V areálu Psychiatrické nemocnice v Bohnicích můžete navštívit místní farmu, resp. statek, který je zaměřen na hipoterapii, určenou jak pro pacienty, tak pro veřejnost. O průběhu hipoterapie, výběru koní a o tom, co všechno musí umět, jsme si povídali s vedoucí fyzioterapeutkou Hanou Hermannovou, která jako hipoterapeutka pracuje více než dvacet let.
Hipoterapie není sport, terapeut musí především rozumět zdravotním problémům pacientů a vědět, jak je léčit. Pracuje se s člověkem a je důležité přesně vědět, jaký problém má, jak se léčí a koně tomu přizpůsobit. Vždycky jde především o pacienta.
Protože terapie není jezdectví, ale léčebný proces, při němž je kůň prostředníkem mezi terapeutem a pacientem. Při výběru musíme v sobě potlačit jezdce, abychom nepřehlíželi vlastnosti koní, které "sportovní oko" nevnímá a jsou při tom pro terapii zásadní.
Fyzioterapie je léčba založena na principu biomechanické interakce, tzn., že kůň svým pohyblivým hřbetem aktivuje pacienta a ten na to reaguje. Důležité je pružení hřbetu koně doprava a doleva.
Důležité je, že pro terapeutické využití neexistuje určité jediné plemeno, které by bylo nejvhodnější. Při výběru koně se nesmí hledět na charakteristiku plemen.
Musí se hledat konkrétní jedinci, kteří mají pro obor nadání. Roli hraje charakter, ochota k práci a hlavně psychická odolnost. U vybraného koně takové vlastnosti, na které má talent, posilujeme.
Motorické funkce aktivuje kůň, jehož hřbet pruží konvexně, a naopak se vyřazují koně s konkávním pružením hřbetu. To proto, že aktivuje reakce, které jsou pro fyzioterapii nežádoucí.
Denní režim koní ve středisku
Koně absolvují normální denní výcvik, pracují pod sedlem. Důležité je, aby kůň byl trvale v kondici a měl pevné osvalení. Každý kůň denně od 8 do 10 hodin absolvuje nějaký typ výcviku (lonž, na ruce apod.). Nikdy nejde pracovat na terapii přímo ze stáje. Psychoterapie se odehrává v kryté nebo venkovní jízdárně a s dětmi chodí Hana Hermannová do parku. Koně se nesmí prací při terapii přetěžovat.
Hana Hermannnová uvedla jako příklad, že ve stáji v Bohnicích je nejstarší šestadvacetiletý kůň (český teplokrevník), který tu pracuje od čtyř let. S dětmi pracuje plnokrevný kůň, jemuž je dvacet čtyři let a také pracuje od čtyř let. Tyto koně jsou naprosto v pořádku psychicky i fyzicky. S věkem se z koně stává opravdový zvířecí terapeut.
Na fyzioterapii koně pracují dvě hodiny denně, hodinu dopoledne a hodinu odpoledne. Na psychoterapii se koně musí velmi koncentrovat, terapie trvá hodinu a půl, proto se koně rámci hodiny prostřídají.
V současnosti je pro hipoterapii k dispozici deset koní. Dva z nich používá Hana Hermannová pro fyzioterapii dětí a ostatní jsou určeny pro psychoterapii pacientů nemocnice Bohnice. Ve stájích farmy jdou ustájeni také soukromí koně (24 koní) pro rekreační ježdění.
Hana Hermannová se věnuje fyzioterapii dětí, a každému z nich individuálně. Dítě dochází na
Ve stáji mají noriky, haflinga, české teplokrevníky, anglického plnokrevníka, lipicána a shetlandského pony. Raději používají klisny, které jsou mateřštější a vnímavější k pacientům, ale mají také osmnáctiletého valacha českého teplokrevníka, kterého získali v sedmi letech, a jenž je spolehlivý ve volnosti i pod sedlem.
Koním se zkrmuje seno, sláma, oves, (jádro se dávkuje individuálně a opatrně), kupuje se granulovaná řepa, sladový květ, lněné semínko.
Veškeré zkušenosti získané roky práce s koňmi byly zúročeny v knize Základy hipoterapie, jíž je Hana Hermanová spoluautorkou, a která vyšla v loňském roce ve vydavatelství Profi Press s. r. o. Jde o ojedinělou publikaci, příručku pro všeobecnou informaci laiků i k přípravě odborníků v hipoterapii.
Podrobněji v časopisu Náš chov 1/2015 a týdeníku Zemědělec.
