Ačkoliv poptávka po potravinách neklesá, tak práce v zemědělství nepatří zrovna k vyhledávaným. A tak se musí majitelé či vedoucí farem poohlížet po možnostech náhrady lidských rukou. Stále častější volbou jsou automatické či robotické systémy. Nicméně před jejich pořízením je třeba si spoustu věcí rozmyslet, protože nemusí být vždy a všude tím pravým řešením.
S nedostatkem kvalifikované pracovní síly se musí nejeden zemědělský podnik vypořádat už nějaký ten pátek. Ať si říká kdo chce, co chce, tak práce na farmě není pro každého. Jde o celou řadu více či méně náročných činností, kde je potřeba zapojit nejenom svaly, ale i hlavu a všechny další smysly. Je třeba se vyrovnat i s tím, že je to práce pro dny všední i sváteční. Zvířata to svoje potřebují každý den a je jim jedno, zda je to svátek, nebo se člověk zrovna necítí ve své kůži. I to je nejspíš důvodem, proč se do zemědělství lidé nehrnou a výrobci technologií stále častěji projektují automatické provozy. Jednou z nesporných výhod automatizace je snížená potřeba pracovní síly a minimalizace vlivu lidského faktoru, čímž chovatel mnohde ušetří nejenom finance, ale i svoje nervy.
To ale ještě neznamená, že by se taková automatizovaná či robotizovaná farma obešla zcela bez přítomnosti člověka. Nejen nad fungováním robota je potřeba dohled operátora, ale kvalitní ošetřovatelská práce a přehled o aktuálním stavu zvířat zůstávají klíčovými podmínkami pro udržení dobrého zdraví a pohody ve stádě. To jsou důležité předpoklady pro odpovídající produkci a efektivitu celého stáda.
Doba, kdy byl dojící robot raritou, už je minulostí a jejich přítomnost ve stájích se stává stále běžnější. Za prvé, chovateli odpadne starost se sháněním a organizací dojičů, na jejichž práci nejčastěji závisí jeho příjem. Ano, kvalita zvířat, jejich zdraví a krmení je důležitým předpokladem, ale pokud nešikovný či nesvědomitý dojič při dojení nedbá na postupy a hygienu, tak je na problémy zanedbáno. A co teprve, když takový nepozora „pustí do tanku“ léčenou krávu. Dalším plusem robotů je omezení stresu, který mohou některé krávy prožívat při přehánění na dojírnu, v čekárnách před a po dojení či na dojírně. Krom toho pracovníky, kteří měli toto na starosti, lze zaměstnat něčím jiným.
A do třetice, automatický dojicí systém je schopen zaznamenat řadu údajů, a to jak o každém dojení, tak i aktivitě krávy – záleží jen a pouze na tom, čím si chovatel robota a prostor kolem něho nechá vybavit. Využití těchto dat pak závisí na software, který má chovatel k dispozici. Zkušenosti jsou různé a studovala je např. skupina vědců z Irska, přesněji z Animal & Grassland Research and Innovation Centre při Teagasc.
