rychlé snížení pH již nestačí. Siláž mohla být stabilní v uzavřeném silu, ale po otevření velmi rychle podléhala zahřívání a aerobnímu kažení. Hlavní problém spočíval v tom, že kyselina mléčná sama o sobě nedokázala dostatečně potlačit aktivitu kvasinek. A právě zde došlo k zásadnímu zlomu v pohledu na fermentaci.
Objev heterofermentativní bakterie Lactobacillus buchneri (podle nové taxonomie: Lentilactobacillus buchneri) zásadně změnil pohled na stabilitu siláže. Ukázalo se, že řízená produkce kyseliny octové může výrazně omezit rozvoj kvasinek a tím chránit energii siláže po otevření sila. To byl obrovský posun. Najednou už nešlo pouze o rychlé zakonzervování píce, ale o dlouhodobou ochranu energie během skladování i krmení. L. buchneri přinesla výrazně nižší zahřívání siláže po otevření, omezení rozvoje kvasinek a vyšší aerobní stabilitu. Prakticky to znamená menší ztráty živin během skladování i odběru a lepší ochranu siláže v okamžiku, kdy se dostane do kontaktu se vzduchem. Ukázalo se však také, že samotná L. buchneri pracuje pomaleji a pro dosažení maximální stability potřebuje delší dobu fermentace.
Právě proto představuje kombinace Lentilactobacillus hilgardii + L. buchneri další významný krok v řízení fermentace.
Zatímco samotná L. buchneri výrazně zlepšila aerobní stabilitu siláže, kombinace s L. hilgardii přinesla rychlejší stabilizaci a tím i rychlejší kontrolu kvasinek. Praktický význam tohoto posunu je zásadní. Významnou výhodou je totiž stabilita siláže již po 15 dnech fermentace. Nejde pouze o možnost dřívějšího otevření siláže při nedostatku krmiva. Hlavní přínos spočívá v tom, že stabilní fermentace výrazně omezuje pokračující ztrátové procesy. Jinými slovy, čím dříve je siláž stabilní, tím méně energie ztratíme.
Velmi důležité je pochopit, že kyselina octová může být známkou dobře řízené fermentace, ale také příznakem aerobního kažení. Rozdíl je zásadní. Řízená produkce kyseliny octové pomocí heterofermentativních bakterií pomáhá omezit růst kvasinek a chránit siláž před zahříváním. Naopak aktivita bakterií rodu Acetobacter vzniká za přístupu kyslíku a bývá spojena se sekundární fermentací, zahříváním a dalšími ztrátami energie. Graf velmi dobře demonstruje vztah mezi řízenou produkcí kyseliny octové, nižším tlakem kvasinek a vyšší aerobní stabilitou. Nejde tedy pouze o množství kyseliny octové, ale především o způsob jejího vzniku. Právě zde vzniká zásadní rozdíl mezi řízenou fermentační strategií a sekundárním aerobním kažení.
V pokusech porovnávajících fermentační strategie v kukuřičné siláži byla sledována aerobní stabilita a zahřívání siláže po otevření sila. Porovnávána byla fermentační strategie Magniva Platinum obsahující kombinaci L. hilgardii, L. buchneri a P. pentosaceus (300 000 CFU/g píce) oproti homofermentativnímu produktu (1 000 000 CFU/g píce). Siláže byly po fermentaci vystaveny aerobní expozici a následně byla sledována změna teploty, stabilita pH a rychlost zahřívání. Právě tento moment velmi dobře simuluje situaci, která nastává při otevření sila a následném kontaktu siláže se vzduchem během odběru. Zatímco u homofermentativní strategie docházelo po otevření k rychlému nárůstu teploty a intenzivní aktivitě kvasinek již od druhého dne, siláž ošetřená Magniva Platinum 2 si udržela stabilitu po celou dobu pozorování. Nárůst teploty u homofermentativního produktu dosáhl vrcholu po čtyřech dnech a oproti okolní teplotě představoval zahřátí o více než 11 °C a v podstatě kopíroval vývoj teploty u kontrolní, neošetřené siláže. To je z pohledu praxe mimořádně důležité. Rozhodující se totiž ukázala především schopnost dlouhodobě omezit aktivitu kvasinek po otevření sila. Homofermentativní strategie může velmi dobře nastartovat fermentaci, ale nedokáže dlouhodobě ochránit siláž v období zkrmování.
Technologie zůstává základ
Ani nejlepší inokulant nemůže plně kompenzovat technologické chyby (nesprávná sušina, nedostatečné zhutnění, špatný odběr). Kvalitní technologie je základem, správná fermentační strategie však rozhoduje o tom, jak velkou část sklizené hodnoty se podaří skutečně uchovat.
Moderní silážování už dávno není pouze otázkou konzervace píce, rozhodující je především to, jakou produkční hodnotu se podaří zachovat od sklizně až po krmný žlab.
Pokud chcete provést rozbor vašich siláží, zjistit jejich aerobní stabilitu nebo najít nejvhodnější fermentační strategii pro vaše podmínky, obraťte se na odborníky společnosti MIKROP Čebín, dlouhodobě se věnují optimalizaci silážování v podmínkách českých a slovenských farem a pomohou vám převést znalosti do reálných výsledků. •
Autor: Bc. David Novotný MIKROP Čebín a. s.
