Podpora soužití člověka a volně žijících živočichů, které jsou letitou součástí nebo se vrací do ekosystémů, je zásadní pro jejich dlouhodobou ochranu, i když se čas od času dostávají do konfliktu s lidmi a jejich zájmy. Ochrana přírody, to jsou v mnoha případech nejenom snahy o zachování stávajících přirozených lokalit, či obnovu těch narušených, ale často se jedná o cílenou ochranu či návrat některých živočišných druhů do volné přírody.
V případě šelem je častou motivací pokus o obnovení původní, přirozené rovnováhy v ekosystémech. Co však s rostoucími protesty chovatelů, jimž tyto šelmy způsobují škody na zvířatech, která v těchto lokalitách chovají? Stručně řečeno, je více než nepravděpodobné, že by návrat velkých predátorů sám o sobě dokázal napravit všechny škody, které člověk napáchal na ekosystémech či úpravu chovatelské praxe. Pravda, jsou to další náklady, ale je to možná cesta. A myslivci se podle všeho také nemusí bát, že by s vlky museli tvrdě soupeřit o každý kus lovné zvěře. Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, tak to, co člověk dělá s krajinou, ať už jde o lesy, pole nebo trvalé travní porosty, poskytuje těmto býložravcům dokonalou krajinu, ve které mohou nerušeně žít a množit se. I když mají mnozí ochránci opačný názor, tak jich lovci (nebo srážky s automobily, což je i pro člověka hodně nebezpečné) neodstraňují tolik, aby jejich populace mnohde nezpůsobovala více škod než užitku. A tady má možná původ ono zbožné přání – aby vlci a ostatní predátoři „přirozeně“ regulovaly tyto přemnožené populace a degradované ekosystémy se mohly zregenerovat. Jenže důkazy pro efektivitu tohoto kroku chybí. Proto by lidé na vlky a další vrcholové predátory neměli spoléhat ani jako na nástroj jednoduše napravující jejich chyby, ani na ně hledět s nadmírou předsudků. Tato zvířata by měla být vnímána jako hodnotná součást ekosystémů a lidé by se měli naučit s nimi žít v sousedství takovým způsobem, aby docházelo k co nejmenšímu počtu konfliktních situací.
Nejen masožravci jsou hrozbou
O tom, že se hroši, ač patří k býložravcům, řadí k nejnebezpečnějším zvířatům na světě a mají na svědomí spoustu lidských životů ročně, už asi každý někdy slyšel. Ale o tom, že majitelé hospodářských zvířat v některých afrických a asijských oblastech, vnímají jako největší riziko pro svá zvířata slony, nejspíš slyšel či četl jen málokdo. Dlužno dodat, českého sedláka tato informace nejspíš nijak zvlášť neosloví. Ale co když se v souvislosti se škodami na hospodářských zvířatech zmíní divoká prasata, která v mnoha oblastech přispívají k významným ztrátám. Míra zranění a úhynů hospodářských zvířat způsobená slony, a to jak africkými (Loxidonta africana), tak asijskými (Elephas maximus) a divokými prasaty (Sus scrofa) se v literatuře po celém světě objevuje ve srovnání s útoky dravců a dalšími nedravými druhy. Důsledky toho, že jsou do diskusí o dopadu volně žijících živočichů na hospodářská zvířata zahrnovány pouze kočkovité a psovité šelmy, lze spatřovat v nedostatku zdokumentovaných případů a strategií pro ochranu před ostatními rizikovými druhy. Rovněž se tím tomuto problému ubírá náležitá pozornost, ačkoliv je tím v řadě lokalit vážně ohroženo živobytí chovatelů a jejich rodin. Ochranné strategie se v mnoha případech překrývají a je tedy logické, že lepší ochrana před šelmami může přispět i k lepší ochraně před divokými prasaty.
Ing. Anna Mikšovský Marcinková
Podrobněji v časopisu Náš chov 3/2023.*
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
I přes občasné konflikty je pro dlouhodobé přežití vytrvalých nebo vracejících se druhů nutné podporovat lidskou spolupráci s nimi, aby bylo zajištěno jejich přežití. happy wheels